








Zatímco se čtyři astronauti mise Artemis II dívají z okna na odvrácenou stranu Měsíce, jejich mikroskopičtí „dvojníci“ se snaží odhalit, jak prostředí hlubokého vesmíru působí na lidské buňky. Spolu s posádkou totiž k Měsíci putují i jejich buňky uložené v čipech velkých jako flash disk. Experiment AVATAR má přinést klíčové poznatky pro budoucí mise, zároveň chce posunout i medicínu na Zemi.



V době, kdy značky utrácejí miliony za promyšlené kampaně, se občas stane něco, co připomene, že ten nejsilnější marketing nevzniká v zasedačkách, ale náhodou. Přesně to se odehrálo během mise Artemis II, kdy se sklenice pomazánky Nutella nečekaně stala hlavní hvězdou vesmírného vysílání.






Posádka lodi Orion překonala polovinu trasy mezi Zemí a Měsícem. S odvoláním na americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) to napsala agentura AFP.



Na první pohled působí fotografie vyfocená astronautem NASA na Mezinárodní vesmírné stanici jako výjev vystřižený ze sci-fi filmu. Fialový, vejčitý objekt s podivnými „chapadly“ se volně vznáší. Snímek na sociálních sítích okamžitě vyvolal vlnu paniky i fascinace. Skutečnost však byla, jako často, mnohem přízemnější.



Stejně jako archeologové odkrývají stopy dávných civilizací, i astronomové občas narazí na relikty nejstarších epoch. Nejde však o střepy keramiky nebo kostry v písku, ale v tomto případě o mimořádně vzácnou hvězdu PicII-503, která nese chemický otisk prvních hvězd vzniklých po zrodu kosmu.






Představte si večer pod hvězdami. Díváte se na oblohu a hlavou vám běží snad ta nejstarší otázka lidstva: „Jsme tu sami?“ Právě teď mají vědci o něco konkrétnější vodítko – a možná i směr, kam se dívat. Astronomové nedávno zúžili obrovský seznam více než šesti tisíc známých exoplanet na pouhých 45 světů, které patří mezi největší kandidáty na mimozemský život.



V dubnu roku 2029 – v pátek třináctého – se odehraje kosmické divadlo, jaké lidstvo zažívá jen jednou za několik tisíc let. K Zemi se mimořádně přiblíží asteroid Apophis a spolu s ním i flotila sond, vědeckých přístrojů, a dokonce i malé přistávací moduly. Průlet bude viditelný pouhým okem i nás a poprvé v historii se o přistání na asteroidu pokusí také soukromá společnost.






Astrofyzik Jiří Grygar patří k nejvýraznějším osobnostem české vědy. Nejen jako badatel, ale především jako člověk, který dokázal nadchnout veřejnost pro poznávání vesmíru. Zažil válku i 40 let totality a dnes slaví 90. narozeniny. Za svůj největší úspěch považuje to, že přivedl k vědě mnoho mladých lidí.






Vesmírná mise, která měla skončit až za osm let, vyvrcholila neřízeným pádem. Šestisetkilogramová sonda NASA Van Allen Probe A se vrátila do atmosféry rychlostí přes 27 tisíc kilometrů za hodinu ve středu okolo poledne. Satelit se nakonec proměnil v ohnivou kouli a v atmosféře shořel, ale některé fragmenty dopadly až na zemský povrch. Zbytky sondy nakonec dopadly do východní části Tichého oceánu.



Myšlenka, že život na Zemi mohl vzniknout jinde ve vesmíru, byla dlouho spíše doménou spekulací. Nový experiment amerických vědců jí však dodává reálnější obrysy. Extrémně odolné bakterie totiž v laboratoři přežily tlak srovnatelný s tím, jaký vzniká při dopadu asteroidu na Mars. Výsledek tak oživuje hypotézu, že dopady asteroidů mohly umožnit mikrobům „přeskakovat“ mezi planetami.



Astronomové v Jižní Africe objevili nejvzdálenější a zároveň nejjasnější kosmický laser, jaký kdy byl zaznamenán – světlo k nám dorazilo z více než osmi miliard světelných let. Jeho původcem je bouřlivá srážka dvou galaxií.



Nový snímek pořízený jednou z největších astronomických observatoří na Zemi ukazuje centrum naší galaxie v dosud nevídaných detailech. Obraz, který vznikal několik let, je nejen vizuálně působivý, ale především umožní astronomům zkoumat životní cyklus hvězd v nejextrémnější oblasti naší galaxie, těsně vedle supermasivní černé díry v jejím středu.



Čeští vědci přinášejí možné důkazy o tom, že na Marsu dochází k elektrickým výbojům podobným bleskům. Vůbec poprvé popsali „hvizd“ blesku na Marsu – elektromagnetický signál vzniklý při elektrickém výboji, který sonda MAVEN zachytila nad rudou planetou.



Na první pohled to vypadá jako nenápadný softwarový upgrade. Ve skutečnosti jde ale o technologický skok, který může změnit způsob, jakým lidstvo zkoumá cizí světy. Vozítko Perseverance získalo schopnost určovat svou přesnou polohu na Marsu bez pomoci lidí na Zemi – něco jako vlastní „GPS“ na rudé planetě.



Jedna z největších známých hvězd podle odhadovaného poloměru se v posledních letech chová neobvykle. Astronomové diskutují, zda jde o skutečný evoluční zlom, nebo jen projev nestability typické pro velmi hmotné hvězdy na sklonku života. Objekt WOH G64 ve Velkém Magellanově mračnu může podle části vědců směřovat k závěrečné fázi před kolapsem jádra. Jiní takové tvrzení zpochybňují.



Ambiciózní návrat lidstva k Měsíci se znovu komplikuje. Program NASA Artemis, který má navázat na slavnou éru programu Apollo, čelí dalším technickým potížím. Raketa, jež má vynést posádku mise Artemis II na cestu kolem Měsíce, se bude muset vrátit do montážní haly. Důvodem je problém s prouděním helia v horním stupni rakety. Jde už o druhou závadu, kvůli které byla mise odložena.