Slunce obvykle vnímáme jako tichou hvězdu. Jenže když astronom převedl jeho rádiové vlny do slyšitelné podoby, vznikla nahrávka, která připomíná scény z vesmírného hororu. Amatérský pozorovatel zachytil okamžik, kdy ze sluneční skvrny vyšlehla mohutná erupce radiace – a internet teď fascinuje nejen obraz, ale hlavně podivný „zvuk“, který z dat vznikl.
Vědci téměř po deseti letech objasnili záhadu tajemného pásu mraků na Venuši. Nad rozpálenou planetou se totiž objevil útvar dlouhý tisíce kilometrů a nikdo netušil, jak mohl vzniknout. Nyní se ukázalo, že za podivným jevem stojí extrémní verze procesu, který známe i ze Země.
Rover Perseverance zveřejnil další snímek z povrchu Marsu. Nové selfie, které NASA složila z 61 samostatných fotografií, zachycuje vozítko na západním okraji kráteru Jezero v oblasti nazývané Lac de Charmes. Vedle působivé scenérie ale přináší hlavně něco podstatnějšího: pohled do jedné z geologicky nejstarších částí planety, kterou se zatím podařilo prozkoumat.
Americký prezident Donald Trump a ministr obrany Pete Hegseth v pátek zveřejnili desítky dosud utajovaných dokumentů týkající se pozorování neidentifikovatelných objektů (UFO) a možnosti mimozemského života. Napsala to agentura Reuters, podle níž mají po zhruba 170 uveřejněných souborech postupně přibývat další odtajněné materiály.
Astronomové přišli s překvapivým zjištěním: v disku Mléčné dráhy se zřejmě skrývají pozůstatky dávno pohlcené trpasličí galaxie. Pojmenovali ji Loki, podle severského boha klamu.
Pokud dnes v noci zvednete hlavu k obloze, můžete zahlédnout meteorický roj éta Akvaridy – každoroční nebeské divadlo, při kterém Země prolétá proudem prachových částic zanechaných Halleyovou kometou. Na obloze se tak objevují rychlé světelné šmouhy, známé jako „padající hvězdy“. Poradíme, kdy a odkud je sledovat, abyste z nich viděli co nejvíc.
Dvě vozítka NASA, Curiosity a Perseverance, ukazují Mars ze dvou zcela odlišných perspektiv. Nové 360° panoramatické snímky, které oba stroje pořídily, doplňují mozaiku toho, jak se planeta vyvíjela a jakou roli v její historii hrála voda.
Kde vlastně končí Mléčná dráha? Na tuhle otázku teď astronomové poprvé nabízejí konkrétní odpověď: hranice, za níž už prakticky nevznikají nové hvězdy, leží zhruba 40 tisíc světelných let od galaktického centra. Nový výzkum tak zpřesňuje představu o struktuře naší galaxie a ukazuje, že její „živý“ hvězdotvorný disk má jasně daný okraj.
Vědci před lety rozhodli, že Pluto do elitního klubu planet nepatří. Teď se to může změnit. Vizionář v čele NASA Jared Isaacman rozvířil vody prohlášením, které konzervativní astronomy zvedlo ze židlí. Podle něj byla degradace Pluta chybou, kterou je načase napravit. Dočkáme se návratu k devíti planetám?
Ještě před několika desetiletími by myšlenka vody na Měsíci zněla spíše jako sci-fi. Dnes však vědci stále častěji nacházejí důkazy, že náš přirozený satelit skrývá zásoby ledu, a to především v hlubokých kráterech poblíž pólů. Nová studie nyní naznačuje, kde by mohlo být ledu nejvíce a jak se na Měsíci pravděpodobně hromadil. Například pro budoucí mise Artemis jde o zprávu zásadního významu.
Poté, co se do vesmíru podívala Nutella, přichází plyšák s o poznání vážnější rolí. Jmenuje se Rise a patří k nejroztomilejším „přístrojům“ v historii kosmonautiky. Kromě toho, že je maskot, slouží také jako indikátor beztíže. Navrhl ho žák základní školy, který vycházel z ikonické fotografie Earthrise.
Byli to průkopníci, jejichž stopy v měsíčním prachu zůstaly. Jen 12 astronautů NASA dostalo šanci vstoupit na povrch Měsíce. Od roku 1972 se tam nikdo nevrátil, ale nynější úspěch mise Artemis II a dravé ambice Číny či Indie závod o Měsíc po půl století znovu vyostřují. Připomeňte si muže, kteří jako poslední kráčeli jiným světem, a jaké příběhy si odtud přivezli?
Zatímco se čtyři astronauti mise Artemis II dívají z okna na odvrácenou stranu Měsíce, jejich mikroskopičtí „dvojníci“ se snaží odhalit, jak prostředí hlubokého vesmíru působí na lidské buňky. Spolu s posádkou totiž k Měsíci putují i jejich buňky uložené v čipech velkých jako flash disk. Experiment AVATAR má přinést klíčové poznatky pro budoucí mise, zároveň chce posunout i medicínu na Zemi.
V době, kdy značky utrácejí miliony za promyšlené kampaně, se občas stane něco, co připomene, že ten nejsilnější marketing nevzniká v zasedačkách, ale náhodou. Přesně to se odehrálo během mise Artemis II, kdy se sklenice pomazánky Nutella nečekaně stala hlavní hvězdou vesmírného vysílání.
Posádka lodi Orion překonala polovinu trasy mezi Zemí a Měsícem. S odvoláním na americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) to napsala agentura AFP.
Na první pohled působí fotografie vyfocená astronautem NASA na Mezinárodní vesmírné stanici jako výjev vystřižený ze sci-fi filmu. Fialový, vejčitý objekt s podivnými „chapadly“ se volně vznáší. Snímek na sociálních sítích okamžitě vyvolal vlnu paniky i fascinace. Skutečnost však byla, jako často, mnohem přízemnější.
Stejně jako archeologové odkrývají stopy dávných civilizací, i astronomové občas narazí na relikty nejstarších epoch. Nejde však o střepy keramiky nebo kostry v písku, ale v tomto případě o mimořádně vzácnou hvězdu PicII-503, která nese chemický otisk prvních hvězd vzniklých po zrodu kosmu.
