Společenská zodpovědnost firem (CSR) patří k dobrému zvyku v mnoha státech Evropy. Projevuje se tím, že chování společnosti je co možná nejekologičtější, zaměstnanci pracují v bezpečném prostředí a za dobrých podmínek. Byznys by měl být provozován tak, aby umožňoval dlouhodobý udržitelný rozvoj.
Firma musí samozřejmě dodržovat zákony a normy dané státem, společenská zodpovědnost by však měla jít až nad tuto hranici. Problém však je, že přestože některé firmy veřejně prohlašují, že tyto principy přijímají, chovají se zcela opačně.
Jakmile investor překročí hranice východoevropského státu, nechává své "dobré mravy" doma. Přišel totiž kvůli levné pracovní síle, méně striktním pracovním standardům, a českého zákazníka zajímá jedině cena a nikoli to, jak se firma chová a jestli své zaměstnance vystavuje nebezpečí.
Infobox
Co znamená CSR:
- Jde o zkratku Corporate Social Responsibility - Společenská zodpovědnost společností
- Firmy se dobrovolně zavazují k tomu, že budou podnikat šetrně k životnímu prostředí
- Zároveň by měly vytvářet dobré podmínky pro práci svým zaměstnancům
- Činnost firmy by se měla stát součástí života lidí v okolí a neměla by ho narušovat
- CRS následně firmy využívají k vlastní prezentaci jako zodpovědného subjetku
A to je i jeden z důvodů, proč do východní Evropy nyní míří tolik investic. Firmy si zde mohou dovolit to, co by jim jinde neprošlo.
Putující baterie
Příkladem je firma Varta, která svoji výrobu z Německa přenesla do České Lípy. Nebyla totiž schopná splnit požadavky na férové chování, které po firmách vyžadovaly nejen německé úřady, ale i zákazníci.
Její absence zodpovědnosti však přešla až k nezodpovědnosti, kdy ohrožovala vlastní zaměstnance.
"Zaměstnanci firmy Varta měli v krvi vysoký obsah olova. Když byl tento problém rozpoznán, zaměstnanec byl přesunut na jinou práci, aniž by mu následně byla dorovnána mzda," říká Bohumír Dufek z Asociace samostatných odborů.
"Ve chvíli, kdy se činnost firmy stala příliš nebezpečnou i na Českou republiku, přesunula vývoj do Číny," dodává Dufek.
Jenže tohle je přesně proti programu CSR, který tato firma má na vlastních internetových stránkách. Možnost nárůstu zisku je pro ni zkrátka tak lákavá, že porušuje etická pravidla, která si sama stanovila.
Na Balt nebo do středu Evropy?
Rozdíly v přístupu zahraničních investorů jsou vidět i mezi deseti novými členskými zeměmi EU. Pobaltské státy získávají především skandinávské investory, kde je na CSR kladen velký důraz a firmy ho berou jako součást své identity. To se pak projeví i na jejich chování v nové zemi.
Naopak do zemí visegrádské skupiny putují buď peníze investorů, kteří se o principy CSR vůbec nestarají, nebo s investicemi do těchto zemí přišli právě proto, že zde po nich nikdo společensky zodpovědné chování chtít nebude.
"Investoři přicházejí s tím, že od státu žádají co možná největší pobídky a dotace, na druhou stranu nejsou ochotni občanům a zemi dát něco na oplátku. Jde jen o co nejnižší náklady na výrobu," myslí si Pavel Franc, právník iniciativy GARDE.
Ovšem i když firma deklaruje, že se řídí principy CSR, neexistuje stále záruka, že je to pravda a že nezůstane jen u marketingového zneužívání tohoto výrazu.
Povinná zodpovědnost
Otázka společenské zodpovědnosti firem již došla až do Bruselu. EU nyní ustavila pracovní tým, který by měl připravit hodnocení, zda by měla Unie přijmout normy CSR, které by platily pro celé území EU.
Vztah společností k zaměstnancům a životnímu prostředí by tak mohl být v budoucnu upravován zvláštním nařízením Evropské komise.
Zatím je CSR dobrovolnou aktivitou jednotlivých firem a ty tak dávají najevo, co schvalují a jaké jsou jejich obchodní principy.
