Praha - Na pořízení auta se Jiří D. z Říčan připravil opravdu svědomitě. Ojetý Peugeot 405 si v létě roku 2009 vyhlédl na internetu a po výměně informací o stavu vozidla se s jeho majitelem domluvil, že si pro něj přijede. Ještě předtím, než vyrazil, zašel do pojišťovny a sjednal povinné ručení.
Jenže když pan Jiří přijel k majiteli auta, zjistil, že je vůz v mnohem horším stavu, než prodávající tvrdil. Prakticky šlo o vrak, který nejde nastartovat. Od koupě proto ustoupil a případ pro něj skončil.
Když mu pak po více než roce přišla výzva od České kanceláře pojistitelů, že má za jakési auto zaplatit dlužné povinné ručení, tedy přesněji "příspěvek za nepojištěné vozidlo", měl to za omyl a nereagoval.
Loni v srpnu se pak Jiří dočkal nečekaného rozsudku: Okresní soud pro Prahu-východ jej odsoudil k zaplacení více než sedmi tisíc korun a k tomu téměř pěti tisíc korun na nákladech řízení. Důvod? Nepojištěné vozidlo prý skutečně vlastnil. Soud uznal tvrzení České kanceláře pojistitelů, která to zjistila od ministerstva dopravy provozujícího Centrální registr vozidel.
My jim to neřekli
Jiří D. se obrátil na ministerstvo se žádostí o náhradu škody s odůvodněním, že byl odsouzen na základě jeho nepravdivého tvrzení. Ministerstvo ale žádost odmítlo.
„Ministerstvo dopravy neposkytlo České kanceláři pojistitelů informaci o tom, že by pan D. byl v Centrálním registru veden jako vlastník a provozovatel uvedeného vozidla,“ uvedl úřad v odpovědi a potvrdil, že Jiří D. nikdy vlastníkem vozidla nebyl.
Česká kancelář pojistitelů přitom podle zákona musí vycházet z dat v Centrálním registru vozidel, která porovná s pojistnými smlouvami. „Zákon pojednává o tom, že musí dojít k porovnání dat mezi registrem a pojistnými smlouvami, a to se také děje. Jinak bychom ani nevěděli, že vozidlo existuje. Rozhodně ale neříká, ze kterých informací má být v jednotlivých krocích čerpáno,“ hájí postup kanceláře pojistitelů její mluvčí Aleš Povr.
A upozorňuje nejen na častou chybovost registru vozidel, ale i na to, že se nezřídka stává, že jsou auta v takzvaném polopřevodu - tedy že v kolonce držitel není uveden vlastník.
„Primárně bereme údaj o vlastníkovi z Centrálního registru vozidel. Když zde není uvedený, tak z pojistné smlouvy, kopie technického průkazu, kupní smlouvy, pokud nám je obeslaný dodá,“ dodává Povr.
Vlastnictví nevyplývá z pojistné smlouvy
Jiří D. udělal chybu v tom, že v pojistné smlouvě zaškrtl kolonku, že je vlastník vozidla – právě z důvodu očekávané koupě. A právě zde jeho "vlastnictví" pro Českou kancelář pojistitelů (ČKP), tedy sdružení pojišťoven, vzniklo.
„ČKP ale nesmí vycházet z kupní ani pojistné smlouvy. To, kdo je vlastník, jim musí říct ministerstvo z registru,“ podotýká Tomáš Angreška ze společnosti Český konzultační portál, která nyní Jiřího D. ve sporu s kanceláří pojistitelů zastupuje.
Proč tedy ČKP v případě Jiřího D. do žaloby uvedla, že vlastnictví vozidla potvrdilo ministerstvo dopravy? „Bez souhlasu obeslaného to komentovat nemůžu,“ říká Povr.
Jen půjčil, nekoupil
Podobnou situaci zažil i pan Adam P. z Nové Vsi nad Popelkou na Semilsku.
Na stavbu rodinného domku si v roce 2008 od svého známého půjčil dodávku Volkswagen a domluvil se s ním, že po dobu zápůjčky bude hradit povinné ručení. Vůz pak vrátil. Po delší době mu od České kanceláře pojistitelů přišla faktura na 24 tisíc korun.
Přestože dokládal, že vůz nikdy nevlastnil, odmítla to ČKP uznat a případ předala Okresnímu soudu v Semilech. Ten ale nakonec dal Adamovi P. za pravdu. Na pojistné smlouvě sice omylem uvedl, že byl vlastníkem vozidla, to ale podle soudu nemělo žádnou váhu.
Česká kancelář pojistitelů
Česká kancelář pojistitelů (ČKP) je zájmové sdružení založené pojišťovnami, které sjednávají povinné ručení. Vznikla v roce 1999 a ze zákona vybírá peníze od majitelů nepojištěných aut; vybrané peníze slouží zase k výplatě náhrad při nehodách, které nepojištěná auta způsobí. Například majitelé aut do obsahu 1850 cm3 jsou povinni platit 50 korun denně, majitelé větších pak 70 korun denně. V roce 2012 zaslala výzvu 682 tisícům majitelů nepojištěných aut a získala od nich 1,02 miliardy korun, o rok později to bylo 329 tisíc výzev a 603 milionů vybraných korun.
„Okolnost, že se v době uzavření smlouvy prezentoval jako vlastník vozidla v rámci uzavření pojistné smlouvy, nepostačuje k závěru, že jím byl i v období, za které žalobce požaduje uhradit příspěvek nepojištěného vozidla,“ uvedl soud. Poukázal i na to, že Adam P. předložil také výpis z registru vozidel potvrzující, že nebyl vlastníkem uvedené dodávky. Sama Česká kancelář pojistitelů na argumenty Adama P. u soudu nereagovala – k jednání se její zástupce vůbec nedostavil.
Už zasáhl i Ústavní soud
Nejde přitom o ojedinělé případy. Jen společnost Český konzultační portál, provozující web Stop ČKP, eviduje podle Angrešky stovky případů, kdy Česká kancelář pojistitelů vymáhala peníze za povinné ručení po lidech, kteří auto nevlastnili. Další stovky lidí pak sice auto měli zapsáno v registru, ale stálo jim nepojízdné v garáži. A sdružení pojišťoven odmítalo přijmout jejich důkazy, údajný dluh po lidech vymáhalo dál a na jeho stranu se stavěly i soudy.
Letos v březnu se však lidí zastal Ústavní soud a potvrdil, v řadě případů šlo o excesy ČKP i soudů. To, že je vozidlo vedeno v centrálním registru, sice podle ústavních soudců většinou opravdu znamená, že je provozováno, nicméně jeho vlastník má právo prokázat, že tomu tak v jeho případě není. Ale právě toto právo vlastníkům ČKP i soudy neumožnily uplatnit.
V reakci na verdikt Ústavního sodu se na ČKP začaly obracet stovky lidí a chtějí vrátit neoprávněně vybraný "příspěvek". A kancelář jim je začíná postupně vracet. Podle Českého konzultačního portálu přitom může jít až o desítky tisíc případů a stovky milionů korun.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.
Online kalkulačka: Porovnejte si ceny povinného ručení a ušetřete.
