Rejkjavík - Ať je to jak chce, Islanďany musíte obdivovat. Jejich ostrov z ledu a lávy má míň obyvatel než Ostrava, chová se ale jako globální supervelmoc.
V sobotním referendu odmítlo celkem 93 procent hlasujících další ústupky Británii a Nizozemí ohledně splátek škod vzniklých britským a holandským střadatelům krachem tamních poboček islandské banky Icesave.
Islandský prezident Olafur Ragnar Grimsson hned po referendu poslal oběma zemím vzkaz, který mluví z duše voličům od USA po Řecko.
"Referendum ukazuje britské a nizozemské vládě, že existuje demokratický limit, jak daleko můžete tlačit na obyčejné lidi, aby prostřednictvím svých daní nesli břímě finančních selhání bankéřů," prohlásil prezident po sečtení hlasů. Island totiž z krachu Icesave viní částečně i selhání regulátorů v dohledu nad pobočkami v Británii a Holandsku.
Nešikanujte nás, vzkázal Grimsson Brownovi
A aby nebylo pochyb, že Island svou neústupnost myslí vážně, přidal prezident varování: Pokud neustoupíte, pustíme celou Evropskou unii k vodě. Naše postavení coby potenciálního centra arktických obchodních cest a energetických zdrojů je připravena ocenit Čína.
Na čí straně je právo?
- Británie s Holandskem argumentují, že Island porušil dohodu o Evropském hospodářském prostoru, která vládám ukládá zaručit se nejméně za 20 tisíc euro na střadatele a nediskriminovat je přitom podle národnosti nebo státní příslušnosti.
- Island kontruje, že tyhle direktivy nebyly šity na jeho situaci, kdy musí řešit systemické riziko celého bankovního sektoru a tím i platební (ne)schopnost celého státu. To navíc bylo způsobeno částečně i selháním bankovního dozoru nad pobočkami Icesave v Británii a Holandsku. Vyřazení cizinců z garancí je proto podle Rejkjavíku ospravedlnitelné.
- Evropská unie, kam se Island snaží dostat, ale považuje stát za "garanta poslední instance".
Prezident Grimsson se tak stále více stává mluvčím "svých" Islanďanů. Byl to on, kdo před rokem vyslyšel prosbu skoro čtvrtiny ostrovanů podepsaných pod peticí, aby o podmínkách splátek vypsal referendum. Od loňského 5. ledna, kdy jim vyhověl, letí jeho popularita strmě vzhůru. Podpora vstupu země do EU, o který vloni Island oficiálně požádal, naopak rychle padá.
Povzbuzen výsledkem referenda a podporou lidí v zádech vytáhl Grimsson v neděli argumenty těžkého kalibru. Britského premiéra Gordona Browna vyzval, aby se nechoval jako státník jen na globálních ekonomických fórech.
"Nestačí být státníkem na globální scéně a šikanovat přitom Island," citovaly ho Financial Times. A zdá se, že paličatost se Islandu vyplatila.
Budeme pružní, Váš Darling
Britská vláda v neděli sice potvrdila, že trvá na vyplacení všech peněz, které svým občanům zaplatila za jejich nedobytné vklady v Icesave. Připustila ale možné ústupky.
"Jsme připraveni být pružní, protože není v našem zájmu, aby byl Island vyloučen," řekl BBC ministr financí Alistair Darling.
Drolí se tím i dosavadní blok, kterým Británie a Nizozemí hrozily zastavit své podíly na záchranné půjčce pro Island od Mezinárodního měnového fondu (MMF).
Holandský ministr financí Maxime Verhagen sice v reakci na výsledek referenda prohlásil, že tato podmínka je stále "součástí úvah". Šéf MMF Dominique Strauss-Kahn ale agentuře Bloomberg řekl, že vyřešení sporu o Icesave není podmínkou půjček pro Island.
Island tak možná díky referendu dosáhne svého: po roce a čtvrt sporů zmírní podmínky splátek za škody po Icesave a získá mezinárodní půjčku čtyři miliardy euro, bez níž by zemi hrozil bankrot. Dál přitom zřejmě bude moci pokračovat i integrace země do Evropské unie.
Island, z chudoby vzhůru a zpět
Rybářský národ patřil ještě ve 20 století k nejchudším v Evropě. V roce 2007 se ale v produkci ekonomiky na hlavu stal sedmou zemí na celém světě. Rozvoj země ale hnalo hlavně finančnictví, které roku 2008 čekal tvrdý pád. Vyjádřeno kurzem eura k islandské koruně to byl propad z 1:50 na 1:250.
Za krach Icesave požadují Británie a Nizozemí po Islandu splatit za 14 let dohromady přes 3,8 miliardy euro. Islandský parlament to vloni schválil, ovšem s dovětkem, že bude splátky limitovat vývojem místního HDP.
Británie a Nizozemí ale dovětek odmítly a pod pohrůžkou zastavení své části pomoci od MMF požadovaly původní znění dohody. To ale Islanďany pobouřilo a vynutili si referendum.
