V polovině července zbývalo do německých parlamentních voleb ještě více než dva měsíce a v italských Benátkách se konala schůzka ministrů financí ekonomicky nejvyspělejších zemí světa, skupiny G20. Mezi ty patří i osmdesátimilionová spolková republika, kterou zastupoval Olaf Scholz.
"Přirazil se svým motorovým člunem u hotelového mola a další tři hodiny odpovídal na otázky novinářů," popsal scénu týdeník Spiegel. "Ani jednou mu nic neujelo, ustál všechny útoky, byl naprosto informovaný. To známe od Merkelové," dodal německý list.
Scholzovi a jeho sociálním demokratům (SPD) tehdy předvolební průzkumy připisovaly chabé třetí místo. Teď, necelý měsíc před hlasováním, ale přibývá předpovědí, podle kterých spolkový ministr financí parlamentní volby vyhraje. Získat by mohl 25 procent hlasů, druzí konzervativci z CDU až o pět méně. Třetí Zelení mají nejnověji jen 17 procent.
Scholzovi se podle analytiků daří stylizovat se do role přirozeného nástupce kancléřky Angely Merkelové. A to navzdory tomu, že formálně zastupují dost odlišné ideologické směry: křesťansko-konzervativní a sociálnědemokratický. Merkelová letos na podzim skončí po dlouhých 16 letech v úřadu, stále je ale mezi Němci nejoblíbenější.
"Scholz vystupuje jako seriózní politik, klidná síla. Někdo, kdo vlastně není nijak vzrušující, nakonec ale všechno zařídí," vysvětluje Jakub Eberle, výzkumník z Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.
Stejný dojem chtěl původně v kampani vzbuzovat spolustraník Merkelové Armin Laschet. Voliči mu ale nevěří, stejně jako nevěří kompetencím poslední z trojice adeptů, lídryně Zelených Annaleny Baerbockové.
Osudové město Hamburk
Podobností mezi Scholzem a končící kancléřkou je mnoho. Oběma je přes 60 let a vynikají vysokou inteligencí. Oba žijí v manželství, ale nemají děti. Scholz má zkušenosti s vedením vlivných úřadů i fungováním stranických hierarchií: poslední léta strávil jako ministr pod Merkelovou, sloužil i jako její vicekancléř. Deset let byl místopředsedou sociální demokracie, ve které zastupuje méně radikální křídlo.
Oba spojuje druhá nejmenší spolková země Hamburk, i když spíš symbolicky. Merkelová se tu narodila, mládí ale strávila v nedemokratickém východním Německu.
Scholzovo dospívání bylo na první pohled nudnější, pro vysoce postaveného německého politika ale rozhodně typičtější. Pochází ze západoněmeckého Dolního Saska, v Hamburku vyrostl, vystudoval práva a usadil se.
Od mládí se angažuje v politice, postupně se vypracoval až na primátora tohoto severomořského přístavu. Místní ho poté svými hlasy vyslali i do spolkového parlamentu v Berlíně. Popisován bývá jako typický Hamburčan: pragmatik a protestant. Když radnici v roce 2018 opouštěl, nepodával se na večírku na rozloučenou žádný alkohol. Byl totiž pracovní den.
Voliči Scholzovi připisují kladné body za otevření budovy Elbphilharmonie, jednoho z nejprestižnějších koncertních sálů světa. Spojován je ale také s masivními násilnostmi a rabováním v centru města v roce 2017. Tehdejší primátor zásadně podcenil bezpečnostní opatření okolo summitu G20 a protestů proti němu. Zpětně ale chybu přiznal a omluvil se. I to je vlastnost, za kterou sklízí uznání Merkelová.
Kancléřku? Umíme
Sám sociálnědemokratický lídr podobnost s konzervativní kancléřkou zdařile využívá v kampani. Když časopis vydávaný liberálním německým deníkem Süddeutsche Zeitung otiskl na své titulní stránce Scholzův portrét, politik na něm byl v pozici typické pro kancléřku: s rukama spojenýma před tělem ve tvaru kosočtverce.
Na volebních plakátech SPD pak stojí pod jeho podobiznou heslo: "On dokáže být kancléřkou" - v ženské, nikoliv mužské formě. Hovoří klidně, tiše, argumentuje precizně, všímá si týdeník Spiegel. Přesně na to si Němci za posledních 16 let zvykli.
Strategie SPD ale nespočívá jen v napodobování. "Mají jasně vyprofilovaný politický program," tvrdí Eberle. Scholz slibuje zvýšení minimální mzdy, odmítá daňové úlevy pro bohaté a z Německa chce udělat lídra v oblasti zelených technologií. Kromě toho chce zařídit masivní výstavbu nových bytů a připravit důchodovou reformu. Obojí Německo, podobně jako Česko, velmi potřebuje.
V řadě témat socialista Scholz navazuje na opatření zavedená v éře Merkelové. Byl to její kabinet, kdo vyčlenil miliardy eur na zmírnění dopadů pandemie. Rozděloval je sám Scholz a jeho ministerstvo. Konzervativci v té souvislosti hovoří o krádeži zásluh Merkelové. "Prosadil ale také globální zdanění korporací. To byla jeho iniciativa. Obrovská věc, v jejíž úspěch nikdo moc nevěřil," připomíná Eberle.
Těžká povolební aritmetika
Tři a půl týdne před volbami se Scholz těší jednoznačné podpoře své strany. Konzervativec Laschet ani zelená politička Baerbocková na to samé, po řadě svých přešlapů, spoléhat nemohou. "U obou se dokonce diskutovalo, jestli lídry nevyměnit," říká Eberle.
Vyhráno ale sociálnědemokratický politik nemá. Volby se v Německu konají 26. září a data i trendy z posledních týdnů naznačují, že situace se do té doby může ještě značně proměnit. Kdo se nakonec stane kancléřem, může rozhodnout až povolební koaliční aritmetika. Pravidlo, že by jím musel být lídr nejsilnější strany, ve spolkové republice neexistuje.
Až dosud se za nejpravděpodobnější označovala spolupráce vítězných Laschetových konzervativců se Zelenými a odchod sociálních demokratů do opozice. Jenže podle nejnovějších čísel taková konstelace nevychází. Pro zisk většiny hlasů v Bundestagu, německém parlamentu, by musely společně vládnout aspoň tři strany.
Scholz by se teoreticky mohl spojit se Zelenými a pravicovými liberály z FDP (takzvaná "semaforová koalice", podle barev typických pro jednotlivá uskupení). Liberálové se ale v řadě otázek s SPD neshodnou a proti Scholzovi i Zeleným se důrazně vymezují, ať už jde o ekonomiku, nebo pohled na ochranu klimatu.
Těsně pod hranicí potřebného počtu křesel se v tuto chvíli pohybuje ideově bližší spojenectví sociálních demokratů se Zelenými a postkomunistickou Levicí.
