Aktuálně.cz: Ve čtvrtek proběhlo poslední jednání důchodové komise v letošním roce. Proč jste na něm neodhlasovali nová doporučení pro vládu?

Martin Potůček: Některá doporučení už jsou ve fázi přípravy zákonů. Jiná dnes schválil Senát. U některých, jako jsou například alternativy případných změn valorizace důchodů, jsou diskuse komplikovanější. Naše komise je složená z opozičních i koaličních politiků zastoupených v Poslanecké sněmovně, z odborníků různých oborů, ze zástupců neziskových organizací a sociálních partnerů. Umíte si představit, jak pestré názory zaznívají a jak obtížné bývá dopracovávat se k žádoucímu souladu? Když navíc často nemáme vzhledem k zanedbanosti příslušného výzkumu k dispozici poznatky, o které by bylo třeba se opřít?

Foto: ČSSD

Poslední doporučení jste dávali v květnu letošního roku. A když jsme spolu mluvili někdy v polovině letošního roku, očekával jste, že na konci letošního roku přidáte doporučení nová. To už jste věděl, jak to v komisi funguje. Změnilo se od té doby něco, pracuje komise hůř?

Zabýváte-li se tak složitým systémem, jako je ten důchodový, tak se ukazuje, že dospět k solidnímu návrhu jeho reformy je náročnější, než se nám na první pohled zdálo. Ukazuje se, že je třeba nebýt zbrklý a opřít naše návrhy o solidnější základy a elementární shodu. Ukazuje to i zkušenost s druhým pilířem. Práce kvapná málo platná. Neberte to jako výmluvu, ale úspěšné důchodové reformy byly ve světě připravovány léta.

Oběma komorami Parlamentu úspěšně prošel už zmíněný konec druhého pilíře, ale také změny ve třetím pilíři, tedy v systému penzijního připojištění. Většina těch změn přitom nakonec nevychází z doporučení komise. Co říkáte „kreativitě“ poslanců, jak podle vás přistupují k práci komise?

Odborná komise nemá právo rozhodovat. Může radit. Vláda i poslanci mají právo tyto návrhy převzít, upravit nebo odmítnout a formulovat návrhy vlastní - a v konečné fázi o všech těchto návrzích i rozhodnout. Bylo by směšné se stylizovat do role někoho, kdo reprezentuje veškerou moudrost lidstva. Bereme svou práci vážně, ale v limitech, které jsou dány našimi znalostmi a naším mandátem.

Dříve jste byl například jasně proti zvyšování provizí za prodej produktů penzijních společností. A předpokládám, že ani zvýšení poplatků pro lidi spořící ve třetím pilíři byste nedoporučil.

Problémem je, že některé návrhy vůbec na komisi nezazněly, neprojednávali jsme je a také se k nim nehlásíme. Výsledný „produkt“ je směsí několika návrhů naší komise, několika vlastních návrhů ministerstva financí, které na naší komisi nebyly vůbec předloženy nebo byly posléze pozměněny, a několika návrhů z dílny samotných poslanců. Vadí mi, že u tak závažného zákona nebylo uplatněno hodnocení dopadů regulace (RIA), které by poskytlo solidnější půdu pro následné rozhodování.

Schválené poslanecké návrhy vycházely vstříc penzijním společnostem. Nemrzí vás, když se rok snažíte na komisi vymyslet změny ve třetím pilíři, pak je odhlasujete, doporučíte ke schválení, že se nakonec výrazně prosadí jen jedna skupina zájmů? Dává vám taková práce smysl?

Některé z těch návrhů, které byly nakonec přijaty, jednoznačně rozšiřují možnosti lidem, kteří si chtějí spořit na důchod, a jejich zaměstnavatelům. U některých z těch návrhů je pak skutečně otázkou, do jaké míry pomáhají účastníkům a do jaké míry pomáhají především penzijním společnostem. Domnívám se, že těch několik opatření, která zvyšují úplaty penzijním společnostem, a tím za jinak stejných okolností snižují výnosy účastníků, by se na půdě naší odborné komise s velkou podporou zřejmě nesetkalo.

Je nějaký návrh, který podle vás na důchodové komisi v brzké době projde a dáte z něj doporučení pro vládu?

Myslím, že velkou šanci má návrh na změnu u základu pro valorizaci důchodů. Výpočty ministerstva práce a sociálních věcí nám ukázaly, že za posledních dvacet let byla obecná inflace nižší, než jaká byla u spotřebního koše důchodců. I proto dynamika růstu důchodů v předchozích letech zaostávala za dynamikou růstu mezd. S největší pravděpodobností budeme o takové změně hlasovat na našem nejbližším jednání.

Kritické hlasy například z opozice říkají, že vláda zrušila druhý pilíř jako dosud nejvýznamnější pokus o důchodovou reformu, ale nic nového významného nenabízí. Souhlasíte s tím?

Tak to bych samozřejmě popřel práci naší komise, kdybych řekl, že ten pocit mám. Já ho nemám, jsem přesvědčen, že je za námi hodně práce, byť se zatím bezprostředně nepromítla do řady návrhů. Svým způsobem se učíme za pochodu, jak pracovat efektivněji. A pro další rok chystáme významnou inovaci – takzvanou cestovní mapu české důchodové reformy. To je impuls, který by měl připravit půdu pro strukturální změny důchodového systému na základě širokého politického konsensu. Od politiků se musíme dovědět, jaké mají oni priority z hlediska budoucí podoby důchodového systému. V příštím roce uspořádáme na půdě Poslanecké sněmovny kulaté stoly a pozveme k nim poslance všech politických stran, aby se vyjádřili k tomu, jaké zásadní změny – a že jsou potřeba, o tom není pochyb - by se do budoucna měly řádně připravit a realizovat. Odborníci jim k této diskusi připraví solidní podklady.

Znamená to, že když na komisi dochází jeden zástupce každé strany, která je zastoupena v Poslanecké sněmovně, tak to nestačí?

Práce komise je soustředěna převážně do činnosti jednotlivých pracovních týmů a tam politici téměř nechodí. A v okamžiku, kdy přijdou na samotné jednání naší komise, tak nejsou vždy úplně zasvěcení, a proto je následná diskuse obtížná. Čili k návrhům strukturálních změn důchodového systému potřebujeme jasnější zadání od politiků. Potřebujeme vědět, jaké změny chtějí v důchodovém systému udělat. Máme jít do větších reforem? Potřebovali bychom mít větší jistotu, jaké jsou jejich priority a zda jsou připraveni se na nich shodnout.

Související

Společné důchody manželů? Příliš komplikované, odmítla Marksová doporučení komise

Panuje podle vás shoda alespoň na tom, jestli je český důchodový systém udržitelný? To jste na komisi vyřešili?

Otázkou je, zda máme udržitelnost vnímat jenom jako finanční nebo i jako sociální. Například i zástupkyně OECD paní Anna Cristina D’Addio na nedávné konferenci k 90. výročí přijetí prvního zákona o sociálním pojištění v Praze vyzdvihla právě koncept fiskální a sociální udržitelnosti důchodového systému. A v okamžiku, kdy se oprostíte jen od fiskálního pohledu a vezmete do úvahy i sociální dimenzi udržitelnosti, tak se vám důchodový systém začne promítat v jiném světle, a to i z hlediska priorit práce naší komise.

Stát by tedy měl platit důchodové deficity za cenu, že udrží životní úroveň důchodců?

To je právě ono. My máme systém, který je nejen pojišťovací, ale zároveň i zabezpečovací, takže důchodový systém má nárok i na příjmy z jiných kapitol, než jen z příspěvků na sociální pojištění. To je i jedno z těch velkých témat pro naše politiky.

Deficit důchodového systému je tedy podle vás nesmysl?

Ano. My máme systém, který definuje penze podle vypočítaných nároků, na rozdíl od systémů, které je definují podle příspěvků. Takže, když byly dříve přebytky na příslušném účtu, který je tak jako tak součástí státního rozpočtu, tak je vlády ukládaly jinam. Stejně tak to nyní funguje i s deficity – přicházejí z daňových výnosů odjinud.