Brno – Sametovou revoluci Michal Sedláček prožil v Praze jako redaktor Československého rozhlasu, pak odjel do Ameriky. Zpátky na Moravu, odkud pochází, a vlastně i ke své profesi se dostal oklikou – jen o trochu větší, než je obvyklé. Od července zastává funkci ředitele Kanceláře architekta města Brna, která posledních 13 let neexistovala jako "nepotřebná".
Rada města v čele s primátorem Petrem Vokřálem (ANO) Sedláčka jmenovala i kvůli zahraničním zkušenostem. Přesto to před šestadvaceti lety nevypadalo, že bude pokračovat v architektuře, jíž vystudoval. Původně si chtěl ve Spojených státech koupit auto, cestovat a poznávat zemi; jenže zanedlouho zjistil, že nemá dost peněz a začal si proto v New Yorku hledat práci.
"Vyučoval jsem češtinu, stěhoval nábytek. Pak jsem zjistil, že jediná možnost, jak si vydělat tak, aby mi něco zbylo, je pracovat jako architekt," vzpomíná Sedláček na první roky za oceánem. Práci si našel v menší architektonické kanceláři na Manhattanu. "Je to taková národnostní laboratoř, velice brzo jsem se začal cítit ne jako Američan, ale jako Newyorčan," říká.
Kariéra Michala Sedláčka v lecčems připomíná americký sen. Po tříleté zastávce v Moskvě, kam odjel za svou tehdejší manželkou, se vrátil zpět do Spojených států. "Do Ruska se mi nechtělo, když se na to ovšem podívám zpětně, bylo to dobré rozhodnutí. Z pracovního hlediska to bylo ideální, měl jsem šanci pracovat na projektech, ke kterým by mě v Americe třeba nepustili," popisuje.
Všechno se daří
V druhé polovině devadesátých let Sedláčka čekala další změna, po působení v menších architektonických kancelářích dva roky pracoval pro velkou newyorskou. Tehdy se na opačné straně Spojených států chystala stavba budovy, která se později zapsala do učebnic architektury a brzy se stala symbolem Los Angeles, druhého nejlidnatějšího amerického města.
Koncertní halu Walta Disneyho za astronomických 270 milionů dolarů navrhl architekt Frank Gehry. U něj Sedláček chtěl už dlouho pracovat. V roce 1996 Gehry spolu s Čechochorvatem Vladem Miluničem stavěl v Praze Tančící dům a Sedláček Miluniče z dřívějška znal. "S Vladem jsem se setkal a on se mě zeptal, co od něj potřebuju," líčí. "Řekl jsem mu: 'Potřebuju, abys mi pomohl dostat pomyslně nohu do dveří. ' Nakonec mi dal doporučení ke Gehrymu a on mě přijal."
Slavný architekt Sedláčka angažoval přímo na obrovský projekt Disneyho koncertní haly, jak si původně plánoval. Pracoval v týmu 25 architektů. "Známí mi tehdy říkali, že mi všechno vychází," usmívá se. "Práce to byla šíleně intenzivní. Pracovali jsme v podstatě nepřetržitě, ale věděli jsme, že to bude budova, jež se zapíše do historie."
Ve společnosti Franka Gehryho v městečku Santa Monica v Kalifornii nakonec Sedláček zůstal osm let, podílel se i na dalším významném projektu – Muzeu tolerance v Jeruzalémě.
Zpátky v Česku
Do funkce vedoucího Kanceláře architekta města Brna Michal Sedláček přicházel už jako uznávaný odborník ze čtvrté největší architektonické kanceláře světa Aedas, která se zaměřuje hlavně na stavby v Asii. Založil a devět let vedl její losangeleskou pobočku.
Do Brna se chtěl vrátit i kvůli zázemí. Vlastní dům na okraji města, ve městě bydlí jeho rodiče, na Vysočině má chalupu. "Moje žena je Francouzka a chtěla se také vrátit do Evropy. Naše děti umí francouzsky i česky, ale chtěli jsme, aby Evropu poznaly víc do detailů, nejen, aby pouze znaly jazyk," říká.
Jako městský architekt bude mít Sedláček dva hlavní úkoly – vypracovat zadání územního plánu a oživovat veřejný prostor. Některá místa v Brně totiž mají k přívětivému prostoru daleko. Dlouhá léta například rozvoj města blokuje neutěšený stav nádraží, stále se čeká na rozhodnutí, kde vznikne nové. Sedláček na otázku, kde by mělo stát, zůstává neutrální. "Měli bychom hrát roli odborného rádce," odpovídá v kanceláři s výhledem na nově zrekonstruovaný Zelný trh. V současnosti si vybírá spolupracovníky.
Kancelář by podle něj měla fungovat jako katalyzátor nových projektů, tým architektů vedený Sedláčkem má plánovat podobu Brna na další desítky let dopředu. Jako jeden z hlavních cílů si klade vytvořit z Brna město, odkud se lidé nebudou mít potřebu stěhovat do okolních satelitních městeček nebo Prahy a Vídně. "Brno by mělo být atraktivní regionální centrum, které přitahuje proto, že se tady dobře žije – že se tady dobře bydlí, studuje."
Třebaže v poslední době veřejný prostor ve městě prošel oživením – socha Jošta na Moravském náměstí se stala trhákem fotografů, rekonstrukcí prošlo hned několik míst v centru –, stále do Brna nejezdí tolik turistů, jak by si radnice přála. Návštěvníky láká patrně jediná budova světového významu ve městě, funkcionalistická Vila Tugendhat, která od roku 2001 figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO.
I Michal Sedláček by si novou "Tugendhatku" přál. "Bylo by fantastické, kdyby Brno mělo ještě jednu výjimečnou architektonickou stavbu," zamyslí se. "Jenže nejde jen o to přivést architekta světového jména – musí také vytvořit dílo světové kvality."
