reklama
 
 

Rekordní pokuty jen na papíře? Ne, celníci je vymáhat umí

12. 6. 2014 6:00
K efektivnějšímu vymáhání pokut by celní správě pomohlo předávání podkladů v elektronické podobě. Uvítala by také centrální registr bankovních účtů.

Praha - Pokuty v rekordní celkové výši loni uložily Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce i Státní úřad inspekce práce. Online deník Aktuálně.cz se poté, co exkluzivně přinesl konkrétní seznamy nejvyšších pokut, zajímal také o jejich vymahatelnost. Tedy zda nezůstanou jen na papíře a stát z nich skutečně něco dostane.

Celní správě, která tyto pokuty po jejich splatnosti vymáhá, hlásí úspěšnost mezi 60 až 80 procenty. Na vymožení pohledávky přitom mají celníci šest let.

Česká obchodní inspekce (ČOI) loni uložila pokuty v rekordní výši 105,4 milionu korun, o rok předtím to bylo 80,8 milionu. Státní úřad inspekce práce udělil loni jen za porušování pracovněprávních předpisů pokuty za 57,1 milionu korun, když v roce 2012 to bylo 43,3 milionu. Kromě toho inspektoráty pokutují také nelegální práci a porušení předpisů o bezpečnosti práce. Také Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) loni uložila rekordní pokuty -  jen obchodníkům v celkovém součtu 46,8 milionu korun (předloni to bylo 24,7 milionu), kromě toho kontroluje i výrobce.

Pokuty od padesáti institucí

Celní správa v režimu takzvané dělené správy vymáhá a vybírá pokuty celkem zhruba od padesáti státních institucí. Kromě třech nejvíce medializovaných (ČOI, SÚIP a SZPI) předávají celníkům k vymáhání sankce například policie, Česká inspekce životního prostředí, krajské a obecní úřady nebo Česká národní banka.

Ze tří kontrolních úřadů, na něž se online deník Aktuálně.cz podrobně zaměřil, je nejjednodušší situace kolem výběru pokut udělených Státním úřadem inspekce práce. Uložené sankce totiž mají firmy hradit rovnou na účty celní správy, a ta tedy má k dispozici kompletní statistiku úspěšnosti jejich výběru. Podle Lubomíra Kučery, ředitele právního odboru celní správy, se úspěšnost výběru těchto pokut pohybuje na úrovni 65 procent. Celá třetina pokut tak zůstává nevymožená. Kučera potvrzuje strmý nárůst celkového objemu pokut. Zatímco ještě v roce 2010 předal inspektorát práce celní správě pokuty v celkovém objemu 58 milionů korun, loni to už bylo 270 milionů korun.

Složitější je situace u pokut udělených Českou obchodní inspekcí. Firmy mají nejprve 30 dnů na uhrazení pokuty na účet ČOI, a teprve když nezaplatí, jsou předány k vymáhání „celníkům“. Loni firmy České obchodní inspekci včas uhradily necelých 53 procent pokut, zbylé dostala k vymáhání celní správa. Ta z nich podle Kučery dokáže získat mezi 60 až 80 procenty s tím, že se úspěšnost liší v jednotlivých letech a postupně narůstá v čase.

Také Státní zemědělská a potravinářská inspekce předává celní správě jen ty pokuty, které jí firmy ve standardní lhůtě samy nezaplatí. Loni takto předala 13 milionů z téměř 50 milionů. Relativní úspěšnost inspekce plyne z toho, že uděluje větší pokuty obchodním řetězcům, které je - na rozdíl od menších firem - hradí včas i v případě, že s nimi nesouhlasí (po uhrazení je rozporují u soudů). Úspěšnost celní správy při vymáhání předaných pokut od SZPI se pak podle Kučery pohybuje kolem hranice 65 procent.

Naskenované PDF přidělává práci

„Nejčastěji začínáme tak, že kontrolujeme bankovní účty a komunikujeme se zdravotními pojišťovnami a finančními úřady, prověřujeme, zda dlužník nemá přeplatek. U vyšších pokut sledujeme nejen katastr nemovitostí, ale i vlastnictví cenných papírů či vozidel,“ popisuje obvyklý proces vymáhání Kučera.

Dlužníci podle něj na výzvy nejčastěji zaplatí celou částku, nebo je dohodnut splátkový kalendář. „Exekuce prodejem majetku, například nemovitostí nebo aut, se provádí výjimečně. Převažují exekuce prostředků na bankovních účtech,“ upřesňuje Kučera.

Co by se mělo změnit, aby vymáhání bylo ještě efektivnější? „Hodně by nám pomohla kompletní digitalizace komunikace mezi státními úřady. Dnes nám například rozhodnutí o pokutě z jiného úřadu přijde sice jako PDF soubor datovou schránkou, ale často jde o naskenovaný dokument, takže data musí naši lidé zbytečně přepisovat. Potřebujeme také včasné předávání rozhodnutí, což někdy bývá problém,“ říká Kučera.

Pomohl by centrální registr účtů

Přimlouvá se také za zavedení centrálního registru bankovních účtů. „V rámci výzvy k součinnosti nyní posíláme bance dávku třeba i několika tisíců dlužníků k prověření, zda u ní mají účet. Pomohly by nám tedy detailní informace o tom, ve které bance má dlužník funkční účet, což by zrychlilo a zefektivnilo naše vymáhání. Rovnou bychom pak takovouto banku oslovili,“ vysvětluje Kučera.

U současné praxe, kdy se celníci u banky nejdříve dotážou na jejího klienta, hrozí, že se dlužník tuto informaci dozví a před vydáním exekučního příkazu si peníze vybere.

Tři a půl miliardy za rok

Vymáháním pohledávek se v celní správě přímo zabývá 310 lidí. Celková suma pohledávek, kterou za rok úřady předají celníkům k vymáhání, se v roce 2012 poprvé dostala nad hranici tří miliard (3,13 miliardy korun), v roce 2013 už přesáhla hranici 3,5 miliardy. Největší část těchto pohledávek představují pokuty udělené policií, které se daří vymáhat s úspěšností kolem 80 procent.

„Musíme vymáhat i nízké dluhy, kde samotné vymáhání může být nákladnější než dluh. Kdybychom to nedělali, tak si dlužník může říci, že bude dál takto porušovat zákon, protože úřady po něm nikdy nepůjdou. Pokuta má působit i preventivně,“ říká Kučera.

Případná exekuce prováděná celní správou je pro dlužníky podstatně levnější, než když dluh vymáhá soudní exekutor. Náklady na ní činí dvě procenta z vymáhané částky, minimálně 500 korun a maximálně 500 tisíc korun. „V některých případech to neodpovídá realitě, zvláště v porovnání s tím, kolik si mohou účtovat soukromí exekutoři,“ podotýká Kučera.

autor: Jiří Hovorka | 12. 6. 2014 6:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama