reklama
 
 

Jak se změní důchody: Děti vám přidají peníze

10. 12. 2014 7:00
Rozhovor: Šéf pracovní skupiny "důchodové komise" vysvětluje, kam by se měl český důchodový systém dostat a jak má předběhnout demografický vývoj.

Praha – Už ve čtvrtek dá důchodová komise koaliční vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL první komplexnější doporučení, jaké změny udělat v důchodovém systému České republiky.

Bude mezi nimi pravděpodobně i návrh, aby lidé, kteří vychovávají děti, platili nižší důchodové pojištění. Takové je jedno z doporučení pracovního týmu spadajícího pod důchodovou komisi, který vede Otakar Hampl, ekonom specializující se na rodinnou ekonomii.

Hampl v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz mimo jiné vysvětluje, v čem mají podle něj rodiny s dětmi slabší pozici než bezdětní a proč by si manželé a partneři měli dělit důchodové pojištění.

Aktuálně.cz: Jaký je ideální důchodový systém podle Otakara Hampla?

Otakar Hampl: Především je potřeba zajistit další zdroje pro současný průběžný systém. V mnoha evropských zemích je systém financován nejen z pojistného, ale také z daní. Dále je potřeba spravedlivě zohlednit zásluhy rodin s dětmi. Bez dětí a nové generace ten systém jednoduše nebude fungovat. A to nejenom důchodový systém, ale také zdravotní systém a celé veřejné finance. Problém by měla celá naše ekonomika. Dítě je v tomto smyslu investice, která má i výsledné výnosy.

A.cz: Proč je důležité zakotvit děti jako investici?

Koruna vložená do dítěte by měla mít stejné postavení jako koruna vložená do investice firmy. Firmy mohou investice odepisovat v rámci nákladů, stejně tak by měli náklady na děti z daní odepisovat rodiče. To se samozřejmě týká i pojistných odvodů. Náklady na děti a investice do nové generace představují reprodukci lidského kapitálu – tím nejsou jen schopnosti a znalosti, ale i člověk jako celek. Naše společnost se na dítě nyní dívá, jako kdyby to byla spotřeba, jako by to byl koníček, hobby. Tak to dnes vnímají daňové zákony. Nebo jako na sociální případ – když nedosáhnete na určitý příjem, dostanete dávky.

A.cz: Podstata problému s důchody je podle vás v tom, že děti dnes v systému nejsou dostatečně zohledněné?

Je to celosvětový problém. Jakmile se někde zavede důchodový systém, tak se tam dříve či později postupně začne rodit méně dětí. Posledním příkladem může být Brazílie, dříve země s velmi vysokou porodností. Dobře to mají naopak ošetřené ve Francii. Tam mají jednak jiný poměr pojistného a daní. Příjem domácnosti dělí počtem jejích členů – první dvě děti přitom počítají za půl. Rodiny s dětmi tam proto platí nižší daň z příjmů, i když mohou mít vyšší příjem. Výsledkem je, že Francie má nyní vyrovnanou porodnost, zatímco Česko je na tom výrazně hůře. S rostoucím počtem osob, které živíte, se rychle propadáte do chudoby, i když můžete mít poměrně slušný příjem. Současné daňové slevy v Česku jsou nedostatečnou motivací. Jsou totiž stanoveny pevnou částkou. Pro rodinu s vyšším příjmem to postupně výrazně ztrácí význam. Sleva na dítě je navíc poloviční, než jaká je na dospělého, náklady jsou přitom zhruba stejné. Nyní s ohledem na státní rozpočet není možné toto všechno narovnat. Musíme se ale postupně posouvat tímto směrem.

A.cz: Na druhou stranu má Francie dluh k HDP dvojnásobně vyšší než my.

To je pravda, ale to není způsobeno zrovna tímto. Francie má své jiné problémy. Na rozdíl od nás ale Francie nebude mít demografický problém, zatímco pro nás je to největší hrozba pro celé veřejné finance, nejen pro důchodový systém.

A.cz: Ale určitě je pravda, že kdyby se takový systém zavedl u nás, tak se vybere méně na dani z příjmů.

Možná ano, ale zase tím přispějete k nastartování růstu. A co růst provede s poklesem deficitu, vidíme všichni kolem sebe. Opatření lze nastavit i rozpočtově neutrálně. Pak je také otázka, jak jsou daně rozvrstvené v rámci společnosti. Ten systém je možná trochu nákladnější, ale je účinný a dokonce vedl ke zvýšení porodnosti. Zatímco v Německu – což je srovnatelná země z pohledu počtu obyvatel i počtu imigrantů – si pochvalují, jak mají velmi efektivní a málo nákladný systém, ale zase jim to nefunguje. Porodnost mají dokonce ještě nižší než my. Ve Francii mají celkově širokou podporu služeb pro rodinu, to tu chceme taky. Například všechny možné formy školek a dětských skupin. Aby se za hlídání dětí mohly náklady plně odečíst od daní, a další opatření.

Manželé se podělí

A.cz: V čem je další problém současných důchodů?

Současný průběžný důchodový systém funguje tak, že my platíme důchody našim rodičům. Jediná možnost, jak si v něm zajistit budoucí důchod, je mít děti. Anebo doufat, že je za nás bude mít někdo jiný. Dnes se zdůrazňuje a privatizuje jen jedna zásluhovost – odvody pojistného. Zásluhovost na dětech se prakticky zanedbává. Jediné, co je uznáno, je péče o děti, která se započítává pomocí vyloučené doby do výše důchodu. Ale vysoké náklady na děti se vůbec nezohledňují.

A.cz: A děti by se do systému měly promítnout jak?

Bezdětní a rodiny s dětmi by si měli spravedlivěji rozdělit náklady a výnosy. Bezdětní budou užívat budoucí výnosy prostřednictvím důchodu, mohli by se zase více podílet na úhradě závazků vůči generaci našich rodičů v odvodech pojistného. Debata je i o výši důchodu. Tam se ale zatím neshodneme. Jednak to lze zajistit přímou asignací, kdy by dospělé děti rovnou posílaly určitá procenta z výdělku svým rodičům v důchodu. To mnoho lidí podporuje, ale bylo by to zároveň dost nespravedlivé. Můžete například pečovat o postižené dítě. Navíc byste dopředu vůbec nemohl plánovat, jaký budete mít důchod. Nemůžete totiž vědět, kolik budou vaše děti vydělávat, hodně by ten systém závisel také na ekonomických cyklech a nezaměstnanosti. Proto jako druhou variantu uvažujeme o systému, který je podobný, ale možná o trochu spravedlivější.

A.cz: Jeden z návrhů vašeho pracovního týmu spočívá v tom, že manželé by si dělili důchodové pojištění. Jaký to má smysl?

Manželé žijí společně a za toho druhého přebírají odpovědnost. Mají fakticky společný příjem, a tím pádem by se měli dělit i o důchod. Sdíleli by tak své vyměřovací základy, ze kterých by se jim nakonec spočítal důchod. Dnes jsou navíc výrazně znevýhodněné páry, kde má jeden z partnerů vysoký příjem a ten druhý výrazně nižší. Partner s vyšším příjmem je výrazně omezen redukčními hranicemi při výpočtu důchodu.

A.cz: Je to tedy tak, že všechny ty změny „roubujete“ na stávající systém? Stávající první pilíř zůstane zachovaný?

Každopádně zůstane zachovaný. Je to jedna z nejcennějších věcí, jakou v Česku máme i s těmi nedostatky, o kterých se bavíme. Ale ty se dají upravit. Třeba zmíněné společné pojištění a hlavně změny v pojistných sazbách můžeme udělat relativně rychle. Pokud na tom bude shoda, mělo by to fungovat už od roku 2017.

Rovný důchod? Uvidíme

A.cz: Jen málo lidí se dnes vyzná v tom, jak se počítají důchody. Vy do toho systému plánujete zavést ještě další principy, ještě více ho zkomplikujete.

Podle mě to není tak nepřehledné. Dnes použijete důchodovou kalkulačku na webu České správy sociálního zabezpečení a celkem jednoduše si můžete budoucí důchod spočítat. Je tam vidět koeficient, který za každý rok přepočítá váš vyměřovací základ, což je důležité, protože v rámci toho se započítá jak inflace, tak růst produktivity práce. Nejste tedy závislý na tom, jak se nějakému fondu podaří zhodnotit vaše peníze.

A.cz: Podle vás první pilíř důchodového systému není natolik složitý, aby v něm bylo třeba dělat zásadní zjednodušení?

Ano, myslím si, že není složitý. Nesrozumitelný je pouze v tom, že vytváří dojem, že jedinou zásluhou je zaplacené pojistné. Lidi si tak mohou představovat, že si spoří na důchod, což není pravda. Systém je nespravedlivý v tom, že jedna část zásluh – závislost na výdělcích - je v podstatě privatizována a druhá – závislost na dětech - je maximálně solidarizovaná.

A.cz: Ta privatizace té první zásluhy, řekněme finanční, je ale hodně teoretická. I zde je systém přece velmi solidární a nikdo navíc neví, jestli momentálně – i po úpravách z roku 2011 – je v souladu s ústavním pořádkem, protože to od té doby ještě nikdo nenapadl.

Zrovna tak si dovedu představit, že by systém mohly napadnout rodiny s dětmi, že to pro ně není spravedlivé. Ústavní soud v roce 2010 řekl, že má být správně a vyváženě posouzena na jedné straně zásluhovost a na straně druhé určitá míra solidarity. A uložil politikům, aby řekli, jak to má být zajištěno.

A.cz: Na nedávné konferenci pořádané důchodovou komisí volal významný počet jejich členů po rozdělení prvního pilíře na dvě složky. Na rovný důchod a na druhou, zásluhovou část. V návrzích, které dal váš pracovní tým, to ale nevidím.

Rovný důchod je jedním z velkých koncepčních témat, která diskutujeme a k nimž se začátkem příštího roku vrátíme, abychom je detailně analyzovali. Klíčové je, že by byl placen z daní a byl by úplně pro všechny od určitého věku. Zásluhová část průběžného systému pak musí ocenit obě hlavní zásluhy – odvedené pojistné a náklady rodin při výchově nové generace plátců do systému. Pro ty, kteří si chtějí na stáří ještě přilepšit, je určen třetí pilíř doplňkového spoření, který chceme ještě více zatraktivnit. Můj názor je, že současný systém má obrovskou hodnotu a také obrovskou setrvačnost. Pokud bychom měli udělat takto zásadní koncepční změnu, musíme být o ní pevně přesvědčeni. Zatím to tak není, ale budeme o tom diskutovat.

Rodiny jsou nyní za děti trestané

A.cz: Hlavním tématem předchozí důchodové reformy byla udržitelnost systému. Vycházelo se z toho, že v budoucnu nebudou peníze na to, aby se důchod z prvního pilíře udržel na současné úrovni. Vycházelo se z demografických prognóz, které předpovídají výrazný nárůst poměru důchodců na lidi, kteří platí daně. To vy neuznáváte?

Demografické prognózy samozřejmě nemůžeme ignorovat, ale ty se také mohou velmi rychle změnit, a to i vládními zásahy. Například krize a následné rozpočtové škrty srazily porodnost výrazně pod předchozí prognózy. Na druhou stranu Francie ukázala, že cílenou a systémově pojatou rodinnou politikou lze porodnost zvýšit až na úroveň vyrovnané reprodukce. My chceme především stabilizovat průběžný pilíř a tam nám současný systém dává velké možnosti. Zároveň říkáme, že bez dětí to nebude fungovat. Rozhodně nepopírám potřebu spořicího pilíře, ten ale také bude fungovat jen tehdy, když tu bude zároveň dost dětí. Spořicí pilíř je důležitou možností, jak si zajistit do budoucna vyšší důchod.

A.cz: Další opatření, které navrhuje váš pracovní tým, spočívá v tom, že chcete bonifikovat děti snížením sazby sociálního pojištění. Tím snížíte příjem státního rozpočtu, to pak budete muset vybrat jinde.

Změnu navrhujeme tak, aby byla převážně rozpočtově neutrální. Byla by to v podstatě obnovená společenská smlouva mezi rodinami s dětmi a těmi, co děti nemají. Bezdětní by se více podíleli na odvodech na důchody našich rodičů a rodiny prostřednictvím dětí nadále budou přispívat na budoucí důchody pro všechny.

A.cz: Bezdětní ale na tom budou biti dvakrát, pokud prosadíte vaše návrhy. Jednak budou platit vyšší pojistné a v budoucnu pak budou mít nižší důchod. Tím pádem se zásluhovost – finanční – opět sníží.

Zásluhovost by se naopak vyrovnala. Dnes jsou rodiny trestané dvakrát tím, že odvádějí vysoké pojistné a navíc nesou náklady na výchovu budoucí generace plátců do systému. Bezdětní jsou nyní odměňováni.

A.cz: Máte spočítané dopady na rozpočet?

Propočítávají se. Změny musíme udělat tak, aby byly z hlediska rozpočtu zhruba vyrovnané. Chceme udržet takový systém, aby první pilíř měl dostatek prostředků i do budoucna.

A.cz: Říkal jste, že současný systém je nezničitelný. Zničit ho ale můžete v momentě, kdy nebudete mít peníze na jeho financování. Zase jsme u toho, že když tady bude mnohem větší poměr důchodců na pracující lidi, tak na něj nebudou peníze. Vy tedy sázíte na to, že změníte demografii, že se bude rodit více dětí a že systém bude udržitelný?

Systém musí být stabilní bez ohledu na demografii. Pokud s ním budeme dobře zacházet, tak je skutečně prakticky nezničitelný, protože umožňuje parametrické úpravy a je přímo navázán na reálnou ekonomiku – tou je práce lidí a konkurenceschopná výroba a služby. Při dobře nastaveném důchodovém věku a valorizaci pak nepodléhá ani inflaci, ani finančním krizím, ani případným měnovým reformám. Podmínkou jsou ale dvě základní věci – zaprvé si nesmíme zdevastovat a vydrancovat naši ekonomiku, a proto musíme podpořit hospodářský růst a snížit nezaměstnanost. To jsou obrovské nevyužité kapacity. Zadruhé musíme jasně lidem říci, že bez dětí to nepůjde. Proto musíme rodině vrátit místo, které jí právem patří, a prosadit opatření, po kterých již řadu let volají oficiální vládní dokumenty.

autor: Jiří Hovorka | 10. 12. 2014 7:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama