Když se řekne šéf nadnárodní společnosti, málokdo si představí někoho, kdo se podobá hollywoodské hvězdě či chodí oblečen jako prvoligový fotbalista. Jenže časy se mění.
Nyní firma po svém šéfovi už nechce jen to, aby skvěle řídil společnost a vykazoval zisk, ale měl by být součástí firemní značky.
"Nejkřiklavějším" příkladem může být Steve Ballmer z firmy Microsoft. Ten je při setkání zaměstnanců ochoten vystřihnout taneční číslo na hudbu Glorie Estefan, přičemž do mikrofonu volá "Miluju tuhle společnost!". Tomuto číslu následně aplaudují stovky a tisíce jeho podřízených, kteří se setkání účastní.
Nově jmenovaná šéfka firmy Pepsi Indra Noovi zase ochotně předvede svoji famózní hru na elektrickou kytaru.
Není to bez rizika
Někteří jdou tak daleko, že jejich jméno je tak úzce spojeno s firmou, až je těžké oddělit firmu a osobnost ředitele.
Sir Richard Branson se stal v podstatě synonymem pro firmu Virgin. Posledním kouskem tohoto milionáře je internetová reklama, ve které relaxuje ve vaně s horkou vodou, usrkává šampaňské a je obklopen spoustou nahých žen.
Je však správné, že se vrcholoví manažeři společností takto profilují a stávají se tak ikonami pro zákazníky?
"Krátkodobě je to pro firmu rozhodně přínos," myslí si podle BBC Mike Hewitt z časopisu Management Today.
"Branson byl schopen svoji osobní image efektivně využít a enormně tak zvýšit hodnotu jeho společnosti," dodává Hewitt.
Na druhou stranu z toho vyplývá pro společnost hodně rizik.
"Je to skvělé, dokud to vychází. Pak se ale může stát, že manažer přestřelí a udělá něco, co může společnost velmi poškodit."
Zároveň je pro firmu nebezpečné postavit svoji dlouhodobou strategii na jedné osobě, myslí si Hewitt.
Tichá voda...
Přesto přežívá i klasický typ šéfa, který řídí svojí společnost klidně, tiše a mimo světla kamer a zájem médií.
Příkladem může být jeden z největších evropských řetězců Tesco. Ten je veden mužem, který je jen velmi málo vidět jindy než na vyhlašování výsledků.
Pro Tesco je tento tichý typ řízení spíše pozitivem.
"Tesco je velmi úspěšná společnost, která zažívá kolosální expanzi. A je to zásluha především jejího šéfa Terryho Leahyho," popisuje Hewitt.
"Není hvězdou médií, sám sebe bere prostě jako obchodníka s potravinami."
Přešlap za miliardu
Ne vždy se vyplatí mít šéfa, o kterém se mluví, který proniká do médií a který je "rozšafný" za každou cenu.
Takovým je i Gerald Ratner, který kdysi řídil největšího prodejce šperků na světě, firmu Ratners. Stal se takovou ikonou, že stačilo, aby prohodil nevhodný vtip, a firmu to stálo celé jmění: miliardu dolarů.
V rozhovoru pro BBC ho však po letech byl ochoten říci znovu: "Naše společnost dělá i komplet šesti sklenek na sherry na postříbřeném podnose, na kterém vám může váš sluha servírovat oblíbený nápoj. A to vše za necelých 5 liber," začal tehdy Ratner.
"Lidé se ptají, jak můžeme něco takového prodávat tak levně. A já říkám: Protože jsou to úplné šmejdy," uzavřel svůj "vtípek". Když toto pronesl v jednom ze svých veřejných projevů, značka Ratners téměř zkolabovala a Gerald Ratner byl vyhozen.
"Bylo to největší faux pas mého života," přiznává.
"Všechno, co jsme po léta budovali, se mi podařilo zničit během chvíle. Byl to velmi, velmi drahý vtip," dodává.
Ovšem nyní, po letech, si Ratner založil internetový obchod se šperky. Ironií je, že web dobře prosperuje právě díky "slávě", kterou si získal svým vtipem.
"Je velmi nebezpečné zkoušet vybudovat značku na jedné osobě," myslí si Ratner.
České hvězdy
Tento rozdíl ve stylu řízení však je možné vypozorovat i v Česku. Stačí se podívat na jednoho z nejbohatších a nejúspěšnějších manažerů dneška Petra Kellnera. Svoji firmu PPF řídí tiše, vyhýbá se médiím.
Rozhovory poskytuje výjimečně, pečlivě si střeží své soukromí.
Jeho opakem může být Michal Horáček. Ten donedávna řídil svoji sázkovou společnost Fortuna. I díky svému "vedlejšáku", kdy skládá texty písní, se stal slavným.
Kromě toho se nezdráhá účastnit se televizních show. Nechává se fotit na večírcích a žije více jako celebrita než jako manažer.
