Zdroj: Shutterstock

Index prosperity Česka připravují analytici České spořitelny a projektu Evropa v datech, na výstupech spolupracuje i komentátor Aktuálně.cz David Klimeš.

Předchozí ekonomická data ukázala, že české hospodářství je deváté nejlepší v Evropě. Vyniká především v diverzifikaci výroby, silnou pozici z 90. let jí kazí nízká přidaná hodnota a přechodně i vysoká inflace (více čtěte zde).

Kvalita vzdělávání a výzkumu

Pořadí je určeno na základě skóre sestaveného z umístění zemí v každém z deseti indikátorů ekonomického pilíře.

Zdroj: Evropa v datech a Česká spořitelna | Interaktivní verzi grafu naleznete zde.

Nyní analytici zkoumali úroveň tuzemského vzdělávání. V porovnávání s ostatními státy Evropské unie se Češi celkově umístili tentokrát až na 13. místě. V některých zkoumaných oblastech byla výsledná data dokonce alarmující.

V celkovém umístění Česku hodně pomohl výsledek v podílu výdajů na výzkum a vývoj na HDP. V tomto bodě skončilo na 10. místě. Celkovou pozici Česka také zlepšila úroveň dovedností populace v oblasti používání internetu, kde země obsadila 11. příčku. Naopak „tragický“ je zejména podíl vysokoškoláků v populaci a špatná mediální gramotnost.

„V populaci ve věku 25 až 34 let vysokoškolským vzděláním disponuje pouze 33 procent obyvatel, což nás řadí na páté nejhorší místo v rámci EU. Zajímavé je, že situace se různí podle pohlaví. U žen v této věkové skupině dokončí terciární vzdělání 40 procent z nich. U mužů je podíl nižší, terciární vzdělání má jen 26 procent v této věkové kategorii,“ říká ekonomická analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

Vysokoškolský vzdělávací systém je podle ní ve srovnání se západními zeměmi málo flexibilní a je směřován primárně k dosažení magisterského vzdělání, které je časově náročné. Chybí dostatek kratších vysokoškolských titulů, které jsou prakticky zaměřené a absolventa lépe připraví na budoucí profesi. „Téměř polovina studentů studium vysoké školy nedokončí, častým důvodem bývá nespokojenost s jeho náplní,“ dodává Hrtúsová.

Vzdělaná společnost je odolná vůči dezinformacím

Úroveň vzdělání je podle analytiků jedním z klíčových prvků prosperující společnosti. „Ta se pak mimo jiné dokáže lépe bránit dezinformacím a propagandě států s nepřátelskými úmysly, jako například v současné situaci, kdy dezinformátoři šíří nepravdivé informace o válce na Ukrajině. V tomto ohledu si Česko počíná v rámci Evropské unie spíše podprůměrně,“ uvádí Tomáš Odstrčil, datový analytik Evropy v datech.

Například v mediální gramotnosti, která je zásadní pro rozpoznávání dezinformací, se Češi umístili až na 17. místě z 27 unijních zemí. Index mediální gramotnosti pravidelně publikuje sofijský Institut otevřené společnosti (OSIS). Nejlépe si v něm tradičně vedou severské státy, v čele žebříčku stojí Finsko, Dánsko, Estonsko a Švédsko.

„Finsko je v mediální gramotnosti evropským premiantem. Už mnoho let má zkušenosti s ruskou propagandou, se kterou ale na místo vyvracení dezinformací bojuje rozvojem inovativního vzdělávání. Například už od roku 2014 se zde děti učí kriticky číst mediální zdroje. Každý únor pak všechny finské školy věnují jeden týden médiím a kritické práci s nimi,“ dodává Odstrčil.

Češi jsou přitom v rámci EU nejvíce přesvědčeni, že se s dezinformacemi setkávají velmi často. Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2018 uvedlo celkem 68 % Čechů, že jsou nepravdivým informacím vystaveni alespoň jednou týdně.

„Toto přesvědčení by ve skutečnosti mohlo souviset právě s nízkou mediální gramotností, protože obyvatelé severských států s vyšší mediální gramotností patří mezi ty, kteří mají vyšší důvěru v média. V těchto zemích se rovněž podíl těch, kteří mají dojem, že jsou vystavováni lživým informacím, řadí k nejnižším v unii,“ dodává Odstrčil.

Tři školy s vyšším hodnocením

Mezi premianty Česko nepatří ani v úrovni kvality vysokoškolského vzdělávání. V počtu kvalitních vysokých škol na milion obyvatel je Česko na 15. místě. Jako kvalitní vysoká škola je označována ta, která má v žebříčku Round University Ranking vyšší skóre než 50 bodů, přičemž toto skóre se vypočítává na základě kvality výuky, výzkumu a jiných aspektů dané univerzity. Konkrétně se nad tuto hranici dostala Univerzita Karlova (69 bodů), Masarykova univerzita (54 bodů) a Univerzita Palackého v Olomouci (54 bodů).

Pro kvalitu vzdělání a vědy je dle analytiků důležitá spolupráce s komerční oblastí.

Lepší spolupráci mezi firmami a univerzitami podle nich v Česku brání legislativa, byrokracie a nedostatek pracovníků. Spolupráce přitom nejen zvyšuje efektivitu výzkumu jako takového, ale také lépe připravuje studenty na skutečné potřeby na současném trhu práce. Nicméně i v tomto indikátoru si Česko vede průměrně, neboť ve spolupráci firem s univerzitami se umístilo na 13. místě.

„Náš loňský průzkum ukázal, že větší aktivitě firem brání především zastaralá legislativa, dlouhodobá nejistota přímé i nepřímé finanční podpory, tedy daňových odpočtů na výzkum a vývoj, vysoká byrokracie, nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků a obecně i nedostatečné ocenění inovativních firem,“ říká viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková.

Analytici sestavili žebříček zemí podle prosperity. Česko z něj nevychází špatně

Podíl veřejných výdajů na vzdělávání na HDP dosahuje v Česku 5,1 procenta, což odpovídá 15. místu v EU. Jak konstatuje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, lépe je na tom Česko ve financování vědy a výzkumu: „Podíl výdajů na výzkum a vývoj k HDP činí téměř dvě procenta, což nás řadí na 10. pozici v unii. Největší podíl na těchto výdajích má podnikatelský sektor, konkrétně 1,2 procenta, podíl vládních výdajů dosahuje 0,34 procenta,“ tvrdí Navrátil.

Pokud by se srovnávala pouze výše výdajů vlády na výzkum a vývoj, vedlo by si Česko podstatně lépe. „V podílu vládních výdajů na výzkum a vývoj na HDP je Česko v rámci EU na druhém místě za Německem. Ve srovnání výdajů podnikatelského sektoru na výzkum a vývoj jsme na 11. pozici,“ dodává Navrátil.

Základní a střední školy se potýkají s nerovnostmi

Velkým problémem základních a středních škol jsou podle sociologa Dana Prokopa sociální nerovnosti. Podle něj záleží úspěch ve vzdělávání nejvíc na tom, jak se narodíte – v jakém regionu a do jak vzdělané a bohaté rodiny.

Ačkoli by tedy čistě teoreticky všechny školy měly vzdělávat děti a studenty stejně, ve skutečnosti se jim nedaří stírat sociální nerovnosti, ale naopak je reprodukují. Základní a střední školy jsou v tom ale spíše nevinně, protože pokud jsou ve vyloučených lokalitách, dostávají méně peněz na jednoho žáka než školy v bohatších a ve vzdělávání úspěšnějších regionech. I když peníze hrají důležitou roli, nejsou jedinou příčinou těchto nerovností. „I kdyby bylo financování zcela rovné a každá škola dostala stejně, pořád by to nebylo správné. Podmínky některých škol jsou složitější,“ dodává Dan Prokop.

Takovéto nerovnosti ale nepanují jen mezi regiony, nalezneme je i na úrovni jednotlivých obcí, svědčí o tom výsledky průzkumu Mapa vzdělávacího ne/úspěchu, kterou zpracoval PAQ Research ve spolupráci s Nadací České spořitelny. Například zatímco města jako Ostrava, Havířov či Karviná patří mezi ta, kde jsou hodnocené problémy jako nedokončení základního vzdělávání, absence a neprospívání velmi vysoké, v sousedních obcích jako Třinec, Frýdek-Místek či Nový Jičín jsou naopak velmi nízké.

Chytré Česko: Vzdělávání pro 21. století

Česko je dobré ve čtení, matematice a digitální gramotnosti

Když OECD hodnotilo země podle toho, jak jsou studenti zdatní ve čtení, matematice a vědách a jak tyto znalosti dokážou využít, Česko dosáhlo 11. místa. Na témže místě skončilo i v digitální a internetové gramotnosti. Do hodnocení jsou zahrnuty jak základní dovednosti, jako třeba vyhledávání na internetu, tak i ty složitější, jako například práce s tabulkovými programy. Jenže když se zkoumání zaměřilo jen na samotné učitele, výsledek byl výrazně horší.

Podle reportu Evropské komise Education Monitor skončilo Česko v připravenosti pedagogů na využívání IT zařízení ve výuce mezi třemi nejhoršími zeměmi. Podíl pedagogů nižšího sekundárního vzdělávání, kteří se cítili být dobře či velmi dobře připraveni na využití IT zařízení ve vyučování, činil pouze 28 procent.