Proč komunisté vzali lidem peníze? Expert vysvětluje

Tereza Holanová Tereza Holanová
25. 5. 2013 22:45
Rozhovor s historikem a ekonomem Drahomírem Jančíkem o důvodech měnové reformy
Foto: Státní oblastní archiv v Plzni

Praha - Obrovský přebytek peněz ani hrozba rostoucích cen nebyly hlavní příčinou peněžní reformy, i když to oficiální prameny uvádějí.

Kvůli čemu se tedy komunistická vláda rozhodla provést k 1. červnu 1953 radikální opatření, které zasáhlo naprosto každého, vysvětluje historik a ekonom Drahomír Jančík. Podle něj by bez reformy nebylo možné přejít na volný trh po vzoru "sovětských zkušeností" z roku 1947.

Kromě toho v rozhovoru profesor, který přednáší na Univerzitě Karlově a Vysoké škole ekonomické, vysvětluje, proč se v Československu tak dlouho držel přídělový systém a proč přetrvával nedostatek základních potravin a spotřebního zboží.

Aktuálně.cz: Co byste označil za hlavní důvod pro reformu? V odborných publikacích, ale i v prohlášení tehdejšího vládního aparátu zazněla vysoká kupní síla, a s tím spojená hrozba inflace.

Drahomír Jančík: Na aktuálnost těchto důvodů se odvolávala již oficiální propaganda. Najdeme je v dobových  úředních dokumentech, z nich je poté přebírala odborná i popularizační literatura. Ale tyto důvody se v podstatě uvádějí až od okamžiku, kdy se peněžní reforma začala realizovat, tedy od května 1953.

A.cz: Znamená to, že strach z nárůstu cen neexistoval?

Státní ani stranické orgány nevnímaly inflační tendence jako reálné nebezpečí. Stát totiž reguloval ceny i mzdy a platy. Mezi obyvatelstvem pochopitelně obavy byly.

Speciál měnová reforma 1953

Logo reforma 1953

Vážení čtenáři,

Aktuálně.cz pro vás připravilo seriál článků, jimiž připomínáme událost, která před 60 lety zacloumala Československem a vůbec poprvé i komunistickým režimem u nás.

Měnová reforma šokovala národ ujišťovaný nejvyššími představiteli, že k ničemu podobnému nedojde. Pomohla komunistům ekonomicky přežít, zároveň ale spustila první velké protesty proti jejich vládě.

Seriál přinese vedle svědeckých výpovědí i nová odhalení.

1. díl seriálu: Tajná akce českých komunistů sebrala zboží z obchodů

2. díl: Znemožni se, řekli komunisté prezidentovi. Ten poslechl

3. díl: Reforma komunistů: Bohatí levněji, chudí chléb za 64 Kč

Pokud jste byli svědky událostí kolem měnové reformy, máte příběh, který byste chtěli sdílet, napište na adresu [email protected]. Děkujeme.

A.cz: Co bylo tedy příčinou reformy?

Peněžní reforma byla dodatečně spojená s připravovaným přechodem na volný vnitřní trh, který sledoval dva základní cíle: získat další finanční prostředky ze zemědělství na industrializaci a zejména urychlit třídně chápané změny v sociální struktuře společnosti. Z té měly být vyřazeny zbytky i zárodky takzvaných kapitalistických živlů, reforma výrazně redukovala vyšší úspory i hotovosti, což oslabilo osoby samostatně výdělečně činné.

Sovětský vzor zahrnoval reformu

A.cz:  Jak se sovětská strana podílela na přípravách reformy? Z literatury je známý jen listopad 1952, kdy česká vláda požádala Moskvu o vytištění bankovek.

Sovětští odborníci, zejména na cenové otázky, vyžádaní československou vládou, přijeli do Prahy již v červenci 1952. Setkali se ale s problémy, s nimiž neměli zkušenosti.

A.cz: Můžete to vysvětlit podrobněji?

Československo mělo z lidově demokratických států nejrozsáhlejší vázaný trh s nízkými cenami a současně relativně malé rozpětí mezi nejnižšími a nejvyššími příjmy - v Sovětském svazu bylo podstatně větší. Když tam tedy po odstranění přídělového systému došlo ke zvýšení cen, byla možná jistá kompenzace úpravou platů a mezd, u nižších tarifů přitom podstatně výrazněji než u vysokých, pravda, současně s peněžní reformou.

A.cz: Takže si myslíte, že bylo pomocí reformy třeba vytvořit větší rozdíly mezi mzdami?

Můžeme předpokládat, že někde zde je jeden z důvodů, proč se úzká špička stranického a státního vedení v listopadu přiklonila v režimu přísného utajení k provedení peněžní reformy. Současně můžeme předpokládat, že na ní měla zájem i sovětská strana. Vázáním zlatého obsahu nové československé měny na rubl vzdalovala Československo svobodnému světu a hospodářsky si je více připoutávala.

A.cz: Bylo by tedy vůbec možné přejít k jednotnému volnému trhu bez peněžní reformy?

To je otázka. Do konce listopadu vypracovala československá vládní komise připravující přechod na jednotný trh dvě varianty na uvolnění trhu: první předpokládala uvolnění okamžité. Reálné příjmy obyvatelstvu se měly snížit asi o 4,2 procenta, k jejich kompenzaci mělo dojít v průběhu roku 1953, druhá varianta počítala se dvěma fázemi. V první mělo být z přídělového systému uvolněno jen některé zboží, po dvou až třech měsících měl být vázaný trh zrušen a růst cen v této fázi měl být obyvatelstvu plně kompenzován. To vše ovšem za předpokladu plynulého a dostatečného zásobování trhu. Členové této komise ale záměrně nebyli informováni o "doporučeních" sovětských "konzultantů".

Drahomír Jančík
Drahomír Jančík | Foto: Tereza Holanová

Zboží bylo málo, takže by zdražilo

A.cz: Proč se u nás vlastně vázaný trh držel tak dlouho, déle než čtrnáct let?

V Československu přetrvával i v prvních poválečných letech nedostatek. Po komunistickém uchopení moci zásobovací problémy umocnil důraz na těžký průmysl, s vypuknutím války v Koreji pak rozmach zbrojní výroby. K tomu přistupují problémy v zemědělství, propad výroby v důsledku ostrého kolektivizačního kurzu. Zkrátka, státní a stranické vedení z celé řady důvodů upřednostňovalo hutnictví, důlní průmysl, těžké strojírenství na úkor spotřebního průmyslu a spotřeby obyvatelstva vůbec. Rozsah nedostatkového zboží byl trvale značný.

A.cz: Takže panovala obava, že bez přídělových lístků a vázaných cen by došlo kvůli nedostatečné nabídce ke zdražení?

Jistě. Potvrzuje to již zavedení dvojího trhu od prvního ledna 1949. Od tohoto data bylo možno určité zboží podléhající přídělovému, tedy lístkovému systému, to znamená některé potraviny, textilní výrobky či obuv, koupit volně, ovšem za mnohdy dost vyšší ceny, než jaké byly na vázaném trhu. Již od roku 1949 se přitom řešila otázka, kdy a jak by bylo možné přejít pouze na volný trh. 

A.cz: Vláda údajně do padesátého třetího doufala, že se přebytečnou kupní sílu podaří odčerpat. Povedlo se to podle vás?

Nepovedlo, nedostávalo se základních potravin i spotřebního zboží. Pokud se objevilo na volném trhu, bylo zpravidla předražené, mnohdy problematické kvality. Prodejní organizace musely od podniků odebírat zboží, o němž předem vědělo, že je neprodejné. Zásobování vázlo, tak například v roce 1952 přišla do prodeje kolekce vánočního zboží až týden po Vánocích.

Hotovost se dala rychle utratit

A.cz: Kdo neměl uložené úspory na knížce nebo vkladovém účtu, přišel o větší částku. Proč podle vás lidé schraňovali tolik peněz "pod polštářem"?

Kvůli likviditě v nejisté době - v peněžních ústavech mohou být peníze lehce zablokovány. Je třeba mít na paměti, že lidé již zažili reformu v listopadu 1945 a od konce čtyřicátých let se čas od času mezi nimi šířily zprávy o nějaké měnové reformě, na což se pravidelně reagovalo nákupní horečkou. Pro takový případ se zdálo být prozíravé mít peníze pohotově doma.

A.cz: Aby je mohli hned utratit, pokud by se jim zdálo, že má nastat nějaká drastická změna.

Ano. Například v prvním čtvrtletí roku 1952 proběhla jedna z fám o měnové reformě a lidé z  "peněz v šuplících" utratili 15 miliard. Což nebylo zrovna málo. Mimochodem, vládní místa s nemalou mírou optimismu v tom spatřovala důkaz možného odčerpání nadbytečného oběživa.

A.cz: Kromě toho měli občané od roku 1945 vázané vklady, co se s nimi dělo?

Vázané vklady vznikly stažením všech vkladů, účtů a hotovostí v listopadu 1945 - tehdy byla provedena měnová reforma, která řešila enormní vzestup oběživa v době okupace. Jejich úhrn činil 263 miliard, nemalá část byla za okupace převedena do Berlína. Po válce tento německý dluh převzal československý stát, který předpokládal, že dojde k úhradě v rámci reparací, což se ale nestalo. Z vázaných vkladů se obyvatelstvu uvolňovaly částky podle stanoveného režimu, zpravidla ze sociálních důvodů, například při narození dítěte. V době peněžní reformy činil jejich objem 80 miliard korun.

A.cz: Byla nějaká skupina, která na peněžní reformě vydělala, případně na ní ztratila méně než ostatní? Samozřejmě nemám na mysli členy Lidových milic a další, pro které zřejmě platily výhodnější směnné poměry…

Osobně si myslím, že postihla všechny příjmové skupiny, pravda rozdílně.

A.cz: Ale pro stát jako celek reforma skončila ziskově, že ano?

Ztráty obyvatelstva vzniklé peněžní reformou vyčíslilo ministerstvo financí částkou 14,63 miliard korun v nové měně. Peněžní reforma navíc nespočívala pouze v přepočtu peněz, zrušení cenných papírů a různých pohledávek. Umožnila státu zbavit se vnitřní zadluženosti. Z  bilance příjmů a vydání ministerstva financí ČSR vyplývá, že čistý zisk peněžní reformy se pohyboval kolem čtyř miliard korun v nové měně.

A.cz: Státní vnitřní dluh se jednoduše odmazal, nebo tomu pomohl výnos z reformy?

Tento dluh činil před peněžní reformou 102,3 miliardy korun, z toho 76 miliard pocházelo z doby před rokem 1945. Zákonem o peněžní reformě byl zrušen s jednou výjimkou. Peněžním ústavům a pojišťovnám stát proplatil ztráty ve výši 8,17 miliard korun v nové měně, které jim zrušením tohoto dluhu vznikly. Lze tedy říci, že výnos z peněžní reformy byl použit i k oddlužení státu.

 

Právě se děje

Další zprávy