Praha - Lidé, kteří chtějí nakupovat u řetězců prodávajících hlavně české potraviny, nemají potřebné informace. Anketa online deníku Aktuálně.cz ukázala, že zjistit skutečný podíl tuzemského zboží u velkých obchodníků je obtížné až nemožné.
Česká potravina
Českou vlajkou a názvem Česká potravina mohou prodejci nebo výrobci (dobrovolně) označit od 1. ledna 2017 jen ten výrobek, který stoprocentně pochází z České republiky a všechny fáze výroby včetně porážky proběhly na našem území. Pravidlo 100 % platí u nezpracovaných jednosložkových potravin jako je například maso, ovoce, zelenina, ale i mléko. Pokud jde o zpracované produkty, musí z Česka pocházet alespoň 75 % všech jeho složek (přidaná voda se do celkové hmotnosti výrobku, z níž se podíl odvozuje, nepočítá). Jsou to například jogurty, salámy, pečivo.
Stát od letošního ledna přesněji definoval, co lze označit jako českou potravinu. Českou vlaječku tak už nemá dostat zboží, které bylo v tuzemsku třeba jenom zabaleno nebo které bylo "podle české receptury" vyrobeno v zahraničí. Označení je ale pouze dobrovolné, takže řetězce nemusí znát ani zveřejňovat přesná čísla o podílu takových potravin.
A pokud je uvádějí, jde pouze o podíl na celkovém počtu všech potravinářských výrobků, nikoliv na tržbách za jejich prodej. A to je problém, říká Zdeněk Juračka, předseda Asociace českého tradičního obchodu, která sdružuje především menší obchodníky. "Počet položek v sortimentu mnoho neříká. Obchod si může nakoupit třeba sto kusů českých položek, mít je někde vystavené a vylepšovat si skóre, ale prodávat hlavně potraviny ze zahraničí," vysvětluje.
Juračka proto prosazuje, aby prodejci jednou ročně povinně rozkryli, jak velký podíl tržeb z českého zboží získávají.
"Zákazníkům to pomůže lépe se orientovat na trhu. A pomůže to i výrobcům a zemědělcům či farmářům, aby lépe plánovali další produkci," věří Juračka. Roční statistický výkaz je podle něj dobrým ukazatelem, který zohlední sezonní výkyvy v prodeji zboží a zároveň nezatíží obchody příliš velkou administrací.
Dává to smysl, souhlasí ministr
Potravinářské komoře ČR, sdružující tuzemské výrobce, se takový návrh zamlouvá. "Určitě bychom to uvítali. Jde však o poměrně složitý problém, protože stanovit podíl českého zboží lze pouze v případě, že bude jasně stanovená a legislativně ukotvená povinná definice, co je český potravinářský výrobek," reaguje její mluvčí Dana Večeřová.
Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) novou evidenci podporuje. Novela zákona o potravinách, která začala letos platit, podle něj novou definici jako základ pro další jednání nabízí. "Díky tomu, že je od 1. ledna v zákoně jasně definovaný pojem Česká potravina, tak by dávalo smysl, aby obchodníci zveřejňovali, jaký je podíl prodaných tuzemských potravin a výrobků vyrobených v České republice," říká ministr.
Svaz obchodu a cestovního ruchu, který sdružuje hlavně velké řetězce, však namítá, že nová povinnost zákazníkům užitek nepřinese - pouze zatíží obchodníky a zpracovatele a může vést k růstu cen. "Již jednou museli obchodníci uvádět podíl prodejů podle zemí. Bohužel tato informace nebyla nikterak vypovídající, a proto se od ní odstoupilo," uvádí prezidentka svazu Marta Nováková.
Od ledna 2015 do září 2016 musely řetězce u vchodu do prodejen zveřejňovat seznam pěti zemí, z nichž pocházejí dodavatelé potravin s největším podílem na celkových tržbách. Kritici upozorňovali, že tento seznam běžným spotřebitelům v praxi nepomáhá. Rozhodující totiž bylo sídlo dodavatelské firmy, nikoliv skutečný původ potravin. Pokud tedy maso z ciziny zabalí firma sídlící v Česku a do řetězce jej dodá pod svým jménem, počítala se taková potravina jako česká.
Pozor na protekcionismus
Nová povinnost by navíc podle Novákové mohla narazit v Evropské unii, pokud by se šlo dál a určovalo, jak velký podíl tuzemského zboží musí řetězce prodávat. "Podobnými protekcionalistickými požadavky bychom se na jednotném evropském trhu mohli vystavit hrozbě infringementu (řízení pro nesplnění povinnosti, resp. kvůli porušení unijních předpisů - pozn. red.) ze strany Evropské komise," varuje.
Právě kvůli tlaku Evropské komise zrušilo povinné informace o původu zboží v řetězcích také sousední Slovensko. Od roku 2013 tam museli obchodníci označovat podíl potravin vyrobených na Slovensku. Komise upozornila, že jde o překážku ve volném pohybu zboží. Povinné zveřejňování údajů o podílu potravin domácí výroby na tržbách řetězců prý může zvýhodňovat slovenské výrobce před konkurencí z jiných zemí EU.
I proto je současné označování vlaječkou nebo nápisem Česká potravina v tuzemsku jen dobrovolné. Ministr zemědělství Marian Jurečka zdůrazňuje, že chce sice podporovat tuzemské potraviny, ale rozhodně není cílem omezovat dovoz a uzavírat český trh. Pokud by výrobci nebo obchodníci museli tuzemské zboží označovat povinně, nelíbilo by se takové zvýhodňování Evropské komisi, připomíná.
O určování povinného nebo minimálního podílu českých potravin neusiluje ani Zdeněk Juračka z Asociace tradičního českého obchodu. "Cílem návrhu není určit, kdo má mít jaký podíl. Má to jen plnit statistický účel, který pomůže dalšímu rozhodování. Navíc pro některé obchody není ekonomicky výhodné mít vyšší podíl českých výrobků, to je vždy individuální," vysvětluje.
Přizpůsobili bychom se
Samotné maloobchodní sítě - zvláště ty, které samy tvrdí, že prodávají velké množství českého zboží - se zvažované nové povinnosti nebrání. "Případnou povinnost zveřejňovat podíl českých potravin na tržbách budeme plně respektovat. Problém to pro nás nebude, je to jen otázkou sledování a vyhodnocení konkrétních dat v našich systémech," říká mluvčí společnosti Billa Rudolf Dreithaler.
Čeští dodavatelé podle něj tvoří zhruba 93,5 procenta všech tržeb firmy. Na druhém místě jsou výrobky ze Slovenska, které se na tržbách podílejí necelými dvěma procenty. Německé produkty zaujímají zhruba jednoprocentní část tržeb a rakouské a italské necelé procento.
Také Penny Market, který patří do stejné německé skupiny REWE Group jako Billa, nemá se zveřejňováním nových dat problém. "O prodeji českých potravin máme přehled, proto pokud bude vyžadováno uvádět podíl tržeb prodaných českých potravin vůči ostatním výrobkům, tak to uvádět budeme," uvedl řetězec.
Proti samozřejmě není ani síť družstevních prodejen COOP, která je historicky spojena s Jurečkou a profiluje se jako řetězec s největším podílem tuzemských potravin. "Měřitelnost by se však v našem případě musela provádět po jednotlivých družstvech provozujících prodejny," podotýká mluvčí skupiny Lukáš Němčík. Proti nové evidenci nemá nic ani síť Tesco.
Kaufland říká, že pokud bude návrh schválen v zákoně či v nařízení, tak se jím bude řídit. Lidl se zatím k návrhu nechce vyjadřovat, protože dosud nemá pohromadě údaje od všech dodavatelů, zda jejich výrobky splňují definici České potraviny. Nevyjádřily se ani řetězce Albert a Globus.
Nové výkazy by uvítal i Miloš Škrdlík, šéf sítě Brněnka, která působí v Jihomoravském kraji. Technicky to ale podle něj teď není možné. "Čím více budou zákazníci informováni o původu zboží, tím lépe. V současné chvíli by to však pro nás byl problém, protože nemůžeme obíhat dodavatele desetitisíců položek a zjišťovat, zda výrobky splňují definici Česká potravina, či ne," uvádí.
Pokud by však dodavatelé měli povinnost sami do dodacích listů uvádět, zda jejich zboží splňuje zákonem stanovenou definici, tak už by to problém nebyl.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce zatím letos nenarazila na vážnější problémy v označení tuzemského původu potravin. "Aktivně řešíme zatím jednotky případů," upřesňuje její mluvčí Pavel Kopřiva. Loni, kdy současná přísnější definice ještě neplatila, odhalila inspekce zhruba 50 těchto špatných označení, hlavně u mléčných výrobků. Ačkoliv byly převážně z Polska a z Německa či ze Slovenska, Belgie a Francie, tak byly klamavě označeny jako výrobky české kvality či označeny českou vlajkou.
