Nalezení štěstí a spokojenosti je přirozenou touhou každého z nás. Pro mnohé je rovnítkem úspěchu ne zdraví a štěstí, ale úspěch finanční. Pochopitelné. Ale i v minulých letech se americký sen, který je reprezentantem takovéto vize úspěšnosti, postupně hroutil.
Finanční kolaps, zhroucení trhu s hypotékami a další trendy vedly ke zboření života, v rámci nějž se uspokojení realizuje primárně prostřednictvím spotřeby. Zpráva OSN o udržitelné spotřebě říká, že procento Američanů, kteří se cítili šťastní, bylo historicky nejvyšší v roce 1957. Od té doby se u Američanů více než zdvojnásobil objem běžné spotřeby zboží.
Závěr je jasný: Konzum prokazatelně k lidskému pocitu štěstí nepřispívá. A právě z Ameriky nyní slyšíme stále silnější volání po poctivější společnosti a novém, odpovědnějším „kapitalismu".
Příliš mnoho věcí, příliš velká cena
Annie Leonard se přes dvacet let věnuje propagaci udržitelné produkce, ekologie a lidských práv. Nyní již přes pět let učí lidstvo, jak funguje svět věcí. Její dnes už světově známý film „Příběh věcí" měl na Youtube srovnatelný počet návštěv jako hollywoodské filmové trháky.
Annie ve svých filmech varuje, že současný trend propagace konzumu je neudržitelný. Za posledních třicet let totiž byla spotřebována třetina ze světových přírodních zdrojů. Annie míří zejména na Američany. Společnost, která je tažena enormní spotřebou, jež vždy byla dostupná běžné americké rodině.
I když Američané tvoří jen pět procent světové populace, spotřebují třicet procent světových zdrojů a produkují stejné procento světového odpadu. Průměrný Američan navíc spotřebuje dvakrát víc než před padesáti lety a je během jednoho roku vystaven stejnému množství reklam, které by viděl před padesáti lety za celý svůj život.
Po desetiletích spirály konzumu se však životní styl západního světa mění. Pomalu, vzhledem k demografickým a společenským změnám. Klesá totiž populační růst, společnost stárne a zestárne v budoucnu ještě více. Samozřejmě se s populačním růstem zvyšuje kupní síla, ale i životní nároky. Svět se globalizuje a dynamika se změnila. Rozvinuté ekonomiky již nemohou v takové míře fungovat na úkor rozvíjejících se zemí.
Nový kult 21. století
Nový životní přístup umocnila i nová média a otevřený přístup ke zdrojům. S novou digitální dobou přicházejí lidé, kteří mají kult mininimalizace věcí, jež ke svému životu potřebují, jako životní filozofii.
Kelly Sutton je mladý programátor, který žije v prázdném bytě v Brooklynu. Kde jinde, vždyť právě tato newyorská čtvrť alternativce vždy přitahovala. Sutton na sebe upozornil tím, že se rozhodl zbavit se téměř všech svých věcí prostřednictvím své dnes již proslulé webové stránky CultofLess.com. Nechal si pouze notebook, iPad, čtečku Kindle, externí disky, povlečení na matraci do svého bytu a něco málo kusů oblečení. Na své webové stránce publikuje pravidelný elektronický newsletter, který má již svého sponzora. A koho jiného než firmu poskytující zálohování dat.
Sutton není sám, minimalisté 21. století se množí a řada z nich si skutečně vystačí s věcmi, které se jim vejdou do jednoho batohu. A co je zajímavější - o svém postoji dávají všem vědět. A to generuje další a další sympatizanty. Právě kultura digitální generace umožňuje vytvářet nový životní styl, který se zdá být v protikladu k éře konzumu. Jde však o pohled na svět, který může být univerzálně přenositelný, nebo jde o postoj znuděných měšťáků, kteří již mají vše?
Nová stopa
Trendy začíná být žít s minimální ekologickou stopou. Recyklujeme, snižujeme spotřebu energie, offsetujeme při cestách letadlem a využíváme nejrůznější technologie. Ale snižování spotřeby u jednotlivců bohužel nestačí. Je třeba se věnovat celkovému výrobnímu procesu a udržitelnému přístupu k němu.
Kupuji-li si výrobek běžné spotřeby, neuvědomím si většinou, kterých zdrojů bylo třeba k tomu, aby byl vyroben, všechny ekologické náklady, náklady spojené s jeho likvidací apod. Někdejší eurokomisařka Margot Wallströmová k tomu v jednom ze svých projevů řekla: „Málokdo si uvědomuje, jaké množství zdrojů kryje nejběžnější potřeby. Když spočteme všechno, co je k výrobě potřeba, kartáček na zuby váží 1,5 kg a mobilní telefon 75 kg."
A pravdou je, že lidé se postupně začínají zajímat o původ věcí, které si pořizují a které konzumují. Lidé na venkově se vracejí k původnímu stylu života. Tedy využívají alternativní zdroje energie a tradičním způsobem hospodaří. Ale i lidé ve městech se postupně uchylují k udržitelnému životu.
Skupinka The Urban Farming Guys se rozhodla přestěhovat se do čtvrti v Kansas City, která měla velice špatnou pověst. Přibližně dvacet rodin skoupilo kus čtvrti a budují udržitelnou komunitu s využitím inovativních přístupů k farmaření, výrobě a využití energie. Nový přístup chtějí pilotně vyzkoušet v Kansas City a nabízet dalším komunitám po celém světě.
Neinvestují do změny v problémové čtvrti jen své peníze, ale své životy. Vytvářejí pro místní pracovní místa, snižují kriminalitu, zajišťují zdravé potraviny. A zkoušejí skutečně nové cesty. Chovají ryby ve městě, z odpadu z ryb vytvářejí zdroj energie. A Jason Golden, zakladatel Urban Farming Guys, má ambici pomoci díky novým přístupům i oblastem, které ve světě bojují s hladem. Například ryby krmí speciální sušenou směsí z vodních rostlin a ty pak rostou až čtyřicetkrát rychleji, než když se krmí například kukuřicí. Tuto technologii by mohli, dle jeho slov, již brzy využívat například v Indii.
Věci zpoza rohu
Ale i běžnému uvědomělejšímu spotřebiteli již začíná vrtat hlavou, proč je nutné, aby potraviny běžné spotřeby k němu cestovaly přes půl světa. Před časem spočítal britský profesor Krebs, že potraviny, které si kupuje průměrná britská rodina v rámci týdenního nákupu, k ní putovaly celých 95 tisíc mil.
Čím dál tím více lidí se tak ohlíží po lokálnějších potravinách a výrobcích. Mnohdy bývají takového pohnutky čistě racionální. Bližší zdroj, čerstvější zboží. A i k nám dorazil trend místních trhů a prodejců. První podobný trh v čistě urbánním prostředí jsem viděla právě v alternativnějším Brooklynu. V sobotu dorazili ke stánkům s farmáři a producenty všichni místní na kolech či s kočárky a místní trh byl součástí sociálního života v komunitě.
I u nás narazíte na různá farmářská tržiště. Mnohdy jsou však farmáři z daleka, čistě komunitní aspekt se teprve rodí. Pravda, oproti brooklynskému trhu lokální akce ani nenabádají k jinému způsobu života. Převážně jde o to koupit si lepší mrkev, čerstvá vejce a bio maso. Ale i to se změní a jistě trend lokálního žití přijde. Zatím se u nás zdá býti spíše tématem pro diskuse v kavárnách s fair trade kávou.
