Praha - Za falšování evidence pracovní doby nebo výplatu části peněz „na ruku“ hrozí firmám milionové pokuty. Důležité ale je, aby se zaměstnanci nebáli poslat podnět na inspektorát práce nebo se obrátit na odbory.

"Na Západě nikdo nepovažuje za nemravné, že to takzvaně práskne, zatímco u nás se tento typ nezákonnosti pořád historicky toleruje," říká Vít Samek, vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů.

Ke zlepšení situace na trhu agentur práce podle něj pomohlo jejich povinné licencování. "Podobný postup by bylo možné použít třeba i u call center - provozovat by je pak směli jen ti, kteří by získali potřebné povolení,“ navrhuje v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Častým problémem v některých profesích je falšování docházky. Například v call centrech sice operátor ve skutečnosti stráví 150 hodin, podle výplaty, která mu přijde, to pak ale vypadá, že telefonoval jen pětinu času. Jak může dokázat, že pracoval delší dobu?

Vít Samek: Za evidenci pracovní doby odpovídá zaměstnavatel. Pokud fixluje, měli by si zaměstnanci najít nějaké vlastní obranné řešení. Třeba si vést písemnou evidenci příchodů a odchodů a navzájem si ji s dalšími zaměstnanci potvrzovat, společně si ji podepisovat. Nebo si, pokud jde o call centra, nahrát rozhovor v době, kdy sedí v práci.

A.cz: Řada osob dostává část výplaty na ruku, oficiálně má jinou smlouvu, než jak potom fungují v praxi...

Tomu se dnes říká nehlášená práce. Zaměstnavatel vykazuje pro účely daně a pojistného nižší úvazek i nižší výdělek, než ve skutečnosti je, aby ušetřil. U nás jsou typy této práce nelegální a zaměstnavatelé riskují tvrdé postihy.

Vít Samek | Foto: ČMKOS

A.cz: Jaké za to firmám hrozí sankce?

Jakmile je jakákoliv část pracovního vztahu neohlášená, zaměstnavatel se vystavuje velké pokutě, podle zákona o zaměstnanosti jde až o deset milionů korun. Postižený může být samozřejmě i zaměstnanec za to, že takové podmínky přijímá. Nejlíp si s tím v okolí poradili Němci a Rakušané, kteří vůči těmto praktikám zavedli metodu nulové tolerance. To neznamená, že by tam obdobné podvody vůbec neexistovaly, ale důslednost finančních či pracovních kontrol je mnohem vyšší než u nás, takže si to málokdo dovolí.

Češi nezákonné chování tolerují

A.cz: Říká se, že kontroly v Česku jsou předem ohlášené, a zástupci zaměstnavatelů se na ně tedy dobře připraví.

Příslušné státní orgány mohou přijít i na neohlášenou kontrolu, právě když se dozví o podobné situaci. Když jim to ale nikdo nesdělí, neoznámí, tak řada věcí projde. Na Západě nikdo nepovažuje za nemravné, že to takzvaně práskne, zatímco u nás se tento typ nezákonnosti pořád historicky toleruje.

A.cz: Zaměstnanci se ale často sami také dopouštějí protizákonného jednání, například když berou peníze načerno. Jak mají postupovat, když by si pak rádi stěžovali, ale zároveň nechtějí udat i sebe?

Samozřejmě by to měli udělat hned na začátku. V každém případě si ale myslím, že pokud by to člověk v podobné situaci oznámil, kontrolní a sankční orgány mohou ty tresty výrazně zmírnit nebo prominout – právě když zjistí, že je v tom ten člověk takzvaně nevinně. Výhodou je, že povinnosti správně evidovat pracovní dobu a platit mzdu za vykonanou práci podle zákonem stanovených podmínek má zaměstnavatel.

Nejdřív dopis, potom stížnost

A.cz: Co mají tedy zaměstnanci dělat, když se rozhodnou podvodné praktiky oznámit?

Toto je typicky věc pro inspekci práce. Každopádně byste ale prvně měla sama napsat zaměstnavateli stručný jednoduchý dopis, abyste sama získala důkaz o tom, že se chcete chovat legálně. Například: "Na začátku se mnou bylo sjednáno, že budu pracovat za těchto a těchto pracovních podmínek," a pak popsat, jak se v praxi postup zaměstnavatele liší.

A.cz: Za to by vás například v některých call centrech hned vyhodili.

Pokud k tomu dojde, lze se bránit soudní cestou nebo poslat podnět na inspektorát práce.

A.cz: Má autor stížnosti šanci, že inspektorát na jeho podnět vůbec zareaguje?

Náš poznatek je, že aby se inspektorát do té akce zapojil, potřebuje co nejpřesnější informaci. Lidé to často píší velmi obecně. Inspektoři nám sami říkají: "Když napíšete konkrétně, co který zaměstnavatel v praxi dělá, tak máme šanci snáze mu to i dokázat." Inspekce práce má jen omezený počet lidí, takže dá spíše přednost těm stížnostem, kde vidí, že bude nějaký efekt.

A.cz: Jak by se měla změnit legislativa, aby se situace v problémových oborech zlepšila?

Zaměstnanci mohou přijít za námi a můžeme společně zkusit navrhnout nějaká opatření. Například u agentur práce pomohlo ke zlepšení situace jejich licencování, to by bylo možné použít třeba i u call center - provozovat by je pak směli jen ti, kteří by získali potřebné povolení. Když už de facto dochází ke kriminální činnosti, jak naznačujete, tak je namístě hledat právní regulaci, která tomu zabrání. A odbory mohou pomoci, protože máme své možnosti a zvláštní, právem chráněné postavení, které nám ze zákona umožňuje jít na příslušná ministerstva s konkrétními návrhy či požadavky a oni nemohou jen tak odmítnout o nich jednat.

Samotný jedinec toho moc nezmůže

A.cz: Zůstaňme u call center, jejichž pracovním podmínkám se online deník Aktuálně.cz podrobněji věnoval. Jsou vůbec tito operátoři nějak odborově organizovaní?

Většinou ne. Máme ale zkušenosti od zaměstnanců z podobných profesí, kde odbory fungují.

A.cz: O jaká odvětví například jde?

Jsou to zpravidla málo kvalifikované práce v sektoru služeb, pohostinství, obchodě, prodeji. Nejrůznější agenti, jejichž úkolem je shánět klienty po telefonu. Všude zde je snaha, aby ti lidé po jednoduchém zacvičení pracovali co nejvíce hodin za co nejjednodušších pracovních podmínek a co nejmenší odměnu.

A.cz: Proč v call centrech nepůsobí odbory? Kvůli tomu, že se tam zaměstnanci tak často střídají?

Ono je to spíše tím, že naše společnost uvěřila mýtu, že nejlépe je, když se o sebe každý postará sám. Naše zkušenost je přitom jasná. Tam, kde máme odborové organizace, jsou mzdy díky kolektivnímu vyjednávání zhruba o patnáct procent vyšší. To je ostatně také důvod, proč řada zaměstnavatelů tlačí na to, aby lidé v odborech nebyli, protože se jim samozřejmě lépe jedná s jednotlivci.

A.cz: Zkusme si představit, že se rozhodnu založit odbory. Co musím udělat?

Přesvědčíte pár lidí, sejdete se, kdekoliv, sepíšete krátký záznam, že jste se rozhodli ustavit odborovou organizaci. Schválíte si stanovy, ty mohou být velmi jednoduché, aby z nich bylo jasné, kdo bude například předseda a jak bude organizace fungovat. Oznámení pošlete na rejstříkový soud a organizace ze zákona vzniká následujícím dnem. Pak je namístě poslat jednoduché písemné oznámení vedení toho call centra a požádat o jednání o pracovních či mzdových podmínkách operátorů.

A.cz: Tu odborovou organizaci může založit kdokoliv?

Aspoň tři členové musí být v pracovním poměru ke call centru.

A.cz: Pracovní poměr ale v tomto odvětví nemá skoro nikdo. Většině lidí jej sice slibují, jenže nikdy na něj nedosáhnou.

Je to lumpárna od samého počátku. Nic přece nebrání, aby operátor měl hned od začátku pracovní poměr a v něm zkušební dobu, během které si jej zaměstnavatel otestuje. I tak vám na jejím konci, třeba poslední den, mohou říct: "Děvče, zítra nechoďte," a nemusí dokonce ani vysvětlovat proč.

A.cz: V čem by založení odborů konkrétně pomohlo?

Odbory mohou dát návrh na uzavření kolektivní smlouvy, ve které lze prosadit lepší pracovní podmínky a mzdy pro všechny. Odboroví funkcionáři navíc požívají jisté ochrany, takže není zas tak snadné je vyhodit jako jednotlivé operátory. Chce-li mu zaměstnavatel dát výpověď, zákon vyžaduje předem písemný souhlas odborové organizace. Když ta nesouhlasí, zaměstnavatel výpověď dát nemůže a musí se obrátit na soud a prokázat, že po něm nelze spravedlivě žádat, aby jej v podniku dále zaměstnával. Musel by prokázat důvody, proč to není možné, například že tento zaměstnanec porušuje závažným způsobem pracovněprávní povinnosti.