Liberec/Praha - Do soudní bitvy o 27 milionů korun se pustil Liberecký kraj s Českými drahami. Kraj dopravci vyčítá, že na některé tratě v letech 2011 až 2013 poslal horší vlaky, než jaké si od něj objednal a zaplatil. A za každý den, kdy dráhy takto pochybily, si účtuje 50 tisíc korun. Takové penále pro podobný případ stanoví smlouva, kterou spolu obě strany uzavřely v roce 2004.
Paradoxní je, že jak dráhy, tak kraj by rády uzavřely smír a dohodly se na kompromisní částce. Bojí se ale, aby kvůli tomu jejich představitelé neskončili před soudem. Podobně jako například bývalí pražští radní v čele s primátory Tomášem Hudečkem a Bohuslavem Svobodou za to, že prodloužili smlouvu na problematickou opencard. Spor Libereckého kraje a Českých drah proto začal řešit Obvodní soud pro Prahu 1.
Místo cedule průvodčí
Spor je o zdánlivou maličkost: České dráhy na dvě menší regionální trati nasadily hůře vybavené vlaky, než podle smlouvy měly. Chyběl zejména elektronický systém s tabulí, který by hlásil zastávky. České dráhy to uznávají. Nicméně tvrdí, že jeho výpadek nahradily.
„Byl to jen jeden vůz. Sice tam nebyly elektronické tabule, ale vlaková četa vše hlásila,“ uvedl právník Českých drah Jan Červenka. A ten je i připraven před soud předvolat jako svědky všechny vlakové čety, které na dané trati jezdily.
I krajský radní pro dopravu Vladimír Mastník připouští, že pokuta padesát tisíc korun za den je v tomto případě vysoká. „Je to asi hodně, ale je to ve smlouvě, kterou podepsali a nedodrželi,“ uvedl Mastník. „Pokud bychom netrvali na pokutě, obviní nás opozice, že nejsme řádní hospodáři,“ dodává.
Na stole již přitom byla dohoda, že dráhy nedodržení smlouvy částečně uznají. „Konkrétní částka byla sedm milionů jako kompenzace nekomfortu cestujících,“ řekl Červenka.
Chyběla odvaha podepsat
Ale dohoda zůstala jen na papíře. „Nikdo se ji neodvážil podepsat, aby nebyl následně postižen,“ uvedl právník kraje Leoš Teufl. A podobně nakonec před podpisem cuklo i vedení drah. „Management si nebyl jist, že by se tím zachoval jako správný hospodář,“ přiznal Červenka.
Kraj proto podal žalobu. A musel přitom zaplatit soudní poplatek, který činil přes 1,3 milionu korun. Ten v případě neúspěchu propadne. Pokud by kraj uspěl jen z části, tak by propadla jen jeho poměrná část.
Soudce Jiří Kohoutek proto oběma stranám navrhl, aby se přece jen ještě pokusily o soudní smír, který by on stvrdil. Smír by tak měl větší váhu než mimosoudní dohoda. A poukázal i na to, že případ je složitý a dokazování by trvalo dlouhou dobu.
A obě strany s tím souhlasily. „Byl by to štempl, že ta dohoda je v souladu se zákonem. Stoprocentní to není, ale je to rozhodně lepší než dohoda bez soudu,“ přiznal právník kraje Teufl.
Zda se obě strany shodnou na již zmíněných sedmi milionech, však není jisté. Teufl totiž uvedl, že o konkrétní výši narovnání sám rozhodnout nemůže – musí návrh předat radě kraje. Současně požádal soudce, aby byl prostředníkem. „Když návrh dorazí od soudu, bude to mít pro rozhodnutí rady a zastupitelstva větší váhu,“ poukázal.
Jiné kraje se nesoudí
Není to přitom jediný spor kraje s drahami. Další žaloby podal Liberecký kraj kvůli tomu, že se o takřka rok opozdila dodávka nízkopodlažních vlaků Stadler pro Jizerskohorskou železnici. V tomto případě však podle obou stran prostor pro smír není.
Hejtmanství napočítalo drahám za zpoždění penále ve výši šest milionů korun, ty ale uznávají jen zhruba pětinu. „Mají jiný výpočet pro výši pokuty, tak jsme se obrátili na soud. Ten zatím nerozhodl,“ uvedl radní Mastník.
České dráhy připouštějí, že občas nesplní, k čemu se zavázaly. Ale jen v případě Libereckého kraje musí řešit spor soud. V jiných případech se s kraji jako objednateli dohodnou na kompenzaci. Například Plzeňský kraj udělil Českým drahám za první čtvrtletí roku 2012 pokutu ve výši 130 tisíc korun za to, že některé vlaky byly nedostatečně vytápěné, netekla voda či třeba chyběl toaletní papír nebo mýdlo.
