"Nemluvíme o udržitelnosti, protože nikdo nechce udržovat degradovanou půdu, ale o obnově půdní struktury," vysvětluje Václav Kurel, zakladatel projektu Carboneg, který regenerativní zemědělství v Česku prosazuje.
"Intenzivním zemědělstvím a častými zásahy člověka se při oxidaci organické hmoty historicky uvolnilo do atmosféry velké množství uhlíku, takže zemědělská půda je dnes na mnoha místech degradovaná, ztrácí úrodnost, není schopná zadržet dost vody a není odolná vůči větrné a vodní erozi," vysvětluje Kurel.
Podle odhadů prezentovaných na konferenci Živá krajina, jejíž druhý ročník se konal na konci ledna na půdě České zemědělské univerzity v Praze, je celosvětově degradováno asi 33 procent půdy, v EU není zdravých dokonce 60 až 70 procent půd.
Právě uhlík hraje v regenerativním zemědělství zásadní roli. Zatímco v atmosféře je ho podle zakladatele Carbonegu přebytek, v půdě schází a je třeba ho do ní dostat zpět. "Regenerativní zemědělství je definováno svým účelem a tím je obnova života v půdě," dodává.
"Pro obnovu života v půdě je potřeba přestat ničit podmínky pro život půdních organismů, takže se omezuje mechanické a chemické narušování půdy," vysvětluje Kurel. Právě při mechanických zásazích do půdy, jako je orání nebo hluboké kypření, se totiž uvolňuje uhlík do ovzduší, hnojiva zase ničí symbiózu mezi rostlinami, houbami a bakteriemi.
Ustoupení od nadměrných fyzických zásahů a průmyslových hnojiv ale podle regenerativních zemědělců nestačí. "Zároveň je potřeba krmit půdní organismy cukernatými látkami z kořenových výměšků rostlin, takže by půda měla být v průběhu roku co nejdéle pokrytá živými rostlinami," pokračuje Kurel.
Proč je uhlík v půdě důležitý?
Rostliny při fotosyntéze využívají sluneční záření, vodu a CO2 ze vzduchu k tvorbě uhlovodíku, tzv. cukrů. Ve formě cukernatých látek pak rostlina uhlík ukládá do půdy, zatímco kyslík vypouští zpět do ovzduší. Půda ukládá uhlík v organické hmotě.
"Při fungující symbióze rostlin a půdní mikrobiologie přibližně 30-40 % těchto cukrů uvolňují do půdy, čímž živí mikroorganismy, které společně s houbami budují zdravou půdu," vysvětluje Kurel.
Věčně zarostlé pole
Pole obhospodařovávané v regenerativním režimu proto není zpravidla nikdy holé ani zorané, nenajdete na něm koleje rozježděné těžkou technikou. Aby byl život v zemině co nejrozmanitější, je podle regenerativního přístupu ideální plodiny na poli často střídat nebo jich na jednom místě pěstovat více najednou. Pšenici a kukuřici tak může po sklizni vystřídat třeba vojtěška nebo jetel.
Na Západě, zejména pak ve Spojených státech nebo Austrálii, ale také v Evropě, je regenerativní zemědělství rozšířené už řadu let. V Česku se mu zatím věnují jen desítky zemědělců. Některé jeho prvky se nicméně používají běžně, například využívání meziplodin. Zemědělci regenerativní režim často nejprve testují jen na části svých polí.
"Na hospodaření bez tradičního zpracování půdy má odvahu zatím jen pár z nich, ale vidíme mezi zemědělci vzrůstající zájem. Ať už to jsou menší rodinné farmy, nebo větší zemědělské podniky," říká Kurel. Na chování zemědělců má momentálně vliv i zdražování pohonných hmot a hnojiv, které je žene k hledání inovativního přístupu.
Za inspirací do Rakouska
O regenerativní zemědělství se před několika lety začal zajímat i Rostislav Mátl z DVP Agro. Dříve zemědělské družstvo, dnes akciová společnost hospodaří pod Brnem na 832 hektarech a zajímá se o různé postupy v zemědělství.
"Důvodem bylo, že intenzifikace, o kterou jsme se snažili, u nás v suché oblasti nefungovala. Voda je u nás limitující prvek výnosu plodin," vysvětluje Mátl. Pro inspiraci se před pěti lety zajeli podívat ke kolegům do Rakouska. Už o rok později družstvo začalo pěstovat meziplodiny. "Naše směsky mají čtrnáct druhů, loni jich bylo dokonce patnáct," popisuje dále.
Poté podnik začal testovat omezení ve zpracování půdy, například přímé setí do meziplodin. Omezovali i používání průmyslových hnojiv. "V roce 2022 už jsme průmyslových hnojiv použili minimálně, v roce 2023 už nepoužijeme žádné průmyslové hnojivo. Vše bude postaveno jen na digestátu z bioplynové stanice a na kompostech, které se snažíme od loňska vyrábět s vysokým podílem hub," popisuje předseda představenstva DVP Agro.
Regenerativní režim dnes funguje na celé ploše zemědělské společnosti. Novým zájemcům mezi farmáři ale Mátl doporučuje přecházet postupně.
Méně peněz za naftu a půda, co udrží vodu
Mátl věří, že přechod na regenerativní režim se podniku do budoucna určitě vyplatí, už teď totiž vidí řadu pozitivních výsledků. Například se výrazně snížily náklady na naftu, hnojiva a další přípravky na ochranu rostlin.
Zemědělec ale zároveň připouští, že při hledání nových postupů je snadné chybovat a právě chyby mohou být nákladné. "Nejen proto jsme založili Spolek pro regenerativní zemědělství. Vyměňujeme si zkušenosti nejen o tom, co se povede, ale hlavně o tom, co se nepovede," vysvětluje.
Další pozitivum představuje podle Mátla voda - jeden z důvodů, kvůli kterým se DVP Agro o regenerativní zemědělství vůbec začalo zajímat. "Nám v sušší oblasti se postupně zlepšuje půda. Stává se odolnější a zadrží se v ní více vody, když přijde silnější srážka," dodává Mátl.
"Zdravá půda zadrží mnohem více vody, což jednak pomáhá v boji s čím dál častějšími a intenzivnějšími obdobími sucha, jednak to snižuje množství vodní páry v atmosféře, která má také velký skleníkový efekt," souhlasí i Kurel, podle kterého má regenerativní zemědělství obrovský potenciál, jak mírnit dopady klimatických změn.
Ochranu půdy řeší i v Bruselu
Ochraně půdy a udržitelnosti v jejím využívání se věnuje i Evropská unie, která se dlouhodobě prezentuje jako tahoun v ochraně životního prostředí. Mezi klíčové cíle společné zemědělské politiky pro roky 2023 až 2027 tak patří i cíle environmentální a boj proti změnám klimatu. V roce 2021 pak Brusel přímo přijal Evropskou strategii pro půdu do roku 2030 (EU Soil Strategy for 2030).
"Hlavním cílem do roku 2050 je zvrátit současný stav. Tedy aby byly do roku 2050 všechny půdní ekosystémy EU ve zdravém stavu, včetně dosažení nulového čistého záboru půdy a klimatické neutrality," uvedl ve svém příspěvku na konferenci Živá krajina nezávislý expert na evropskou politiku zemědělství a lesnictví Vojtěch Bašný.
Evropská komise se v dokumentu zavazuje, že vypracuje soubor postupů udržitelného hospodaření s půdou, včetně regenerativního zemědělství. S členskými státy by také měla vybudovat síť odborníků pro tuto oblast.
Brusel se věnuje přímo i problematice uhlíku a vytvoření jeho udržitelného oběhu, přírodní ekosystémy považuje podle Bašného za klíčové pro dosažení negativních emisí kompenzujících vyprodukované emise. "Základním cílem je vytvořit jednotný rámec, který by stanovil požadavky na monitorování, vykazování a ověřování pohlcených emisí, a dobrovolný obchodní model s ověřenými kredity o pohlceném uhlíku, tzv. offsety," uvedl odborník. Už nyní nicméně přes projekt Carboneg některé firmy "offsetují".
V prosinci minulého roku Evropská komise zveřejnila návrh, který usiluje o sjednocení metodologie pro započítávání pohlcování uhlíku v zemědělství a rovněž v lesnictví. V březnu by měla začít v této oblasti fungovat i pracovní skupina Evropské komise.
Legislativní překážky
Kurel z Carbonegu upozorňuje, že dotační politika, která by cílila na zemědělce v regenerativním způsobu zemědělství, v tuto chvíli neexistuje. Zemědělcům podle něj brání začít také řada legislativních překážek na úrovni jednotlivých států.
"V Evropě se protežuje ekologické hospodaření, které pouhým vyřazením chemie život do půdy nenavrací. Je ale snadné jej definovat a kontrolovat. Celý sektor a konvenční zemědělci si zaslouží daleko větší pozornost, než jakou mají dnes. Měli by mít možnost se více podílet na změnách, které budou nutné. Bohužel zemědělství stále stojí tak trochu na okraji zájmu celé společnosti," uzavírá Kurel.
