reklama
 
 

Důchody jsou nespravedlivé, říká muž, který je má změnit

11. 4. 2014
Rozhovor s předsedou nové komise pro přípravu důchodové reformy. Ať si jde každý do důchodu, kdy chce, říká mimo jiné Martin Potůček.
Doporučujeme

Praha – Český penzijní systém je hodně nespravedlivý. Příkladem je společné hospodaření rodičů pečujících o nezaopatřené děti. „Kdyby bylo jen na mně, sčítal by se například pro budoucí výpočet státní penze příjem partnerů, kteří mají společné děti,“ říká Martin Potůček, profesor Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie

Právě Potůček bude předsedat expertní komisi, která má současné vládě navrhnout změny penzijního systému. Pětašedesátiletý nestraník působí už řadu let jako poradce politiků ČSSD. V komisi mají být vedle zástupců vlády i opozice také demografové, ekonomové, sociologové či zástupci odborů a zaměstnavatelských svazů.

Cílem komise je podle Potůčka připravit dlouhodobé řešení důchodového systému - tedy takové, které přežije jedno volební období. O zrušení takzvaného druhého pilíře, tedy hlavní části reformy prosazené vládou Petra Nečase, je už prakticky jasno. Jak si Potůček tento krok konkrétně představuje a jaké další změny osobně preferuje, říká v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Jaký je ideální důchodový systém pro Česko?

Martin Potůček: Žádný ideální důchodový systém neexistuje, všechny penzijní systémy zaostávají za vývojem doby. Mění se totiž společnost, mění se hospodářské i politické kontexty, mění se také očekávání lidí. Úlohou těch, kdo promýšlejí důchodové systémy, tak je zajistit, aby tyto systémy co nejvíce odpovídaly měnícím se poměrům, a to nejen současným, ale i předpokládaným budoucím. A to je velký problém, protože penzijní systémy mají velkou setrvačnost.

A.cz: Jaké úpravy jsou podle vás momentálně ty nejžádanější?

Ustavovaná komise bude vázána politickým zadáním, které vychází hlavně z koaliční smlouvy. A to hovoří o tom, že vznik druhého pilíře byl krok nešťastný a kontraproduktivní a že je třeba jej uzavřít. To je jedna danost, s níž já osobně nemám problém. Už v minulosti jsem poukazoval na to, že druhý pilíř je velmi riskantní. Kromě jiného z toho důvodu, že oslabuje první pilíř, což ukazuje i zkušenost okolních zemí, které své reformy korigovaly právě a především proto, že systém podobný našemu druhému pilíři pomalu přiváděl ten první na buben.

A.cz: Na druhou stranu ho ty země korigovaly blízko k parametrům, které měl druhý pilíř v Česku od svého startu. Čili tuzemský druhý pilíř na tyto zkušenosti reagoval právě tím, že se podíl "vyváděných" peněz držel výrazně při zemi.

Je možné se na to takto dívat, ale jsou tam i případy zemí, jako třeba Maďarska, které druhý pilíř fakticky zrušily úplně. Navíc tento důvod nebyl jediný, proč jsem se na tento „reformní“ experiment díval kriticky. Druhý problém spočívá v závislosti fondových systémů na vývoji světové ekonomiky. V dnešním globalizovaném světě, kde finanční trhy jsou velmi nedostatečně regulovány a jejich chování v delší časové perspektivě je nepředpověditelné, mi druhý pilíř a jeho závislost na výnosech investování soukromých společností připomíná loterii s životní úrovní budoucích důchodců. A to je nezodpovědné.

A.cz: Jak konkrétně má podle vás proběhnout zrušení druhého pilíře?

Existuje několik variant řešení. Jasné je, že lidé, kteří do druhého pilíře vstoupili, o své peníze nepřijdou. Měli bychom jim dát na výběr z definovaných možností. Například vrátit peníze tam, odkud do druhého pilíře přišly, tedy do prvního pilíře a do jejich vlastních kapes - a nechat na nich, co s těmito penězi dál udělají. Jedna z variant, které budeme určitě diskutovat, bude i ta, že by jim tyto peníze zůstaly včetně té části, kterou si vyvedli ze svého povinného sociálního pojištění. V takovém případě by se ale o tyto prostředky snižoval jejich budoucí důchod z prvního pilíře. Jednou z dalších možností je převést všechny nebo část uspořených prostředků do reformovaného třetího pilíře.

Ženy tratí na péči o děti

A.cz: Je podle vás nutné nějak měnit parametry prvního, tedy státního pilíře?

Rozhodně. Celý náš penzijní systém je hodně nespravedlivý. Uvedu příklad. První nespravedlností je společné hospodaření rodičů pečujících o nezaopatřené děti. Dnes odvádí každý z partnerů sociální pojištění ze svého platu na svůj „účet“ v prvním pilíři zvlášť. Přitom se společně starají o děti a velmi často je to tak, že partnerka péčí o rodinu kompenzuje nižší nebo žádný příjem z pracovní činnosti. V okamžiku, kdy oba dva odejdou do důchodu, tak už spolu nemusejí žít - a rozdíly ve výpočtu důchodů jsou markantní a neodpovídají vkladu, který tito partneři investovali do výchovy dětí. Myslím, že bychom měli uvažovat o změně. Příjmy by se takovým partnerům mohly sčítat a dělit dvěma. Každý by tedy po dobu, kdy se starali o nezaopatřené děti, získával stejnou část pro budoucí výpočet svého důchodu z prvního pilíře. Mohlo by se takto uvažovat dokonce i o společně hospodařících bezdětných párech. Vše lze spočítat, na vše existuje evidence.

A.cz: Toto dělení by mělo fungovat i v momentě, kdy by jeden z partnerů byl na rodičovské dovolené?

Domnívám se, že ano.

A.cz: Kdyby se toto opatření podařilo prosadit, rostla by suma vyplácených peněz, které stát na důchody v prvním pilíři vydává?

Nejvíce by se mi líbil systém, ve kterém by pevná hranice odchodu do důchodu vůbec nebyla stanovena, a lidé by se mohli sami rozhodnout, kdy chtějí do důchodu odejít.

Martin Potůček Martin Potůček

Ano, za jinak stejných podmínek by to vzhledem ke způsobu výpočtu důchodů v prvním pilíři znamenalo v dlouhodobé perspektivě mírně zvýšené nároky na státní rozpočet.

A.cz: Jak by to fungovalo u rozvedených rodin? Partner si do nového vztahu „přinese“ dítě z předešlého manželství, s kým si bude dělit příspěvky na sociální pojištění? S novým partnerem, nebo tím předchozím?

Je to jedna z komplikací. Život je složitý a všechny tyto detaily je samozřejmě před realizací třeba pečlivě promyslet.

A.cz: Nezvyšovaly by tyto situace a potřeba jejich ohlídání nákladovost celého systému?

Je to podle vás dobře položená otázka? Chceme mít systém co nejúspornější, nebo co nejspravedlivější?

A.cz: Kdybych byl přesvědčený o tom, že všichni chtějí fungovat v módu spravedlivého provozu, tak volím jednoznačně druhou možnost. Na druhou stranu přeci platí, že čím komplikovanější je systém, tím více v něm je příležitostí pro jeho zneužívání, obcházení.

Je to legitimní námitka, ale odpovím vám na ni tak, že rozhodně stojí za to tyto technické překážky překonat. Nemyslím si navíc, že by v době elektronické komunikace bylo nějak obzvlášť složité to zavést. Funguje to navíc už i v zahraničí, například v Kanadě. V této zemi se společně žijící páry mohou dobrovolně rozhodnout, že se takto o své příspěvky do penzijního systému podělí.

Slevy na sociálním pojištění

A.cz: Jaké jsou další nespravedlnosti, které v současném důchodovém systému vidíte?

Zásadní nespravedlnost je v tom, že nezvýhodňuje rodiče, kteří se starají o své děti, investují do jejich výchovy a tím - byť zprostředkovaně, totiž budoucími příspěvky těchto dětí – podporují navíc kromě svých vlastních příspěvků dlouhodobou stabilitu prvního pilíře. Je s tím ovšem spojena jedna zásadní otázka, jestli toto zvýhodnění zprostředkovat důchodovým systémem, nebo v rámci celého sociálního systému.

A.cz: Myslíte úlevy na daních?

Ty jsou také problematické, protože zvýhodňují lidi, kteří mají šanci pracovat, a ty, kteří více vydělávají. V případě podpory rodin s dětmi v rámci sociálního systému považuji za vhodnější sociální dávky – například dětské přídavky vyplácené všem rodinám s dětmi.

A.cz: A přímo v důchodovém systému se starost o děti a investice do nich dá zohlednit jak?

Ono už to tam zohledněno je, ale myslím velmi patologicky. Už za minulého režimu bylo nastaveno, že ženy mohou do důchodu odcházet dříve, v závislosti na počtu vychovaných dětí. To se podle již platného zákona postupně eliminuje. To je velmi rozumné, protože to bylo vyloženě populistické rozhodnutí, které nemohlo mít z hlediska podpory porodnosti žádný vliv. Do důchodového systému je možné zavést jiné motivační prvky, například slevy na příspěvcích na sociální pojištění nebo uznání některých náhradních dob, které se nyní při stanovování nároku na důchod neberou do úvahy.

A.cz: Lidé s vysokými příjmy dostávají důchod v poměru k předchozí mzdě výrazně menší než lidé s nízkými příjmy. Je tedy nespravedlivé i to, jak se dnes vypočítávají důchody?

Legitimní jsou oba dva nároky na důchodový systém - zajistit všem důchodcům slušný život a koncipovat systém tak, aby více než dnes zajistil zásluhovost, aby důchody více odpovídaly předchozím příjmům. Obojí se ale nedá realizovat bez poměrně významného zvýšení procenta, které odchází na důchodový systém ve vztahu k HDP. My teď dáváme asi devět procent. Můj odhad je, že k naplnění obou kritérií bychom museli jít o dva až tři procentní body výše. To je v současné ekonomické a politické situaci nemožné prosadit okamžitě. Jsem ale pro postupné kroky směřující k takovému cíli.

A.cz: Zvláště když už dnes celý systém má roční deficit kolem 50 miliard korun.

Jistě. Jde přitom opět o politické rozhodnutí, poněvadž ve světě existují systémy, kde na důchodový účet jdou nejen příspěvky ze sociálního pojištění, ale i z dalších zdrojů ze státního rozpočtu. Takový je faktický stav v posledních pěti letech i u nás, ale jinde to funguje jako systém, nikoli jako vynucené rozhodnutí. Předpokládá to ale politickou shodu a ta nemůže nastat bez dalšího rozhodnutí, jak tyto prostředky získat. Jedním ze způsobů je také redefinice způsobu, jakým se vypočítávají příspěvky na sociální pojištění.

A.cz: Redefinice je jen jiné slovo pro zvýšení?

Obecně je třeba uvažovat o výrazném zvýšení. Ale diferencovaně také o další nespravedlnosti, kterou je nutno narovnávat – totiž o nesouměřitelnosti vysokých příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů a nízkých příspěvků OSVČ do systému.

Ať si jde každý do důchodu, kdy chce

A.cz: Vy do vznikající komise jdete se stanoviskem, že současný důchodový systém je třeba „dodotovat“ dalšími prostředky. V komisi přitom budou i zástupci pravicových stran, které jsou obecně proti zvyšování daní. Může se taková komise vůbec na něčem domluvit?

Může a nemusí. Záleží samozřejmě i na tom, koho jednotlivé strany nanominují. Já jsem se už někde vyjádřil, že bych rád, aby v odborné komisi zasedali odborníci. Je zde zároveň už nedávná zkušenost, že expertní skupina složená z lidí z odlišného politického spektra může vymyslet dobrá řešení. Jedna taková skupina fungovala po dohodě tehdejšího premiéra Petra Nečase s tehdejším předsedou největší opoziční strany Bohuslavem Sobotkou v letech 2011-2012 a z jejích závěrů vznikly například předdůchody.

A.cz: Budete řešit i nastavení důchodového věku, jeho růst nyní není zastropován. Budete ho chtít zastropovat a případně na jaké úrovni?

Mně by se nejvíce líbil systém, ve kterém by pevná hranice odchodu důchodu vůbec nebyla stanovena a lidé by se mohli sami rozhodnout, kdy chtějí odejít do důchodu. Ideální by podle mě byl otevřený systém, z nějž by bylo možno vybírat (byť jen v „bezpečném“ poměru) prostředky i v průběhu ekonomicky aktivní fáze života. Například byste se ve čtyřiceti rozhodl s partnerkou, že chcete podniknout cestu kolem světa, čerpali byste si na tu dobu důchod z vašeho zaplaceného pojistného, užili byste si, nicméně byste si i úměrně snížili nárok na budoucí důchod. Svět a život jsou mnohem dynamičtější, než byly před zhruba 130 lety, kdy povinný důchodový systém poprvé zavedl kancléř Bismarck v Německu. Proč by například nemohlo být možné pobírat část důchodu a zároveň vydělávat ještě před tím, než odejdu do důchodu takzvaně na sto procent?

Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.

Pokračujte dál

reklama
reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama