Když člověk v severočeském Dubí zastaví s autem s německou registrací na křižovatce směrem na Teplice, většinou se kolem něj v několika minutách objeví jedna či více prostitutek. Přímo v Dubí na ulici stát nesmí, posunuly se proto za hranici obce.
"Doufám, že už nejsme spojováni výhradně s tímto fenoménem," říká starosta Dubí Petr Pípal (Severočeši-Dubí). Právě za jeho úřadování odsud většina podniků a sexuchtivých zákazníků zmizela.
"Vrchol toho sex průmyslu trval od začátku 90. let asi do roku 2001, v té době tu bylo 39 nevěstinců a dalších 11 takzvaných sex bister," popisuje neutěšený stav zejména na hlavním tahu E55 mezi Dubím a hraničním přechodem na Cínovci starosta. Městský úřad se přitom nachází ve stejné ulici.
"Sídlily tu doslova mafie, které si mezi sebou rozdělily lukrativní části ulice. Rusové, Ukrajinci, kosovští Albánci, Srbové. Přijeli sem po revoluci za byznysem. Zůstalo po nich několik mrtvých a spousta pohřešovaných prostitutek," vysvětluje Pípal.
Po přelomu tisíciletí začalo být Dubí malé. "To byla ta první změna, přicházela, jak já říkám, druhá liga provozovatelů," vypráví starosta. Když se úřadu v roce 2006 ujímal, ve městě pořád fungovalo asi 16 podniků s prostitutkami, kterým šéfovali převážně Češi, často také obchodníci s drogami.
"Úplně otevřeně říkám, že mojí volební prioritou tehdy nebyl boj s prostitucí, vědělo se o ní, ale když do toho začal někdo dloubat, tak mu hrozily výhrůžky, vydírání… Situace nebyla vůbec jednoduchá," vzpomíná na své začátky Pípal.
Nechal si vypracovat analýzu a rozhodl se výrazně zvýšit dozor strážníků. "Uvolnili jsme pokladnu a udělali novou silnou městskou policii. Postavili jsme hlídky před nevěstince a na další exponovaná místa. Všechno je pod kamerami," popisuje. Taktika se mu podle jeho slov osvědčila. S více než třemi desítkami strážníků fungují dnes v Dubí tři nevěstince, takzvané bistro nezbylo ani jedno.
Nejezděte, máme tu kapavku
Městu podle Pípala výrazně pomohlo i zprovoznění dálnice D8, která se stala hlavní dopravní tepnou na sever do Německa. "Teď už klientelu tvoří hlavně štamgasti, největší část z nich jsou Němci z nedalekého okolí," vysvětluje.
Ve snaze potlačit výletníky za sexem se Pípal a jeho radnice uchýlili i ke kreativnějším krokům než jen policejní dozor. "Na německé straně jsme spolupracovali s médii, dělali jsme kampaň ve smyslu - nejezděte sem, máme tady filcky, kapavku, AIDS, žloutenku," vysvětluje starosta.
V roce 2008 pak radnice schválila vyhlášku, která pod hrozbou pokuty zakazuje i vyžadování sexu na veřejnosti. "Takže když nějakého Němce chytla a legitimovala policie, dostal pak domů dopis s pruhem a pozvánku na policii, aby podal vysvětlení. Pak volaly manželky, že to musí být omyl, docela vtipné situace," směje se starosta.
Po uzavřených podnicích zůstala v Dubí řada nemovitostí, které hledaly nové využití. "Několik jich je prázdných a chátrají, to je nejhorší případ," popisuje starosta. Nevyužívaně nicméně aspoň na první pohled vypadá na hlavní třídě mnohem více budov.
"V části vznikly ubytovny pro 'pobírače' dávek, na kterých provozovatelé těch domů parazitují, půjčují jim peníze na týden za stoprocentní úrok," říká. Jen v několika málo případech se podle něj z někdejších nevěstinců staly bytové domy s nájemníky.
Utrpení se zvětšilo
V Dubí dodnes žije a pracuje několik desítek prostitutek, jde převážně o Češky z okolí. Pomáhat se jim snaží německo-česká nezisková organizace KARO. "Vnímáme prostituci jako něco neslučitelného s lidskou důstojností," vysvětluje v restauraci v centru města Miriam Žáková.
Spolu se svým německým kolegou jezdí v rámci takzvaného streetworku po okolí, a zastavuje v místech, kde se podle jejich zkušeností ženy pracující v prostituci často pohybují. "Nabízíme jim kondomy, houbičky pro případ menstruace, lubrikanty, oblečení a další hygienické pomůcky," vysvětluje Žáková. "Tváříme se jako asistenční služba, ale naším cílem je nabídnout každé ženě možnost alternativy. Aby se mohla z prostituce vymanit," říká.
Za tím účelem má organizace na utajeném místě v Německu azylový dům, kam mohou ženy okamžitě odejít. Nemusí se starat o finance, k dispozici jsou jim sociální pracovnice, které jim pomáhají k návratu do běžného života. Kolik přesně žen s v tomto domě nachází, nechce Žáková z důvodu utajení prozradit, v rámci jednoho roku se jich tam nicméně podle ní vystřídají desítky. Zůstávají nejčastěji půl roku až dva roky.
"Typická klientka neexistuje, ale v každé lokalitě mají nějaké spojující znaky," vysvětluje Žáková. V Dubí a okolí podle ní hraje často hlavní roli závislost. Právě ta mnohým ženám zabraňuje z ulice odejít. "Většina těch žen za sebou má znásilnění nebo zneužívání v dětství. Nebo jsem slyšela příběhy, kdy matka ta děvčata v dětství brutálně mlátila, takže ony se nikdy nenaučily si samy sebe dostatečně vážit," popisuje pohnuté osudy.
"Často to dělají kvůli rodině, partnerovi. Přítel, který je na drogách, je tam posílá, občas je to organizovaná činnost rodinných klanů," vysvětluje dnešní modely fungování prostituce v oblasti Žáková.
Podle německého spolupracovníka Žákové (jeho jméno redakce zná, přál si ale zůstat v anonymitě) sice žen, které se prostitucí živí od 90. let, výrazně ubylo, ty, co zbyly, ale trpí mnohem horšími životními podmínkami.
Zatímco ostatní kriminalita se podle záznamů městské policie snížila v Dubí oproti minulosti na minimum, výroba, prodej a držení drog zůstává nadále problém. "Jedná se převážně o pervitin, v malé míře o heroin a kokain," vysvětluje velitel strážníků Tomáš Pykal. "Odbytiště je převážně mezi místními narkomany, kteří jsou ubytováni v bývalých nevěstincích," dodává a jeho slova potvrzují také záznamy, které má k dispozici oddělení celostátní policie v Mostě.
Z ulice do Květiny
Organizace KARO čerpá peníze především od soukromých dárců a nadací výlučně z Německa, teď se poprvé chystají podat žádost o podporu z Evropské unie, nicméně na program zaměřený na oblast Aše.
Peníze z Bruselu využívá i starosta Pípal. "Do roku 1990 tady byl vyhlášený dobývací prostor, dvě třetiny se měly zbourat," vysvětluje neveselé dědictví minulosti obce, která měla padnout za oběť rozšiřování nedalekých povrchových uhelných lomů.
Od té doby, co starostuje, se mu podařilo vybudovat muzeum porcelánu s informačním centrem, spojené s nedalekou továrnou, která je zároveň největším zaměstnavatelem v obci. Místní získali také novou tělocvičnu, rekonstruovala se kanalizace a vznikla chybějící hasičská zbrojnice.
"Mým snem je sehnat peníze na výstavbu nové základní školy. Dnes tu výuka probíhá v jedenácti budovách," stýská si starosta. V rámci radnice nechal před více než deseti lety zařídit zvláštní útvar pro čerpání evropských dotací a od té doby město získalo zhruba čtvrt miliardy korun.
Z evropského rozpočtu bylo v Dubí nedávno podpořeno také komunitní centrum v městské části Pozorka, o které starosta hovoří jako o vyloučené lokalitě. Provozuje ho nezisková organizace Květina a místní v něm najdou klub pro mládež Magnet i pomoc sociálních pracovníků. Stavba přišla na zhruba 20 milionů korun.
Ačkoliv Dubí nemá sociální problémy zdaleka vyřešené, starosta věří, že se postupně podaří zbavit cejchu města sociálně vyloučených, neřesti a drogové kriminality úplně. "Je jednoznačně vidět, že se společnosti daří," uzavírá nad kávou, podávanou v modrobílých hrnečcích z místní porcelánky.
