Od poloviny minulého roku totiž mají banky v EU povinnost nahlašovat jména a výši úroků z účtů cizích státních příslušníků, a to právě úřadům státu, kde má majitel účtu trvalé bydliště. Poprvé tuto zprávu přinesly počátkem měsíce Hospodářské noviny.
Jestli má například občan České republiky účet u Deutsche Bank v Německu a tato banka mu vyplatí deset euro na úrocích, finanční úřad v Česku se o tom dozví. Naopak pokud Belgičan má účet u české banky, zprávu o tom dostane příslušný úřad v Belgii.
A důvod? Úroky z účtů v zahraničí totiž nemají občané zdaněny a měli by je tak sami nahlásit v rámci svého daňového přiznání a zdanit je doma.
Úřady se díky tomuto zákonu dozví většinu osobních údajů. Mezi nimi je samozřejmě jméno a příjmení, datum a místo narození, DIČ, pokud se jedná o firmu, adresa bydliště a údaje o úrokovém příjmu.
Zákon je nad bankovním tajemstvím
Ochraně, které se těší bankovní tajemství, to však údajně neodporuje.
"Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství. Bankovní tajemství je prolomeno pouze v zákonem stanovených případech, kdy banka i bez souhlasu svého klienta může podat zprávu o záležitostech týkajících se klienta," sdělila deníku Aktuálně.cz Helena Matuszná z České spořitelny.
A tak tedy sice dochází k "prolomení" bankovního tajemství, ovšem zákonným a schváleným způsobem.
V Poslanecké sněmovně jsou nyní připraveny k podpisu mezinárodní smlouvy, které rozšiřují působnost této normy i za hranice EU. Osobní údaje budou tak poskytovány i ze zemí jako Švýcarsko, Holandské Antily, závislé území Spojeného království Montserrat, Britské Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy, Guernsey, Jersey či ostrov Man.
Toto nařízení vstoupilo v platnost už od loňského 1. července. Finanční úřady tak při kontrole daňových přiznání za rok 2005 budou mít pouze částečné údaje. Přesto budou jasně vědět, jestli občan či firma měli úrokové příjmy ze zahraničních účtu a jestli je nahlásili.
Raději přiznat
Povinnost přiznat příjmy z úroků existuje již od roku 1992. Nyní však budou mít úřady seznam majitelů těchto zahraničních účtů. Jak může finanční úřad postupovat v případě, že občan ve svém přiznání úroky zamlčí, popsala Helena Matuszná:
"V případě, že občan uzná pochybení, doplatí daň včetně alikvotního penále. Za předpokladu, že by dotyčný odmítal uznat svou povinnost, může finanční úřad využít všech svých pravomocí k vymožení daně, například finanční kontroly," uvedla.
U účtů, které má občan v domovském státě, kde je daňovým rezidentem, je zákonná praxe taková, že mu je úrok zdaněn přímo bankou a následně odveden státu. Pouze podnikatelské subjekty musí své úroky dodanit v rámci svého ročního vyúčtování.
