Brno - Vyrobeno v Bangladéši, Indii, Malajsii. Podobnou visačku nese drtivá většina konfekčního oblečení v českých obchodech. Ale zjistit, za jakých podmínek oděvy v zemích s levnou pracovní silou vznikají, není vůbec snadné. Firmy, které zboží nakonec zaštítí svou značkou, se totiž touto otázkou zabývají dost nerady.
Přesvědčila se o tom Společnost pro Fair Trade, která oslovila celkem 114 firem, které v Česku působí. Oslovené společnosti měly odpovědět na pouhé čtyři otázky - dvě se týkaly kontroly podmínek výroby oblečení, dvě oděvů fair trade (tedy eticky čistých) a z blečení bio surovin.
"Odpovědí na dopis přišlo dvacet jedna i přes opakovanou urgenci a dostatečný časový prostor na reakci. Takový soubor odpovědí nelze považovat za reprezentativní ze statistického hlediska. Dá se předpokládat, že odpovědi nedodaly spíše ty firmy, které mají co tajit," zhodnotila autorka zprávy Michaela Rychecká. Sama několik asijských výrobních továren navštívila.
Osm společností odpovědělo, že jejich výrobky pocházejí výhradně z České republiky a vznikají za podmínek stanovených českou legislativou. Tři společnosti jsou členy mezinárodních asociací, které se řídí etickým kodexem.
Ohlášená kontrola je k ničemu
Třetina odpověděla, že při zjišťování podmínek vychází z vlastních kontrol. Autory průzkumu tím ale o etické nezávadnosti svých oděvů nepřesvědčily. Všechny kontroly jsou totiž dopředu ohlášené. A podle zkušeností koordinátorky kampaně pak výsledky neodpovídají skutečnosti.
"Majitelé továren naučí dělníky pár správných odpovědí, které mají na dotazy auditorů říkat, a kontrolují je, co odpovídají. Když neuposlechnou, vyhrožují jim fyzickými tresty. V den příchodu auditorů dostanou zaměstnanci ochranné pomůcky, které jim běžně nejsou k dispozici, jsou vyvětrány prašné prostory a otevřeny kohoutky s pitnou vodou, což také není běžně standardem," popsala praxi v asijských továrnách Rychecká.
Za příklad dává zaměstnankyni bangladéšské továrny The Big Boss Company, kde vzniká například konfekce značek Next nebo Gap. "Pracuji často i 14 hodin denně, k přesčasům jsem nucena pod pohrůžkou vyhazovu. Můj plat je 1480 taka (zhruba 450 Kč), což stačí sotva na nájem a trochu potravin. Zbytek peněz potřebný k uživení rodiny musí vydělat moje třináctiletá dcera," popsala žena situaci v továrně.
Drtivá většina firem nezveřejňuje seznam továren, které pro ně zboží vyrábí. Pouze společnost Levi Strauss na svých stránkách vystavila jejich seznam. Podle Společnosti pro Fair trade to znemožňuje kontrolu nezávislými firmami.
Jen jedna společnost se přihlásila k certifikátu WRAP, který zaručuje, že při výrobě jejího zboží byla dodržována práva dělníků. Jedná se o společnost AlpinePro.
