Praha - Žádost ministra dopravy Gustáva Slamečky o 41 miliard korun bude odmítnuta. Jeho kolega z financí Eduard Janota připouští navýšení rozpočtu jen o necelou třetinu této částky.
V minulých letech se rozestavělo příliš mnoho dálnic, proto je třeba rychle dokončit ty, kde se staví a nezačínat s novými.
Výdaje na státní investice rostou stejně rychle jako výdaje na zdravotnictví či na důchody a Janota v rozhovoru pro Aktuálně.cz prohlásil, že také v investicích je třeba najít rozumnou míru utrácení.
"Dá se určitě šetřit. Dokonce budeme muset přehodnotit realizaci některých programů z evropských fondů, které jsou sice bohulibé jako zvelebování a úpravy parků nebo památek, ale my dnes ani nemáme peníze na spolufinancování. Možná by bylo lepší některé prostředky, kde hrozí riziko, že se nevyčerpají, přesunout tam, kde se utratí, tedy na dálnice a železnice," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Janota.
"Pro někoho to může znít tvrdě. Také nechci říct 'vzdělání ne, beton ano', ale my prostě v betonu peníze utrácet umíme na rozdíl od měkkých projektů, viz program Výzkum a vývoj pro inovace, který dosud nezískal tzv. audit shody a tím není schválen. To je velká ostuda," upozornil ministr financí.
Žádné nové akce
A.cz: Přesuny v evropských programech provede ještě tato vláda?
Ano, k tomu stačí exekutivní rozhodnutí vlády.
A.cz: Na investicích tedy šetřit nemíníte?
Když chce vláda snížit deficit, tak třeba může kapitolám škrtnout rozpočet o dalších pět procent. A ministerstva ušetří v investicích. V platech to neudělají ani v počtech lidí, také provoz má své limity v teplu, světlu, vodě, nájemném, opravách. Pak by se mohlo vzít z těch investic.
Ale to je jen spekulace. Když snižuji investice z veřejných rozpočtů, tak negativně ovlivňuji poptávku a ekonomický výkon. Otázka zní, jak najít rozumnou míru.
A.cz: Říkáte, že ekonomice prospívá, když stát investuje a když se peníze prostaví. Ale měly by se stavět "hladové zdi", které bývají předražené a u kterých se dá pochybovat, že mají nějaký jiný smysl, než utrácení peněz?
Předraženost je jedna věc a nesmyslnost stavby druhá. Obojí by nemělo být. Mě například vadí předraženost dálnic. Stavitelé se brání, že vysoká cena má dva nebo tři důvody. Každá obec chce stavět sjezd z dálnice nebo obchvat, ale na to se nesmí přistoupit.
Druhá věc jsou výkupy pozemků. Jakmile někomu ustoupíte a zaplatíte nehoráznou sumu, tak to potom chtějí všichni. Viz případ paní Havránkové, který trvá už léta, a je z toho málem případ pro soudní judikát.
A.cz: Nechcete stavět zbytečné a předražené stavby, ale například v jižních Čechách se prohlubuje za tři miliardy koryto Vltavy, aby po ní mohly plout deset kilometrů výletní lodě. To není zbytečné a předražené?
Jestli chtějí prohloubit Vltavu, aby zabránili povodňovým škodám, tak bych o tom diskutoval. Pokud jde jen o výletní lodě, tak je to v dané chvíli opravdu nesmysl.
A.cz: Ale podobné návrhy, třeba ještě sklápěcí most v Kolíně nebo přesun brněnského nádraží o kilometr, jsou přitom v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na příští rok. To nevadí?
Vláda jasně řekla, že fond nesmí zahajovat žádné nové akce, a věřím, že tomu tak bude. Fond by měl v první řadě spolufinancovat stavby, kde jsou evropské peníze, a za druhé urychleně a efektivně ukončit rozestavěné akce. Ani jednu nezahájit.
Tam je obrovský problém, protože nejen za bývalého šéfa fondu, ale i za ještě předchozího šéfa fondu byla zahájena spousta akcí. Vím, že oba byli pod politickým tlakem poslanců a dalších. Všichni prosazovali své akce, rozestavělo se obrovské množství silničních staveb. Proto ministr dopravy Slamečka zkoušel argumentovat, že mu chybí 50 miliard a pak 41 miliard. Nesmysl.
A.cz: Ale dvanáct miliard především na dálnici D47 a brněnský městský okruh mu dáte?
V tom jsme ustoupili, byli jsme pod tlakem. Ale byl to jediný ústupek vůči resortům.
Státní dluh škodí podnikům
A.cz: Většinu dluhopisů nakupují zdejší banky. Jak velký rozpočtový schodek umožňují jejich finanční zásoby?
To se říct nedá. Ale jakmile banky vycítí obrovský přetlak námi emitovaných dluhopisů, tak se zvýší výnos (pozn. red: úrok, který platí stát věřitelům). Tam je tržní reakce: Čím vyšší deficity, tím vyšší výnosy.
A.cz: Stát spoléhá na několik bankovních ústavů. Banky pak raději koupí český dluhopis za pět procent, než aby půjčily s větším rizikem podnikateli za něco přes pět procent. Není tady takové riziko?
To je pravda. Pokud jsou banky velmi aktivní na dluhopisovém trhu, tak mohu být rád jako ministr financí, ale určitě nemohu být rád, že se tak podvazuje ekonomika. To je jasná spojená nádoba.
Následujte Finsko
A.cz: Proč jste vybral právě maďarské veřejné finance za varovný příklad pro ty české? Náhodou?
Vybral jsem Maďarsko velmi cíleně a mám k tomu i podklady. Tam se v roce 2006 vyšplhal deficit na 9,2 procenta HDP. Přitom v roce 2005 měli schodek 7,8 procenta. Ale dva roky předtím ještě měli rozpočet v pořádku.
Vzpomínám na jednání ministrů financí Visegrádské čtyřky, zastupoval jsem tehdy ministra Sobotku. Tehdejší maďarský ministr financí Lájos Csába prohlásil, že Maďaři vstoupí do systému směnných kurzů v roce 2008 a že v roce 2010 mají euro.
Když se Maďaři později zadlužili, museli přijmout řadu šílených opatření. Teď zvýšili od prvního července DPH na 25 procent a dřív měli patnáct. Zvýšili spotřební daně, propustili spoustu lidí, omezili výdaje ve zdravotnictví a srazili schodek na 4,9 procenta v roce 2007 a o rok později na 3,4 procenta. Ale to byla ještě konjunktura, kdy měli zajištěn export. Teď jsou opět v problémech, protože jsou stejně jako my malá otevřená ekonomika.
V tom vidím riziko i pro nás. Když se zadlužíme a Evropa bude v recesi nebo jen mírném růstu, jak vstřebáme skok ze sedmi a půl procenta dluhu na nižší úroveň?
A.cz: Maďarský příklad ukazuje rizika, koho bysta naopak dal za vzor hodný následování?
Dobře je na tom Finsko s přebytkem 2,8 procenta. To je excelentní výsledek. Dobrý výsledek mají ještě Dánové, Švédové. To je paradox, rozpočet mají v pořádku země s vysokou mírou zdanění. Nechci paušalizovat, ale je to tak.
My jsme šli cestou daňových škrtů, ale místo abychom zároveň snižovali výdaje, tak jsme je spíš zvyšovali. Nejvíc v roce 2006 před volbami, kdy se zvýšil balík sociálních mandatorních výdajů o 70 miliard.
A.cz: V čem konkrétně je pro nás Finsko vzorem?
Také řešili vážný problém, u nich to byla závislost na Rusku. Když jste na někom závislý, tak se otevírá prostor ke spekulativnímu chování, nechci říct rovnou vydírání. Finové museli najít novou cestu, proto preferovali moderní technologie, vědu a vzdělání. Tak se dostali ke špičkovým výrobkům a dobrému exportu.
| Blog Aleše Michla: Když nejde šetřit, zkusme viagru |
