Praha - Při snaze omezit nebo zrušit sKarty by si budoucí ministři práce a sociálních věcí měli počínat jako Chytrá horákyně. Situaci jim totiž komplikuje ustanovení ve smlouvě uzavřené současným vedením ministerstva s Českou spořitelnou, na jehož existenci upozornil online deník Aktuálně.cz už na začátku minulého týdne.

Někteří kritici projektu ale nyní nemají pravdu, když tvrdí, že sKarty nelze kvůli smlouvě po 12 let omezit. Naopak, lze to poměrně snadno. Není také pravda, že by se závazek ve smlouvě - výplata alespoň 98 procent dávek přes karty - týkal i důchodů.

Online deník Aktuálně.cz po analýze smlouvy a konzultaci s nezávislými právníky nabízí přehled, jak je to s možným omezením projektu doopravdy.

Závazek jen pro ministerstvo

Ministerstvo se ve smlouvě zavázalo "nevyvíjet žádnou činnost, která by mohla vést k provádění výplaty dávek prostřednictvím sKarty v rozsahu menším než 98 % objemu vyplácených dávek". A současně že "nebude vyvíjet žádnou činnost, která by vedla ke zmaření účelu této smlouvy nebo k podstatné změně okolností významných pro fungování systému".

Tato podmínka zavazuje i všechny nástupce Jaromíra Drábka a podle oslovených právníků jde o poměrně standardní nástroj, jakým se firma alespoň částečně brání proti tomu, aby zakázka skončila ihned po výměně ministra nebo změně vlády.

Zmíněný zákaz se ale logicky nemůže týkat poslanců nebo nezávislých soudů - proti nim nelze "pojistit" žádnou podobnou smlouvu.

Takže pokud omezení sKarty nebude prosazovat sám ministr, může k takové změně zákona dojít standardním způsobem. Omezit nebo zrušit tento projekt může také soud.

Smlouva totiž výslovně uvádí, že její plnění musí být v souladu se všemi účinnými právními předpisy po celou dobu jejího trvání. Jestliže dojde ke změně zákona nebo rozhodnutí soudu, způsobí to automaticky neplatnost příslušné části smlouvy (nikoliv nutně její zánik jako celku).

Co může spořitelna

Jak by se pak zachovala Česká spořitelna? Při "podstatné změně podmínek" může dohodu vypovědět s měsíční výpovědní lhůtou. Podstatnou změnou je přitom taková, která může bance způsobit majetkovou újmu alespoň 100 milionů korun během dalších 24 měsíců oproti původnímu plánu.

Vedle nákladů na samotný projekt by spořitelna přišla hlavně o předpokládané zisky z transakcí u obchodníků - právě na placení sKartou v obchodech chce spořitelna díky poplatkům od podnikatelů vydělávat (zájem lidí je ale zatím minimální, většina si nechá dávky hned přeposlat na svůj běžný účet).

Do majetkové újmy může spořitelna podle smlouvy zahrnout i přiměřený zisk, kterého by dosáhla, kdyby místo vývoje sKarty investovala stejné peníze na finančním trhu.

Horší pozici by spořitelna měla, když se jí nepodaří vyčíslit tuto újmu nad 100 milionů. Během prvních šesti let (počínaje letošním lednem) totiž nemůže smlouvu vypovědět, ani kdyby se jí výrazně zvýšily náklady. Ministerstvo se sice zavazuje, že s ní v takovém případě bude jednat o změně smlouvy, neslibuje ale, že jí vyhoví.

Smlouva je uzavřena na 12 let, ale teprve počínaje sedmým rokem není spořitelna vázána poskytovat služby za současných podmínek, kdy od státu nechce ani korunu. Pokud by se pak nedohodla na jiné ceně, může smlouvu vypovědět.

"Jen" náhrada škody

Smlouva neobsahuje speciální sankce pro ministerstvo za její porušení, nestanoví smluvní pokutu. To samozřejmě neznamená, že ji budoucí ministr může porušit zcela bez rizika. Spořitelna může požadovat standardní náhradu škody za porušení smlouvy, tedy "jen" skutečně vzniklé náklady a ušlý zisk.

K porušení smlouvy však dojde jen tehdy, když se o omezení sKaret aktivně zaslouží samo ministerstvo. Jestliže projekt omezí nebo zruší poslanci změnou zákona nebo soud, nepůjde o porušení smlouvy.

Důchody přes sKartu nejsou povinné

Závazek ministerstva, že bude přes sKartu vyplácet nejméně 98 procent dávek, se výslovně týká jen takzvaných nepojistných dávek a podpory v nezaměstnanosti. Nikoliv tedy důchodů, které patří naopak mezi pojistné dávky (přímo závislé na odvodu pojistného), stejně jako dávky nemocenského pojištění včetně peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného.

Smlouva sice důchody zmiňuje na jiném místě, ale pouze obecněji jako proklamaci: "Česká spořitelna vychází z očekávání, že ministerstvo plánuje prostřednictvím karty provádět výplatu důchodů. Ministerstvo vynaloží maximální úsilí směřující k tomu, aby karta byla použita pro realizaci výplat důchodů," uvádí.

I tento závazek sice platí i pro Drábkovy nástupce, ti by ale ani při maximální snaze nemohli sami o sobě změnit zákon tak, aby se přes sKartu začaly vyplácet i důchody - k tomu je potřeba souhlasu "zbytku" vlády a poslanců. Smlouva navíc neříká, že by taková výplata důchodů musela být povinná pro všechny - stačilo by tedy umožnit její dobrovolné využití.

Podle nezávislých právníků z finančního sektoru si navíc v tomto bodě musela být Česká spořitelna vědoma, že rozšíření systému je závislé na politickém vývoji. Opozice a dokonce i někteří vládní poslanci včetně premiéra Nečase přitom ještě před podpisem smlouvy veřejně deklarovali, že povinnou výplatu důchodů prostřednictvím sKarty nepřipustí.