V peněžence má alespoň jednu platební kartu 96 procent Čechů. A platí s ní stále častěji. Jde totiž o rychlý způsob úhrady a také přibývá míst, kde je možné s kartou platit.
Platební karty vypadají jako moderní vynález, pamatují ale více než sto let. První pokusy najdeme dokonce v 19. století v Americe.
Článek vznikl ve spolupráci s Pavlem Juříkem, autorem knihy Platební karty, Ilustrovaná historie placení.
Za přímé předchůdce dnešních platebních karet se považují kovové úvěrové známky Metal Charge Coins či Metal Charge Tokens. Ty se objevily poprvé okolo roku 1865. Měly různé tvary a design a na sobě vyražené evidenční číslo, které bylo evidováno na jméno zákazníka. Místo placení ukázal zákazník jen známku a prodavač nákup zaevidoval. Udržely se u některých obchodníků až do 50. let 20. století.
O pár let později některé dopravní a telegrafní společnosti začaly nabízet svým nejlepším zákazníkům karty z tvrdého papíru takzvané Frank Card nebo Collect Card. Tyto karty opravňovaly majitele objednávat služby společnosti a platit je na fakturu následující měsíc.
V roce 1911 se do oběhu dostaly úvěrové karty. První vydalo zlatnictví Loftis Bros v Pittsburghu v Pensylvánii. Roku 1912 americký obchodní řetězec Sears Roebuck zavedl úvěrovou kartu zvanou Credit Card, kterou její zákazníci mohli použít k placení v jejích obchodech. Nákupy pak spláceli bezúročně. Postupně se přidávaly se stejnou nabídkou další obchody.
