reklama
 
 

Nevolal policii k nehodě, měl doplatit 98 tisíc. Vyhrál

17. 12. 2013 6:40
Nejvyšší soud k povinnému ručení: Pojišťovny nemohou krátit plnění jen kvůli špatnému odhadu.

Brno - Pojišťovna nemůže automaticky krátit pojistné plnění jen proto, že řidič špatně odhadl výši škody při dopravní nehodě a nepřivolal k ní policii. Rozhodl o tom Nejvyšší soud České republiky ve sporu, v němž Kooperativa pojišťovna žalovala svého klienta.

Dopravní nehoda se stala na začátku března roku 2009 ve čtvrt na sedm večer. Způsobil ji řidič osobního auta, který nedal přednost v jízdě, a střetl se tak s jiným vozidlem třetí osoby. Žádný z účastníků nehody ji nehlásil policii, protože se po prohlídce domnívali, že škoda nepřesahuje 100 tisíc korun.

Skutečná škoda ale nakonec činila téměř 245 tisíc korun. Pojišťovna ji vyplatila, ale následně požadovala, aby viník nehody zaplatil 40 procent jako spoluúčast, tedy aby jí vrátil zhruba 98 tisíc korun.

Šetření to neztížilo, nebylo pochybností

Okresní soud v Semilech dal pojišťovně za pravdu. Řidič podle něj porušil svou povinnost, když neohlásil nehodu policii, nevyčkal jejího příjezdu a bez dostatečného důvodu se spolehl na svůj laický odhad o výši škody. Pojišťovně tudíž vzniklo právo na úhradu části vyplaceného pojistného.

Klient ale uspěl u odvolacího soudu. Podle Krajského soudu v Hradci Králové nelze na „zřejmost" výše škody usuzovat pouze podle toho, jaká škoda byla nakonec v odborném servisu skutečně zjištěna. Důležité je to, jak se škoda jevila na místě v době těšně po kolizi. Byla přitom tma a pršelo, automobil zůstal pojízdný, netekla z něj žádná kapalina a byly na něm patrné pouze vnější poruchy na kapotě, světlech, náraznících a předních blatnících.

Za daných okolností nelze podle odvolacího soudu uzavřít, že řidič měl a mohl poznat, že škoda zřejmě převýší 100 000 korun.

Podle odvolacího soudu navíc nebyla splněna ani druhá podmínka pro to, aby pojišťovna mohla požadovat tak vysokou spoluúčast. Neprokázala totiž, že neohlášením nehody policii byla ztížena možnost řádného šetření z její strany. O průběhu této škodné události nebylo rozumných pochybností, takže neoznámení nehody policii nevedlo ke ztížení šetření.

Ale co když pil?

S tímto rozhodnutím pro změnu nesouhlasila pojišťovna a podala takzvané dovolání k Nejvyššímu soudu. Namítala, že soud nepovažoval za podstatnou otázku eventuálního ovlivnění viníka nehody alkoholem.

Podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má pojišťovna právo na náhradu toho, co za něho plnila, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost neprodleně ohlásit policii dopravní nehodu a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele. Nehodu je potřeba hlásit, dojde-li k hmotné škodě, která na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí „zřejmě" převyšuje 100 tisíc korun (a nezávisle na výši škody vždy, když dojde k usmrcení nebo zranění osoby).

Ani u Nejvyššího soudu ale pojišťovna neuspěla. Soudci zdůraznili, že pro krácení pojistného plnění je potřeba současné naplnění obou podmínek, a to nesplnění oznamovací povinnosti a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody.

Podle Nejvyššího soudu nelze za daných okolností považovat za splněnou podmínku, že škoda zřejmě převyšovala 100 tisíc korun. Nebyla splněna ani druhá podmínka. „Vzhledem k okolnostem případu nemusí mít porušení povinnosti ohlásit nehodu policii vždy za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši," uvedl soud.

Nejvyšší soud zdůraznil, že klient neporušil svoji oznamovací povinnost vůči pojišťovně, protože škodní událost jí nahlásil hned ten den, kdy k ní došlo. O průběhu nehody není rozumných pochybností, došlo k sepsání zápisu o poškození motorového vozidla (který obsahoval podrobnější rozpis a podchycení poškození vozidla) a byla pořízena fotografie.

„Nelze uzavřít, že by pouhá ničím nepodložená eventuální možnost vlivu alkoholu či jiné návykové látky měla za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši," konstatoval Nejvyšší soud.

Po měsíci a půl už je pozdě

Nejvyšší soud nicméně upozorňuje, že je potřeba vždy posuzovat konkrétní okolnosti případu.

Rozdíl je patrný například ve sporu Uniqa pojišťovny s klientem, jemuž snížila pojistné plnění o polovinu. V tomto případě se Nejvyšší soud v listopadu loňského roku postavil na stranu pojišťovny.

Klient totiž teprve 19. srpna oznámil pojišťovně nehodu, k níž mělo dojít 1. července tak, že vozidlo řízené jeho dcerou najelo na břeh a narazilo do betonového sloupku, přičemž došlo k poškození spodní části pravého nárazníku a spodní části vozidla s možným poškozením motoru s předpokládanou výší škody 50 tisíc korun. Policie nebyla přivolána, protože podle tehdejšího znění zákona to bylo nutné právě až při škodě nad 50 tisíc.

Skutečná škoda se ale vyšplhala na 128 tisíc korun. Pojišťovna chtěla po klientovi zaplatit polovinu. Dal jí za pravdu i soud - především proto, že klient nesplnil svou povinnost podle smlouvy s pojišťovnou (všeobecných obchodních podmínek) bez zbytečného odkladu oznámit, že nastala pojistná událost. Navíc se majitel vozu vzhledem ke svému popisu poškození vozidla nemohl domnívat, že škoda nepřekročí 50 tisíc.

Při měsíc a půl dlouhém prodlení byla podle soudu ohrožena možnost pojišťovny zajistit řádné a úplné podklady pro šetření nehody a pro správné vyčíslení pojistného plnění. Soud uznal její argumenty, že jí bylo zcela znemožněno zjistit významné okolnosti nehody, včetně toho, zda se vůbec v uvedený den vůbec stala (mohlo k ní dojít ještě před uzavřením pojistky), zda nebyl nehodový děj zcela jiný, zda se nestala v jiném místě, zda ji nezavinila třetí osoba v jiném vozidle, kdo vozidlo skutečně řídil a zda tu nebyly důvody, pro které je pojistitel oprávněn pojistné plnění krátit.

„Za této situace, zejména když nehoda byla ohlášena s časovým odstupem téměř dvou měsíců, měla prakticky nulové možnosti, jak ověřit, že se stala skutečně tak, jak ji klient popsal, a nešlo například o pojistný podvod," uvedl Nejvyšší soud.

Hodina po nehodě stačí

Zajímavé je také rozhodnutí Nejvyššího soudu z ledna 2010, kde pojišťovna - opět Kooperativa - žalovala klienta kvůli tomu, že „ujel z místa nehody" a chtěla po něm zaplatit téměř 35 tisíc korun z celkem vyplacených 39 tisíc.
 
Po nehodě, jejíž odhadovaná škoda byla nižší než zákonný limit, se řidiči neshodli na zavinění, museli proto přivolat policii. Oba řidiči ještě předtím sepsali protokol o nehodě včetně situačního náčrtku, provedli také fotodokumentaci. Pak obě vozidla z místa nehody odstavili.

Klient Kooperativy počkal, než druhý řidič zavolá policii, ale pak se z místa vzdálil údajně proto, že si musel doma vzít léky. Zhruba po hodině od nehody se však sám dostavil na policii, „podal vysvětlení" a spolupracoval s ní.

Odvolací soud a následně i Nejvyšší soud konstatoval, že podle zákona postačí oznámení dopravní nehody jedním z účastníků nehody a není potřeba, aby ji oznámil každý z jejích účastníků zvlášť. Soud prvního stupně se podle nich měl vypořádat s tvrzením o nutnosti obstarat si z domova léky, nicméně neobjevily se žádné skutečnosti svědčící o tom, že by možnost řádného šetření policie a v návaznosti i pojišťovny byla jakkoli ztížena.

Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady!

autor: Petr Kučera | 17. 12. 2013 6:40

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama