Finanční arbitr je mimosoudní orgán, na který se mohou obracet klienti ve sporech s poskytovateli finančních produktů a služeb. Jde zejména o kolektivní investování, platební služby, stavební spoření nebo například směnárny. Řízení před arbitrem je bezplatné a není nutná účast klienta. Úřad vede již téměř deset let Monika Nedelková.
Zatímco loni arbitr přijal přes 1200 návrhů na zahájení řízení, od začátku letošního ledna do 10. března jich bylo již 315. V roce 2020 probíhala i řízení, která byla zahájena v předchozích obdobích, dohromady jich bylo 2425.
Nejvíce návrhů na zahájení řízení přitom představovaly - podobně jako předloni - spory ze spotřebitelských úvěrů, ukazuje aktuální zpráva. Zahájeno bylo v tomto případě 786 řízení, celkem arbitr v této oblasti vedl 1276 sporů a pravomocně jich ukončil 683, z toho naprostou většinu takzvaným smírným vyřešením.
Naopak nejméně sporů úřad arbitra zaznamenal v oblasti směnárenské činnosti a z kolektivního investování.
Předčasné splacení i nedůvěryhodnost klienta
"Nejčastějším sporem ze spotřebitelského úvěru byly spory o posouzení platnosti úvěrové smlouvy v důsledku porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost dlužníka," uvádí zpráva.
Druhé nejčastější byly spory ohledně předčasného splacení úvěru, zpravidla toho na bydlení.
Výjimkou pak nebyly ani spory o určení výše dluhu ze smlouvy o úvěru z důvodu výše sjednané odměny v rozporu s dobrými mravy nebo v případě takzvaných překlenovacích úvěrů ze stavebního spoření.
Předmětem neshod zůstávají také zápisy v registrech dlužníků, kdy se na finančního arbitra obraceli lidé s požadavky na přezkoumání, zda o nich poskytovatelé úvěrů sdíleli v registrech oprávněně informace o jejich závazcích.
V oblasti poskytování platebních služeb se nejvíce řešily neautorizované platební transakce, zpravidla v souvislosti s používáním internetového bankovnictví nebo platební karty.
Časté pak byly i spory o správnost provedené platební transakce, zejména v souvislosti s použitím bankomatu. Šlo například o situace, kdy klient tvrdil, že částka, kterou vkládal, byla vyšší než částka připsaná poskytovatelem platebních služeb na účet. Případně že obdržel nižší částku, než kterou žádal.
Početnou skupinu tvořily neshody o takzvaný chargeback - tedy zpětnou platbu. Klienti se domáhali prostřednictvím svých poskytovatelů platebních služeb o navrácení zaplacených peněz za neposkytnuté služby nebo nedodané zboží - nejčastěji za neuskutečněné lety nebo zrušené zahraniční dovolené.
Nejčastějším typem sporů ze životního pojištění pak byly ty o vrácení pojistného, které klienti na základě pojistných smluv o investičním životním pojištění zaplatili pojišťovně. Podle svého tvrzení totiž neměli zájem o investiční životní pojištění, ale o spoření. Pojišťovací zprostředkovatel nebo pojišťovna je přitom měli uvést v omyl, případně namítali různé vady pojistných smluv a smluvní dokumentace, pro které měly být pojistné smlouvy neplatné.
V případě stavebního spoření byly loni nejběžnější spory o platnost jednostranného ukončení smlouvy ze strany stavební spořitelny, o platnost jednostranného snížení úrokové sazby z vkladů stavebního spoření nebo spory z vedení účtu stavebního spoření - zejména o výši poplatku za vedení účtu, o výši vyplácené státní podpory nebo o výši úroků z vkladů stavebního spoření.
V úřadech je zmatek, tvrdí poslanci
Podle návrhu poslanců, na který už loni v říjnu kývla vláda, se má úřad arbitra ve své působnosti dále rozrůstat. Současná situace, kdy část sporů na finančním trhu neřeší arbitr, ale Česká obchodní inspekce, je totiž podle poslanců nevyhovující a pro zákazníky nepřehledná.
Například spory ze životního pojištění řeší finanční arbitr a spory z neživotního pojištění obchodní inspekce. Podle poslanců není také rozumný důvod pro to, aby inspekce řešila spory u produktů individuálního spoření na stáří.
Rozhodovat například spory ze smluv o neživotním pojištění, doplňkovém penzijním spoření a penzijním připojištění má tak nově arbitr. Působnost by se měla rozšířit i v případě spotřebitelských úvěrů, kde vedle spotřebitele vystupuje ručitel, nebo pokud je třeba dluh zajištěn zástavním právem.
Vláda i ministerstvo financí nicméně poukázaly i na to, že předložená poslanecká novela by měla dopad na státní rozpočet. Poslanci ho odhadli na 24 milionů korun, což má ale představovat pouze peníze na zvýšení počtu systemizovaných míst.
V případě rozšíření agendy finančního arbitra od ledna 2022 by bylo zapotřebí navýšení počtu o 20 systemizovaných míst pro odborné pracovníky.
Navrhovatelé tak podle vlády opomíjejí další náklady na zajištění činnosti nových zaměstnanců. S navýšením výdajů na činnost finančního arbitra se přitom ve střednědobém výhledu na roky 2022 a 2023 nepočítá, uvedla vláda.
Řadě služeb lidé nerozumí
Například z aktuálního průzkumu agentury EMA data pro iniciativu Fér Fintech vyplynulo, že 55 procent Čechů někdy na uzavření nevýhodného finančního produktu či služby doplatilo. Dva z pěti respondentů pak mají s finančními společnostmi negativní zkušenost v posledním roce.
Přes 80 procent z dotázaných v průzkumu vidí problém v tom, že nebyli správně informováni. Skoro dvě třetiny (63 procent) dostaly špatné informace nebo jim bylo něco zatajeno.
Téměř 20 procent z poškozených respondentů uvedlo, že byli zmanipulováni poradcem, a to buďto záměrně, nebo z toho důvodu, že produktu sám pořádně nerozuměl.
Z průzkumu přitom vyplývá, že 47 procent Čechů nemá žádnou finanční rezervu anebo má rovnou dluhy. Přesto pouhá čtyři procenta respondentů přiznala, že nemají nad svými financemi přehled, a sedm procent dotazovaných přiznalo, že na tom je špatně s finanční gramotností.
