New York - Svět se řítí do své třetí hospodářské deprese v dějinách. Je o tom aspoň přesvědčen nositel Nobelovy ceny Paul Krugman, který tuto tezi hájí ve svém sloupku listu New York Times.
"Krugman to teď trochu dramatizuje, ale riziko dlouhotrvající deprese je významné a roste," komentoval to pro agenturu Bloomberg profesor ekonomie na Dartmouth College David Blanchflower.
"Teorie o vývoji ekonomiky podle 'W' (double dip) získává další příznivce," shrnul dnes poslední vývoj světové ekonomiky ekonom ČSOB Zdeněk Šafka.
Do třetice všeho depresivního
Deprese je v ekonomické teorii termín pro vleklou hospodářskou recesi.
"V ekonomické historii byla jen dvě období, která se svého času zhusta popisovala jako deprese: Roky deflace a nestability po panice roku 1873 (deprese, která začala ve Vídni a skončila nejdřív roku 1879, někde i později, pozn.red.) a roky masové nezaměstnanosti následující po finanční krizi let 1929 - 31," píše Krugman
Ani jedno období nebylo podle něj charakterizováno soustavným poklesem. Epizody, během nichž se ekonomika zlepšovala, však nikdy nebyly dostatečně dlouhé na to, aby pokryly ztráty vzniklé během poklesu.
Krugman je přesvědčen, že na konci jedné takové optimističtější periody velké deprese se právě nacházíme. "Nezaměstnanost zůstává na úrovních, které by ještě před časem byly považovány za katastrofické a Spojené státy a Evropa jdou cestou k deflační pasti japonského stylu," varuje s poukazem na tak zvanou japonskou „ztracenou dekádu."
Krugman: Šetřit se začalo moc brzo
Spolu s Blanchflowerem se shoduje, že na úspory, kterých se hlavně v Evropě strhla hotová lavina, je ještě brzo. "Vidíme smíšená data, jeden den dobrá, druhý den špatná. To není čas na provádění drakonického utahování. Bavíme se o 25% snížení veřejných výdajů. V minulosti přitom nedosahovalo více než 4 %," uvedl Blanchflower.
Šetřit se má podle něj ve chvíli, kdy se ekonomika nalézá v "kvaziboomu". Ten se podle Blanchflowera pozná tak, že "banky začnou zase normálně půjčovat". To se ale zdaleka neděje.
Stimulaci navíc zřejmě odzvonilo i v USA. "Obamova vláda rozumí nebezpečí příliš brzkého utažení, ale republikáni a konzervativní demokraté v Kongresu neschválí další pomoc jednotlivým státům a úspory se tak stejně dostaví ve formě změn v rozpočtech na úrovni jednotlivých států," je přesvědčen Krugman.
Podle obou ekonomů zkrátka začali politici šetřit příliš brzy.
"Dlouhodobá zodpovědnost je důležitá , omezení výdajů uprostřed deprese, které ji prohloubí a vydláždí cestu k deflaci, je ale kontraproduktivní. Kdo za to zaplatí?" ptá se Krugman, aby si odpověděl: „Desítky miliónů nezaměstnaných, z nichž mnozí nebudou mít práci po léta a někteří ji už nezískají nikdy."
Smíšené zprávy nejsou dost dobré
Varovná slova se zdají potvrzovat poslední hospodářské statistiky. Blanchflowera nemile překvapil pokles spotřebitelské důvěry v USA a Velké Británii.
"Málo příznivé byly odpolední statistiky z USA. Opatrné odhady o počtu žádostí o podporu v nezaměstnanosti opět zklamaly, skutečnost byla znovu horší. Velmi slabé byly kontrakty na prodeje domů a slabší byl i index nákupních manažerů a prodeje aut," shrnul špatné zprávy ekonom ČSOB Šafka.
Přidal ale i pár dobrých. Evropské centrální bance se přihlásilo se žádostí o úvěry mnohem méně bank, než se čekalo. "To může svědčit o pozvolném ozdravování evropského finančního sektoru," míní Šafka. Španělsko navíc úspěšně prodalo své dluhopisy, přestože mu předtím agentura Moody's pohrozila snížením ratingu.
