reklama
 
 

Zelené autobusy proti žlutým. Otestovali jsme, čeho se bojí Jančura

7. 9. 2017
Lepší cena, málo vody. Jak jsou cestující na trase Karlovy Vary - Praha spokojeni s Flixbusem | Video: Tomáš Cetkovský |  01:16
Silný FlixBus chce dobýt český trh. Dokázal už odstranit chyby, o nichž jsme psali v srpnu? Co předvede na nových linkách, které spustil v září? Podrobně jsme prozkoumali nejen samotnou cestu a nabídku služeb, ale i tolik propagované prostorné sedačky, rezervaci nebo třeba označení zastávek.
Doporučujeme

Redakční test - Ve zbytku prázdnin vyladíme počáteční nedostatky a od září to spustíme naostro. Tak lze shrnout reakce německého giganta FlixBus po nečekaně špatném startu vnitrostátních linek v Česku. Cestující si stěžovali na velká zpoždění, chybějící informace (a zákaznickou podporu v lepším případě jen v angličtině) nebo kuriózní chování některých řidičů.

Od poloviny srpna jezdí zelené autobusy FlixBusu z Prahy do Brna, jižních Čech a Karlových Varů. Od 3. září se přidaly spoje z Prahy do Liberce a Plzně. Dopravu mezi těmito městy sice FlixBus umožňoval v menším počtu už dříve, ovšem jen jako součást zahraničních linek - obvykle pozdě večer a velmi brzy ráno.

V uplynulých sedmi dnech jsme porovnali nové zelené autobusy se žlutým RegioJetem (dříve Student Agency). S každým dopravcem jsme jeli šestkrát mezi Prahou a Plzní, třikrát pak mezi Prahou a Pískem či Táborem na trase do Českých Budějovic a Českého Krumlova. Abychom omezili vnější vlivy, nezkoušeli jsme cestu z Prahy do Brna po dálnici D1.

Pro oba konkurenty dopadl test dobře v tom základním: autobusy vyjely včas, na cestě nabraly jen mírné zpoždění. Řidiči jeli bezpečně a chovali se slušně.

Ambiciózní FlixBus, dobývající s mohutnou finanční podporou investorů jednu evropskou zemi za druhou, ale nečekaně ztrácí body tam, kde se mohl včas pořádně připravit: v marketingu, (ne)označení zastávek, (ne)vstřícnosti webu či zákaznické podpory nebo (ne)dostupnosti wi-fi. Nejsilnější výhodou nováčka je opravdu více místa na nohy - ukázalo se však, že to automaticky neznamená příjemnější sezení.

Rezervace jízdenky: Jedeš z Prague?

Rozdíl mezi oběma dopravci vidíme hned při nákupu jízdenky přes internet. Stránky FlixBusu působí nedotaženě, a to nejen kvůli kostrbaté češtině.

Stručné shrnutí testu

VÝHODY FLIXBUSU:

  • Více prostoru na nohy
  • Silnější wi-fi, pokud funguje
  • Držáky na jízdní kola

VÝHODY REGIOJETU:

  • Teplé nápoje zdarma
  • Denní tisk zdarma
  • Obsluha či pomoc od stevardky
  • Snadnější rezervace
  • Možnost rezervace konkrétního místa
  • Změna nebo storno bez poplatku
  • Vyšší opěrky pod hlavou
  • Zkušenější, zatím spolehlivější dopravce
  • Více informací a zábavy

Na úvodní stránce se nám při hledání spojení automaticky nabízí "Praha - Brno". Náš předchozí nákup si systém nepamatuje, a to ani když jsme na stejném počítači jako před pár minutami. Dokonce ani registrovaným uživatelům nejde vstříc, jak jsme zvyklí z RegioJetu nebo třeba e-shopu Českých drah. A kdo klikne v menu rovnou na nabídku Rezervace, naskočí mu automaticky dokonce spojení z Berlína do Mnichova.

Čeština na webu už je výrazně lepší než dříve, kdy tu FlixBus provozoval jen zahraniční linky. Ve výpisu zastávek ale stále pod sebou najdeme někdy Prahu, jindy Prague. Pozastavili jsme se i nad označením autobusových nádraží Zličín jako Praha západ, Černý Most je pak Praha východ. Díky tomu, že systém používá obě varianty, ale netápeme.

Web a rezervační systém nám občas vyká, občas tyká: "Vyberte zavazadlo navíc. Bezplatná přeprava 1 ručního zavazadla (7 kg) a 1 zavazadla (20 kg). Potřebuješ další? Zde přidej zavazadlo navíc od 50 Kč."

Utrpením je nákup přes mobil. Musíme zdlouhavě hledat v seznamu všech zastávek po celé Evropě a kliknout na jednu z nich. Když konečně vybereme naši zastávku, objeví se někde nahoře mimo displej, takže se k ní nemůžeme dostat (potvrdit). Při stažení aplikace je zřejmě rezervace pohodlnější, ale nechceme kvůli všemu stahovat speciální řešení, které zabírá místo v mobilu.

Přes počítač je rezervace poměrně jednoduchá, i když nám přijde méně intuitivní než u RegioJetu - ale jde možná jen o zvyk.

Oproti RegioJetu nebo Českým drahám si nemůžeme rezervovat konkrétní místo - praktické to bývá, když chtějí jet dva cestující vedle sebe, nebo když někdo raději sedí u okna, u uličky, vpředu nebo vzadu…

Přinejmenším nezvyklé je zaplacení jízdenky. Nedostaneme se totiž do formuláře 3D Secure, který je už v Česku standardem a zjednodušeně řečeno dává najevo, že jsme na zabezpečené stránce banky (prodávající čili obchodník se k citlivým údajům vůbec nedostane). U FlixBusu ale zůstáváme na jeho stránce - riziko, že data uložená u obchodníka někdo ukradne, je obecně vyšší než u bank.

FlixBus po nás navíc chce i jméno majitele karty, což je na české poměry hodně nestandardní. Bez vyplnění si jízdenku nekoupíme, jde o povinnou položku. Platba přitom projde, i když nakonec zadáme smyšlená jména. Nejistotu pak ještě prohlubuje, když nás systém nepřesměruje na stránku pro zadání speciálního potvrzovacího kódu, který banka posílá formou SMS.

Zaplacená jízdenka pak, stejně jako u konkurence, přijde na e-mail. Lidem, kteří se na webu FlixBusu zaregistrují, se zobrazuje i v jejich uživatelském profilu. Mají tak přehledný seznam všech nákupů - na rozdíl od RegioJetu si ale v něm nemohou jízdenku přímo vytisknout (jen z jednotlivého e-mailu).

Ceny: Připočtete si i poplatek za změnu

FlixBus vstoupil na vnitrostátní linky s mírně levnějšími jízdenkami oproti RegioJetu - ten s ním ale ceny vzápětí srovnal. Zatímco u RegioJetu byly ceny pevné, nezávisle na čase objednání nebo vytíženosti spoje, FlixBus přišel s "plovoucím" tarifem - i tomu se žlutý dopravce okamžitě přizpůsobil. Jízdenky z Prahy do Písku jsme tak těsně před odjezdem koupili za 99 korun oproti dřívějším 110 až 125 korunám.

Cena roste s tím, jak je autobus obsazený. Zjednodušeně řečeno se tedy vyplatí nakoupit s předstihem. Cesta z Plzně do Prahy vyšla u RegioJetu donedávna na 80 korun s kreditovou jízdenkou nebo na 100 korun pro neregistrovaného cestujícího. Jízdenky FlixBusu (a nově i RegioJetu) nyní začínají na 69 korunách, ale mohou se vyšplhat až na 89 korun. A protože výrazně obsazenější zůstávají žluté autobusy, vycházejí z toho hůře než předtím.

V ceně jízdenky do FlixBusu není teplý nápoj ani noviny nebo časopisy. Násobně dražší je také drobné občerstvení, pokud ho vůbec v zelených autobusech poskytují (u tuzemských linek jsme na to narazili jen na trase do Českého Krumlova, hodně využívané zahraničními turisty).

Zejména pravidelní cestující by si pak k ceně měli připočítat i případný poplatek za změnu či zrušení jízdenky. FlixBus si vždy strhne 25 korun, zbytek vrátí formou voucheru na další cestu. RegioJet vrací vždy plnou cenu. V obou případech lze jízdenku měnit nebo rušit nejpozději 15 minut před odjezdem. Srovnáme-li storno pro registrované návštěvníky, je systém RegioJetu opět jednodušší a rychlejší.

FlixBus oproti konkurenci častěji nabízí jízdu až do centra Prahy. Cena z Liberce na Černý Most nebo z Plzně na Zličín je přitom stejná, jako když si koupíme jízdenku až na Florenc. To může zaujmout hlavně návštěvníky Prahy, kteří nechtějí utrácet 32 korun za jízdenku na metro.

Zastávky: Po FlixBusu ani stopa

Na jízdence FlixBusu nás zarazilo výrazné upozornění - je prý "velmi důležité", abychom byli na zastávce nejpozději 15 minut před plánovaným odjezdem. V praxi ale příchod nehraje roli - minutu před odjezdem riskujete jedině to, že v autobuse bude méně místa, nárok na něj ale neztrácíte.

S výjimkou pražské Florence a brněnského Grandu to na první pohled vypadá, že FlixBus ještě do českých měst jezdit nezačal. I tři týdny po spuštění prvních linek zůstávají zastávky bez jakéhokoliv označení logem nebo názvem. Pouze v podrobném jízdním řádu, jichž zde bývá vylepeno i několik od různých dopravců, najdeme mimo jiné Umbrellu - firmu, která v Česku pro FlixBus jezdí. Název FlixBus ale nevidíme ani na těchto jízdních řádech.

Na plzeňském autobusovém nádraží tak do Prahy odjíždíme ze stanoviště označeného jako "Mariánské Lázně, Cheb, Františkovy Lázně, Aš" - což je přesně opačný směr. Ještě že jsou autobusy zelené a nelze je po příjezdu přehlédnout.

Situaci na autobusových nádražích usnadňuje elektronický systém ukazující nejbližší odjezdy spojů všech dopravců. I on nás ale jednou na Florenci pořádně vyděsil, když dvanáct minut před plánovaným odjezdem informoval, že "bus odjel". Zelený autobus přitom na své nástupiště přijel teprve za pár minut - naštěstí se pak údaj opravil i na informační tabuli.

"Zastávky jsou vždy na místě označeny naším logem" - píše FlixBus na svém webu. Když ani tohle není pravda, respektive když firma nedokáže zapracovat na marketingu v té nejzákladnější formě, důvěry k novému dopravci to nepřidá.

FlixBus zatím nenabízí nějakou formu zákaznické karty, která u RegioJetu či Českých drah výrazně usnadňuje odbavení. Při vstupu do zeleného autobusu tedy musíme ukázat QR kód nebo alespoň číslo jízdenky (stačí na mobilu), zatímco u konkurence se nic nestane, když podrobnosti ke konkrétní rezervaci zapomeneme.

Cesta a zpoždění: Může za to jen ucpaná Praha?

Samotná cesta proběhla vždy bez problémů a výraznějších zpoždění. Trasa mezi Plzní a Prahou patří k těm nejjednodušším - s výjimkou centra metropole se jede pořád po dálnici nebo městské silnici s dvěma pruhy v každém směru. A ani mezi Prahou a Táborem se neopakovaly zážitky z prvních dnů provozu: Žádné čekání na řidiče, který si po opožděném příjezdu musí dát ještě povinnou půlhodinovou přestávku. Ani tankování u pumpy během cesty.

Z výchozí zastávky jsme odjížděli včas, na další zastávky nebo do cíle jsme dojeli s maximálně čtvrthodinovým zpožděním. Za něj může hlavně dopravní zácpa v Praze, ale také odvážný záměr FlixBusu jezdit až do centra města, nejen na kraj ke stanici metra. Na úsek mezi Florencí a Zličínem je v jízdním řádu vyčleněna půl hodina (třetina celkového času spoje do Plzně), ani ta ale nestačila a nabírali jsme nejméně desetiminutové zpoždění.

Více prostoru? Velká výhoda, ale nejde jen o nohy

Jako jednu ze svých hlavních výhod propaguje FlixBus prostornější sedačky, především více místa na nohy. Vyzkoušeli jsme dva typy zelených autobusů - který z nich přijede, ale cestující předem netuší.

Dvoupodlažní ("patrový") autobus vypadá na první pohled luxusně, uvnitř ještě září novotou. Právě větší počet sedaček má být jedním ze způsobů, díky němuž chce FlixBus jezdit levněji než konkurence.

Hned po nástupu ale poznáváme nevýhody patrového busu: Stropy jsou nízké i pro průměrně vysokého člověka. A prostor pro zavazadla nad sedačkami je opravdu hodně nízký, v dolní části autobusu se nám nad hlavu stěží vejde kufřík s notebookem. Tašku nebo batoh musíme mít na vedlejší sedačce - kdyby nebyla volná, tak je třeba je dát na podlahu nebo do zavazadlového prostoru pod autobusem, k němuž se během jízdy nedostaneme.

Na nohy je tu skutečně více místa. Průměrně vysoký člověk sice nemá problémy ani ve žlutých autobusech, nicméně ten dvoupodlažní od FlixBusu mu nabízí zhruba o dva až tři centimetry víc. A v Česku dosud nevídaný prostor pak poskytuje druhý typ zelených autobusů. Ten je sice jen jednopodlažní, ale na nohy nabízí přibližně o nějakých dvanáct, třináct centimetrů více než RegioJet.

Na šířku jsou sedačky zhruba stejně úzké. Ve žlutých i zelených autobusech zasahuje člověk průměrné postavy ramenem na tu vedlejší, pokud se nesnaží mít ruku nepřirozeně u sebe. Výhodou FlixBusu je možnost vyjet se sedačkou do uličky.

Kožená sedačka ve žlutých autobusech nám přijde pohodlnější i snadněji omyvatelná. FlixBus má potahy, které se mohou brzy znečistit, a sedačky nám připadají trochu tvrdší.

V RegioJetu nám jsou příjemnější i vysoké opěrky - u průměrné mužské postavy podepřou téměř celou hlavu. V jednopodlažním FlixBusu končí v její polovině a ve dvoupodlažním pokryjí maximálně krk.

Ze sedačky před námi můžeme vyklopit malý stolek. Pro psaní na notebooku je ale zcela nepoužitelný, počítač si musíme dát na klín. Stejně nepraktické je to ve žlutém autobuse. U jednodlažního typu FlixBusu je stolek navíc příliš daleko i vysoko před sedačkou.

V RegioJetu má sedadlo před námi háček, můžeme si na něj pověsit tašku. U FlixBusu jsme ho našli jen u jednodlažního typu autobusu, ve dvoupodlažním ne.

Specialitou patrových FlixBusů jsou dvě čtyřsedačky, tedy dvakrát dvě dvojice naproti sobě s poměrně prostornými stolky uprostřed. Místa na nohy je tu také dost, velkým plusem je hned šest hlubokých držáků nápojů na každém stolku. Praktický test ale ukázal, že ani tohle luxusně vypadající místo není vhodné k psaní na notebooku. Při normálním sezení dosáhnou ruce jen na okraj stolku. Abychom dosáhli na klávesnici, musíme se hodně předklonit, po pár minutách tak bolí záda.

Skupina čtyř sedaček se stolkem uprostřed může být příjemná pro rodiny nebo jiné skupiny. Kvůli velké vzdálenosti mezi nimi si ale zřejmě nepopovídají, leda je uslyší půlka autobusu. Otázkou také je bezpečnost cestujících sedících proti směru jízdy - při prudkém zabrzdění na ně mohou vyletět předměty ze stolu.

Oba typy zelených autobusů nabízí celkově více variant k sezení. O to více může mrzet, že si zatím nelze objednat konkrétní místo.

Celkový dojem z vnitřku zelených autobusů byl velice prostorný. K tomu ale výrazně přispěl fakt, že zejména na trase mezi Plzní a Prahou jely i ve špičce téměř prázdné. Místa byla volná nejen vedle nás, ale i daleko před námi a za námi.

Wi-fi je rychlejší, pokud ovšem funguje

Jako druhou velkou výhodu propaguje FlixBus rychlou wi-fi. Jenže během devíti testovacích jízd jsme se na ni dvakrát vůbec nepřipojili, třikrát až po překonání problémů. Ve zbývajících případech wi-fi fungovala výborně i na prohlížení filmů, kvůli malému počtu cestujících jsme ji ale neotestovali při dostatečné zátěži.

Situace, kdy wi-fi oproti slibům vůbec nefunguje, je nepříjemná i pro cestující, kteří chtějí v autobuse relaxovat - natož pro ty, kteří potřebují pracovat. Jednou ji řidič zřejmě vůbec nezapnul (a za jízdy už pak za ním nelze zajít), jednou se síť sice ukazovala, ale "neběhal" v ní internet.

Téměř všichni řidiči ji zapínali až při odjezdu z výchozí stanice. Cestující, kteří se drželi instrukcí a přišli 15 minut předem, se uvnitř autobusu zatím nepřipojili.

Ani když wi-fi síť najdeme a připojíme se, nemáme vyhráno. Musíme se ještě dostat na speciální (domovskou) stránku, kde potvrdíme souhlas s pravidly. Teprve pak můžeme používat internet - podobně jako třeba v Pendolinu Českých drah. Problém je, že ne pokaždé nám na notebooku nebo mobilu tato stránka naskočí. A protože ve FlixBusu chybějí stevardi i informační brožura, musíme si poradit sami. Někdy se to podaří, jindy ne.

V RegioJetu bývá wi-fi funkční okamžitě po nástupu do vozu, není se ani potřeba přihlašovat na speciální stránce. Ve dvou ze šesti autobusů ale byla wi-fi hodně slabá až nepoužitelná. I proto, že jely téměř obsazené.

Ve všech zelených i žlutých autobusech jsme našli elektrické zásuvky na dobíjení notebooku nebo telefonu. FlixBus nás jednou nepříjemně překvapil, když kromě nefunkční wi-fi měl i zásuvky bez elektřiny. Obojí naštěstí řidič napravil asi deset minut po odjezdu i bez upozornění cestujících - a tuto informaci hned vyhlásil mikrofonem.

Ve dvoupodlažním FlixBusu najdeme elektronické zásuvky na boku autobusu - "ve zdi". V jednopodlažním FlixBusu jsme je chvíli hledali, ale pak je našli pod naší sedačkou. Zato v RegioJetu jsou zásuvky vidět až moc - nevzhledná krabička ve spodní části sedadla před námi zasahuje do prostoru. Stevard pokaždé upozorňuje, aby na ni cestující dávali pozor a neopírali si o ni nohy.

Další služby: Není to jen káva zdarma

Zelené autobusy jezdí bez stevardů, zatímco ve žlutých je - až na předem označené výjimky - najdeme. Podle zástupců FlixBusu není pro cestující zásadní, zda jim někdo přinese kávu zdarma. Jenže v praxi nejde jen o kávu (a další horké nápoje jako čokoládu nebo čaj).

Stevardka pomůže i s odbavením cestujících, rychleji se vyřizují případné nesrovnalosti s rezervací. Po odjezdu má poměrně profesionální úvodní slovo s praktickými informacemi. Zkontroluje, zda jsou cestující připoutáni (ve FlixBusu to řidič jen doporučuje). Nabídne jim k zapůjčení sluchátka, noviny a časopisy zdarma, zmíněné horké nápoje, za nízké ceny si lze koupit i vodu, croissant (obojí 12 korun) a další drobné občerstvení.

Stevardka také odpovídá na dotazy během cesty, řeší nečekané problémy (třeba se zmíněnou wi-fi nebo s navazujícím spojem při zpoždění), nabízí i zpáteční jízdenku nebo lístek na pražskou MHD. To všechno jsou věci, které si lze u řidiče za jízdy obtížně představit.

I řidiči FlixBusu se nicméně snaží o stručné úvodní slovo do mikrofonu, pak přidají základní informaci o další zastávce, na konci cesty se rozloučí - stručně, každý po svém, ale snaha se cení. O souvisejících službách jsme se však dozvěděli jen na lince do jižních Čech, kde značnou část cestujících tvoří zahraniční turisté směřující do Českého Krumlova. Zde jsme se také setkali se dvěma řidiči současně - nabízeli vodu za 1,50 eura nebo pivo za 60 korun.

Při jedné z cest nás po odjezdu překvapila přímá zmínka o konkurenci: "Jsem velmi potěšen, že jste si nevybrali cestu se žlutým autobusem s kávou zdarma, ale dali přednost jízdě nejmodernějším a nejbezpečnějším autobusem značky Setra," uvedl. V RegioJetu jsme nenašli zmínku o nové konkurenci ani v čerstvém vydání časopisu Žlutý, v němž má Radim Jančura tradičně úvodní slovo.

Pro rozptýlení nabízí RegioJet multimediální systém. Menší vyklápěcí obrazovku s nabídkou hudby, filmů nebo her najdeme na sedadle před námi, v úrovni očí. Jeho ovládání nám ale přišlo těžkopádné; nenašli jsme ani způsob, jak ztlumit příliš hlasitý zvuk do sluchátek.

Ve FlixBusu jsme podobnou nabídku našli na úvodní stránce s připojením na wi-fi. Dívat se můžeme na vlastním notebooku, tabletu či telefonu. Není je ale kam postavit, takže nezbývá než sklopit hlavu do notebooku na klíně.

FlixBus boduje s držáky na jízdní kola připravenými na zadní straně některých autobusů. Oproti tomu v RegioJetu je přeprava kola nepraktická - je nutné ho složit do zavazadlového prostoru a ještě pořádně zabalit.

Pozor na Tábor. Kuriozita, na kterou nezapomeneme

Nemile překvapeni jsou cestující, kteří si u FlixBusu koupí jízdenky do Tábora. Jihočeské město je totiž v systému označeno bez dalších podrobností (na rozdíl od jiných cílů), takže automaticky předpokládáme, že vystoupíme na autobusovém nádraží nebo alespoň v širším centru.

Ve skutečnosti je ale zastávka vzdálená zhruba tři kilometry. Když vystoupíte na hlavní silnici poblíž sídliště třeba s kufry jako turista, nebo spěcháte na pracovní schůzku, nezbývá vám než si vzít taxík. Výstup jsme navíc málem zmeškali, protože nic nenasvědčuje tomu, že tohle už je Tábor.

Pouze na jízdním řádu vylepeném na zastávce visí kompletní název jediné zdejší zastávky: "Tábor, sídl. Nad Lužnicí E 55." Možná jsme se měli předem podívat na mapu na webu FlixBusu, ale něco takového jsme nečekali.

Vítězem je vlak

Souboj dvou autobusových konkurentů na námi nejčastěji testované trase mezi Prahou a Plzní má překvapivého vítěze - vlak Českých drah. Tuto alternativu ale bohužel nemají cestující mezi Prahou a Libercem nebo Karlovými Vary. I z Prahy na jih Čech zatím častěji jezdí méně moderní vagóny.

Vlak mezi Prahou a Plzní je díky postupně vylepšovanému koridoru prakticky stejně rychlý jako autobus. Cesta z centra do centra trvá kolem hodiny a půl, je plynulejší, s větším prostorem na sezení, na výběr jsou různé typy moderních vozů s odlišným uspořádáním sedaček i stolků - ne všechny jsou praktické pro práci na počítači, ale v porovnání s autobusem jde o výraznou výhodu. Nechybějí zásuvky a občerstvení za nízké ceny. Snadněji dojdeme na (prostornější) WC.

Také cena je srovnatelná - cesta vlakem se slevovou kartou přijde zhruba na 80 korun (jinak 100 korun), tedy stejně, jako je průměr u FlixBusu a RegioJetu. Když si připlatíme 35 korun za Pendolino, dostaneme zdarma vodu, denní tisk a hlavně připojení k wi-fi. Právě absence internetu v ostatních vlacích je zatím jejich velkou slabinou. Jeho zavádění má zpoždění - na rozdíl od samotných vlaků, které až na výjimky přijíždějí maximálně o 10 minut později, tedy srovnatelně s autobusy.

(S přispěním Markéty Zemánkové a Martina Svobody.)

autor: Petr Kučera

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama