Praha - Za posledních třináct let zlevnilo euro o třetinu. Česká koruna posilovala hlavně díky silnému hospodářskému růstu a uvážené politice České národní banky.
Významně se na kurzu koruny projevilo také nastavení úrokových sazeb, ovlivňující chování firem a aktivitu spotřebitelů. Stejně tak růst produktivity práce, turistika či příliv zahraničního kapitálu. Navíc koruna během krize eurozóny stále více láká.
Shodují se na tom experti, které online deník Aktuálně.cz oslovil u příležitosti 20. výročí vzniku české koruny jako měny samostatné České republiky.
Ekonomice se dařilo
Za to, že Češi nakupují eura levněji než v minulosti, mohou děkovat hlavně tomu, že hrubý domácí produkt rostl od přelomu tisíciletí až do recese roku 2008 stále rychleji.
"K tomu přispěla výborná ekonomická kondice našich obchodních partnerů, zejména Německa," připomíná analytik Jiří Cihlář z Next Finance.
Svoji roli sehrál také zájem firem, které se do České republiky ze zahraničí masivně hrnuly. Podnikatelé navíc v devadesátých letech své zisky příliš nečerpali a spíše je v Česku reinvestovali.
Experti také zdůrazňují, že koruně zásadně pomohla stabilní politika centrální banky. "Česká národní banka dlouhodobě potvrzuje, že je schopna držet inflaci v souladu s cílem, a také je díky tomu mezi nejlépe hodnocenými centrálními bankami," vysvětluje Tomáš Vlk ze skupiny Patria.
Výhoda proti euru
Kvůli poklesu průmyslové produkce a poptávky na zahraničních trzích od roku 2008 sice koruna oslabila, svět jí podle ekonomů a analytiků nadále věří.
Jejich základní teze zní jednoduše. Čím více je nestabilní Evropská měnová unie, tím se postavení koruny zlepšuje.
"Jak budou zadlužené státy eurozóny stahovat její ekonomiku směrem dolů, bude Česko i přes aktuálně nedobré výsledky stále více dosahovat průměru HDP eurozóny," věří Cihlář. To podle něj znamená, že koruna v očích investorů bude stále důvěryhodnější a atraktivnější.
"České dluhopisy mají nyní menší výnosy, protože koruna již není považována za riziko, ale za výhodu ve srovnání s mnoha zeměmi, které zavedly euro," doplňuje ekonom Partners Pavel Kohout.
To potvrzuje i Radim Dohnal ze Saxo Bank, podle něhož lze korunu od roku 2010 považovat za premianta v regionu. Polsko doplácí například na to, že se tamní vláda i domácnosti částečně zadlužily v zahraniční měně.
Jak se koruna zbavila kotvy
Jak ve své prezentaci připomíná současný guvernér ČNB Miroslav Singer, na kurz koruny mělo za uplynulých dvacet let vliv několik událostí. V první řadě přechod od pevného kurzu (koruna byla z 65 procent vázaná na německou marku a z 35 procent na americký dolar) na plovoucí neboli floating. K tomu došlo v květnu 1997.
Jedním z důvodů, proč byl pevný kurz nadále neudržitelný, se stal nárůst peněžní zásoby. Ta se zvyšovala díky přílivu firem ze zahraničí a díky stále vyšší poptávce spotřebitelů. To vedlo k tlaku na posílení koruny, což ovšem tehdejší kurzový režim neumožňoval.
| Čtěte také: Kolky na bankovkách a měnová odluka. Tak vznikla koruna Dělení koruny se povedlo. Zkušenosti vyvážíme do Afriky |
"Ekonomika začala zpomalovat; vláda přišla s významnými škrty, výrazně silnějšími, než jsou ty současné; do Evropy dorazila asijská krize," připomíná Dohnal další okolnosti.
Česká národní banka se tehdy nejdříve rozhodla pro rozšíření fluktuačního pásma z 0,5 na 7,5 procenta v obou směrech. Tlak na oslabení měny na chvilku utichl, vyřešit problém se ale nepovedlo. V první polovině roku 1997 zaútočili na korunu spekulanti a intervence ČNB neměly efekt. Následoval proto přechod na floating.
Bezprostředně po ztrátě kurzové kotvy oslabila koruna téměř až na 39 Kč za ECU (předchůdce eura). K uklidnění situace a postupnému zpevňování české měny začalo docházet v roce 1998 a trvalo až do roku 2002.
Pak euro opět zdražilo - v Evropě praskla kurzová bublina (měny posilovaly více, než odpovídalo hospodářskému vývoji). Pomohl až plánovaný vstup Česka do Evropské unie v roce 2004, který podpořil důvěru investorů, a následovalo opět posilování na historicky nejvyšší hodnoty. Vyvrcholilo v létě 2008, kdy se euro dostalo pod 24 korun.
Zdroj: Eurostat
Zpočátku se fixace hodila
Ekonomové nicméně souhlasí, že fixní kurz měl smysl alespoň ze začátku. "Jeho použití v roce 1993 bylo logické a správné, protože šlo o snadnou a rychlou metodu, jak jej stabilizovat a jak tehdy nově vzniklé měně propůjčit důvěru," tvrdí například Pavel Kohout ze společnosti Partners.
V době, kdy se rozpadla federace, došlo k měnové odluce, změnila se daňová soustava a odstartovala privatizace, se ČNB tímto způsobem snažila bojovat proti cenovým výkyvům.
Zároveň ale všichni oslovení souhlasí, že kdyby česká koruna přešla do volného režimu již o rok dříve, namísto rozšiřování fluktuačního pásma, bylo by to pro tuzemské hospodářství méně bolestivé.
"Žádná ekonomika, která má volně plovoucí měnu, není nucena zvyšovat úrokové sazby na desítky procent, aby musela bránit fluktuační koridor. Elementary, dear Watson, dalo by se říci," podotýká Kohout.
"Bankovní krize, která poté trvala řadu let, mohla být mnohem levnější, i když patrně bychom se jí stejně nevyhnuli tak jako tak. Ale české banky by pak mohly být privatizovány za lepších podmínek," dodává ekonom.
Samostatnou měnu ještě oceníme
Koruna české ekonomice podle Kohouta od roku 1997, "kdy byla zrušena ta hloupá fixace", pomáhá.
"Ještě ji budeme dlouho potřebovat - známe dost příkladů zemí, které se dostaly do těžké krize kvůli tomu, že neměly vlastní měnu s plovoucím kurzem," myslí si Kohout a vyjmenovává odstrašující příklady: Litva, Slovinsko, Španělsko, Lotyšsko, Irsko, Estonsko, Portugalsko.
| Čtěte také: Česko nepřijme euro, pevný kurz je riziko, říká Kohout Zemřel Oldřich Kulhánek, autor českých bankovek |
