Praha - Celkem třináct evropských zemí si komplikuje život tím, že volí prezidenta nepřímo. Čtyři z nich postupují ještě víc složitě, když prezidenta nevolí jedna parlamentní komora. Další volitele dodává druhá parlamentní komora (v Česku a ve Švýcarsku), nebo regiony (v Německu a Itálii).
Speciální je případ Švýcarska, kde roli prezidenta postupně zastávají členové vlády.
Ostatní tři země musí počítat s tím, že se jim volba může hodně zkomplikovat, jak například zažili Češi před pěti lety.
Daň za konstituční monarchii
Komplikovaný přístup Čechů vychází podle politologa Josefa Mlejnka z masarykovské tradice, které se bude chtít málokdo vzdát.
| Čtěte výsledky exkluzivního průzkumu: Kampaň Švejnara ani Klause Čechy neoslovila |
"Z logiky české ústavy vyplývá, že prezident je ceremoniální symbolická figura podřízená vládě. Podle tradice je ale prezident něčím mnohem víc. Je integrujícím prvkem celého politického systému, který se má těšit důvěře co nejširší veřejnosti. Konstituční monarcha nemůže být volen jen většinou současné koaliční vlády," vysvětluje Mlejnek.
Širší podporu proto různé ústavy hledají tím, že požadují pro prezidentskou volbu víc než prostou většinu v jedné komoře, případně tím, že rozšiřují počet volitelů.
Komplikovaná volba je tedy daní za zvýšení prestiže prezidenta.
Aby vůbec mohl být prezident zvolen, obvykle se pořádají další kola, kdy se už požaduje obyčejná většina. Češi ve třetím kole nechávají hlasovat obě komory najednou. Ani tehdy nemusí vyhrát žádný kandidát, protože volitelé nemusí volit ani jednoho.
Pak se musí opakovat znovu celá volba.
"Potřebný konsensus pak může ležet za hranicí lidských možností. Tedy alespoň zpočátku, později se naštěstí takřka zákonitě spolu se soumrakem psychických a fyzických sil volitelů shoda nakonec nalezne," hodnotí dosavadní praxi politolog.
58 tajemných dárců
Německý systém se dvěma velkými stranami obvykle dokáže prezidenta zvolit rychle. Při poslední volbě v květnu 2004 byl ovšem kandidát CDU Horst Köhler zvolen o jediný hlas, který se navíc našel až při druhém přepočítání. Z volební matematiky přitom bylo jasné, že nejméně devět volitelů CDU se zdrželo hlasování.
Jak se vybírají hlavy státu
- Nepřímá volba prezidenta (13)
Albánie, Česká republika, Estonsko, Island, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Moldavsko, Německo, Řecko, Švýcarsko, Turecko
- Přímá volba prezidenta (20)
Bosna a Hercegovina, Bělorusko, Bulharsko, Černá Hora, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Litva, Makedonie, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Ukrajina
- Monarchie (9)
Belgie, Dánsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie
Poznámka: Tučně jsou vyznačeny dvoukomorové parlamenty. Ostatní země mají jednu sněmovnu
Italové jsou rekordmany, pokud jde o délku prezidentské volby, například Giovanni Leone byl v roce 1971 zvolen až na třiadvacátý pokus. Poslední dva italští prezidenti Azeglio Ciampi a Giorgio Napoletano ovšem prošli už v první volbě.
Zasloužila se o to změna volebního systému do sněmovny. Většinová volba od devadesátých let zajišťuje vítěznému volebnímu bloku silnou většinu a tím také vytváří dostatečnou podporu prezidentským kandidátům.
V Česku komplikuje volbu sněmovna zvolená poměrně. Politici proto museli najít způsob, jak překonat překážky. Před pěti lety se ukázalo, že schůdnou cestou jsou obchody mezi jednotlivými stranami a dokonce s jednotlivými voliteli.
Kandidát ODS Václav Klaus tak dokázal před pěti lety získat o 58 hlasů víc, než měla jeho strana. Dodnes se jen spekuluje o volitelích jiných stran, kteří mu tehdy dali přednost, a o důvodech, které je k tomu vedly.
Čtěte více:
Volbu vyhráli komunisté. Zvyšují svou cenu
Přehledně: Výsledky všech kol prezidentské volby
Video: Hádka ČSSD a ODS, kdo na koho tlačí
| Online přenos z volby prezidenta - ŽIVĚ: Nová volba v pátek. Zřejmě s Klausem i Švejnarem Analýza - ODS prohrála Klausovi dvě kola prezidentské volby Fotoblog - Pohled do zákulisí. Exkluzivně z Hradu Video - Podívejte se na projevy Klause a Švejnara |
Evropská ostuda a jak z ní
Podle politologa Bohumila Doležala by obchody s prezidentskou funkcí měly přestat. "Je to ostuda a nikde jinde v Evropě se s tím nesetkáte," zdůrazňuje.
Nikde také není jako v Česku doloženo, že pro konkurenčního kandidáta hlasují poslanci strany, která kandiduje vlastního člověka. "To už je úplná šaškárna," míní Doležal.
Připouští, že také v Maďarsku neuspěla v červenci 2005 kandidátka koalice socialistů a liberálů, která přitom měla ve sněmovně většinu. Důvod byl však jasný. Liberálové se zdrželi hlasování a své rozhodnutí zdůvodnili. Pravicová opozice tedy prosadila Lászla Sólyoma.
Proto Doležal již před volbou podpořil hlasy volající po veřejném hlasování, které by většinu obchodů znemožnilo - tak, jak to úplně na začátku navrhl poslanec ČSSD David Rath. "Téměř nikdy s Rathem nesouhlasím, tohle je ale výjimka," říká.
Výsledky exkluzivního průzkumu čtěte zde: Volte prezidenta veřejně, žádá většina lidí
Jeho kolega Mlejnek také obecně dává přednost veřejné volbě. "Nevidím důvod, proč by měli poslanci tajit své rozhodnutí, když jde o tak důležitou volbu," říká expert. Dostatečným protiargumentem není ani široce přijímaný princip, podle kterého bývá hlasování o osobách tajné.
Mlejnek však doporučuje, aby současná volba proběhla ještě tajným způsobem: "Vadí mi, že Rathův návrh je čistě účelový. Sociální demokracie potřebuje nějak ohlídat své poslance. Není možné provádět tak zásadní změnu pravidel těsně před začátkem zápasu."
Komunisté jako riziko
I když veřejná volba zabrání obchodům s jednotlivými poslanci, nemusí nutně zkomplikovat volbu prezidenta. Tlak veřejnosti se může soustředit na konkrétní volitele a tím volbu naopak urychlit.
"Rizikem může být KSČM. Při veřejné volbě by komunisté zřejmě nehlasovali pro žádného z kandidátů," předpověděl už před víkendovou volbou politolog Mlejnek. A dodal: "Jen rychlost zvolení, to nakonec není to nejdůležitější."
