Chtěl totiž, aby Giancarlo Cimoli převzal vedení v bankrotujících aeroliniích Alitalia. Ty se totiž ocitly na pokraji bankrotu a Evropská komise zatrhla další státní podporu, která předtím několikrát italskou společnost zachránila.
Dělení je lék
Poslední nadějí se tak stal letos sedmašedesátiletý Giancarlo Cimoli, který dal "do kupy" i italské dráhy.
Lékem, který podal Alitalii, je propouštění a dělení firmy na dvě části. A přitom si udržet odstup od politiků.
"Není možné skákat tak, jak politici pískají, a zároveň zachraňovat firmu," tvrdí úspěšný manažer. Odkazuje se přitom na běžnou praxi v Itálii, kdy manažeři firem, které z většiny vlastní stát, musí ustupovat odborům, aby vláda neztratila u svých voličů tvář.
Dělení firmy se již jednou Cimolimu osvědčilo. V roce 1996 začal s rozsáhlou přestavbou italských drah. Propustil na 50 tisíc zaměstnanců a zároveň 25 tisíc nových najal. Rozdělil firmu do několika nezávislých divizí, později firem.
A podařilo se. V roce 2001 železnice pod Cimoliho vedením poprvé vykázaly zisk a černá čísla se od té doby na výsledovce objevují každoročně. Z drah se navíc stal jeden z největších investorů v zemi.
Starý vtip sedminásobného bývalého premiéra Giulia Andreottiho: "Jsou dva druhy bláznů. Jedni si myslí, že jsou Napoleonem, druzí, že je možné zachránit italské železnice", tak ztratil pointu.
Možnost říci ne
Když v květnu roku 2004 volal Cimolimu státní sekretář Gianni Letta, aby podobný kousek předvedl v Alitalii, řekl manažer jasné a rozhodné "ne". Už tehdy podle serveru Die Welt věděl, že za pár hodin telefon "zadrnčí" znovu.
To už Letta vyřizoval Berlusconiho vzkaz: "Potřebujeme tě. Vše bude podle tebe." A to potřeboval Cimoli slyšet. Nechtěl totiž, aby mu do práce zasahovali politici podobně, jako tomu bylo u drah.
Nejvíce se obával, že by Berlusconi mohl chtít populisticky zachraňovat pracovní místa.
Oheň a voda se smísily
Ostatně Cimoliho s Berlusconim italská média popisují jako oheň a vodu. Premiér se vyžívá v luxusu a silvestr tráví se svými přáteli na jachtě nedaleko sicilského pobřeží.
Skromný Cimoli naopak poslední den roku tráví se spodinou společnosti. Připíjí si totiž na milánském nádraží s bezdomovci. Stal se také prvním šéfem italských aerolinií, který navštívil stávkující zaměstnance v jejich hlavním stanu.
