Praha - "Naše země nevzkvétá." S propadem hospodářství a nárůstem extremismu jakoby tahle slavná věta exprezidenta Václava Havla začala opět prosakovat na povrch.
A s ní i "blbá nálada", na kterou Havel upozornil v době opoziční smlouvy, a která se podle něj za konjunktury roku 2007 vytratila.
Ekonomové se teď přou: Plyne blbá nálada z neustálého omílání slova krize v médiích? Jde jen o zbytečné sýčkování, které lidem zavírá peněženky a recesi tím ještě prohlubuje?
Nebo je pesimista jen "lépe informovaný optimista" a má ke svému postoji dobrý důvod?
Debata přitom místy připomíná pověstný test životního postoje: je sklenice zpola prázdná nebo zpola plná?
Recesi překonáme jen společně
"Nepodléhejme blbé náladě," vyzval minulý týden v Hospodářských novinách generální ředitel T-Mobile Roland Mahler. Podle něj je krize v Česku i přes reálné potíže zčásti jen latentní, vyplývající "ze ztráty důvěry a z negativního očekávání" a nejlíp ji překonáme společným pozitivním přístupem. Ten by měly začít prosazovat hlavně manažeři velkých firem.
"Navrhuji od teď nečíst články, jejichž titulek napasuje na českou ekonomiku slovíčko krize," souhlasí s ním analytik Raiffesen banky Aleš Michl. "Jsme sami proti sobě, když se teď utvrzujeme ve skepsi, nedůvěře, v obavách. Potřebujeme totiž přesný opak - obnovení důvěry," tvrdí Michl na svém blogu.
Druzí ale varují, abychom si nelhali do kapsy.
"Dá se diskutovat, co je vlastně krize," připouští ekonom banky UniCredit Pavel Sobíšek. "Faktem ale je, že průmysl propadl o čtvrtinu a že podobně klesl i export. O práci přišlo od začátku krize víc než sto tisíc lidí a propouštění dál pokračuje. Ať už tento ekonomický problém budeme nazývat krizí nebo ne, je prostě tady," jmenuje Sobíšek.
Nereálný optimismus, recept na další krizi
"Otázka je, jak teď zareagují spotřebitelé. Jestli utrácení omezí proporcionálně tomu, jak jim klesnou příjmy, nebo ho omezí víc. Pokud ho omezí víc a lidé začnou víc spořit, je tu problém pro další segmenty ekonomiky jako jsou maloobchod a nebo například telefonické služby," naznačuje Sobíšek, proč "rozumí" volání ředitele T-Mobilu po větším optimismu.
Šířit "nereálně optimistický obraz ekonomiky," ale podle Sobíška nemá smysl. "Tvrdit, že krize je jen latentní, aby lidé na základě toho začali víc utrácet, to by zadělalo na problém v budoucnu," je přesvědčen analytik UniCredit Bank. Uměle pozitivní nálady by tak neměla šířit ani vláda.
"USA jsou příkladem toho, že není vždycky dobře, když domácnosti reagují na krizi zvýšenou spotřebou," naráží Sobíšek na to jak se po hospodářském poklesu v roce 2001 americké automobilky a hypoteční ústavy začaly předhánět v supervýhodných nabídkách, "jen aby lidé kupovali, kupovali a kupovali." A tím podle Sobíška zadělaly na krizi současnou.
Michl ale trvá na svém: Skutečná krize tu už jednou byla a vypadala podstatně jinak.
"V roce 1933 spadla hodnota československého vývozu proti roku 1929 o 64,4 procenta. Průmyslová výroba propadla o 39,1 procenta. Ze 42 tisíc nezaměstnaných v roce 1929 stoupl jejich počet do roku 1933 na 738 tisíc - tedy o 1657 procent! Státní dluh narostl na 83 procent HDP," jmenuje Michl.
Dnešní Česko tak není v krizi ale v recesi. "Je to pro nás příležitost," tvrdí.
"Úspěchy společností, jako jsou Škoda Auto, Škoda Holding, nebo ČEZ, jsou výbornými příklady. Podobně i menší podniky typu Tescomy, Linetu nebo Unicornu mají z dob expanze výborně našlápnuto. O naše produkty by mohl být prostě dále stále slušný zájem ve stylu "kvalita za rozumnou cenu".
Strašák blahobytné Evropy? Chudoba a reformy
Avšak lidí, kteří mohou s třicátými léty porovnávat na vlastní kůži a uvědomit si, jak dobře se nám vlastně pořád vede, je dnes už velmi málo. Recesi tak zřejmě vnímají jako skutečnou krizi.
Dokázal to i projekt s názvem "Rozhovory s občany Evropy 2009". Když po půl roce na začátku letošního května skončil, největším strašákem respondentů ze sedmadvaceti zemí unie se ukázala být chudoba související s hospodářským poklesem a nutnými reformami kvůli stárnutím populace.
