reklama
 
 

Na světě je scénář, kudy z krize. Cesty jsou čtyři

26. 5. 2009
Skončila krize a vrací se prosperita? A pokud to tak není, kdy budeme z krize venku?

Praha - Skončila krize a vrací se prosperita? A pokud to tak není, kdy budeme z krize venku? Tak zní otázky, které dnes nikdo nedokáže zodpovědět.

Čtyři možná východiska z krize popsal německý magazín Capital a získal tím značnou pozornost.

"Tyto alternativy platí i pro nás," potvrzuje analytik pražské pobočky Raiffeisen Bank Aleš Michl.

Průmyslová výroba, export a stavebnictví klesaly v Česku v prvním čtvrtletí dvouciferným tempem. Ovšem export se poněkud zlepšil díky německému šrotovnému. Jenomže i když jsou na tom exportéři lépe, jejich podniky propouštějí stále rychleji.

Na druhé straně důvěra v budoucnost ekonomiky roste už třetí měsíc. Ovšem v květnu táhnou optimismus jen spotřebitelé a zástupci firem opět ztrácejí naději.

Také pro prognózy zdejší ekonomiky platí slova německých expertů: "Předpovědět, co bude v příštím roce, nemá smysl. Už samotné debaty o tom škodí, protože zvětšují nejistotu," řekl například šéf Německého ústavu pro ekonomický výzkum (DIW)Klaus Zimmermann v deníku Financial Times Deutschland.

Magazín Capital tedy nabízí čtyři varianty. Jedna z nich se splní.

1. Deflace a nová Velká deprese

Zažijeme totéž, co Amerika třicátých let: krachy firem, masovou nezaměstnanost, propad cen.

Aby se scénář naplnil, musí být splněny dva předpoklady. Především banky musí mít víc bezcenných aktiv než za čtyři biliony dolarů, jak dosud předpokládá Mezinárodní měnový fond. Zároveň miliardové záchranné balíčky západních vlád nepřinesou očekávané oživení.

Potom budou banky půjčovat ještě méně než dosud a podniky se začnou rušit. Nezaměstnanost se přiblíží dvaceti procentům a je možné si představit, že do roku 2013 poklesne německá ekonomika o víc než 15 procent.

Komu zůstanou peníze, ten je bude ukládat do zlata a státních dluhopisů. Běžným občanům se vyplatí ukrývat peníze do slamníků, protože jejich hodnota poroste.

2. Nekonečná stagnace po japonsku

Ekonomika se ani nepohne, protože státy nebudou schopny vyčistit bankovní sektor od bezcenných aktiv a ty nezačnou půjčovat.

Něco podobného zažili v Japonsku počátkem devadesátých let. Tehdy praskla bublina vysokých cen akcií a nemovitostí a tokijské vládě trvalo deset let, než banky zbavila špatných aktiv.

Opakování scénáře v Evropě a Americe je pravděpodobné, protože taková operace může těžko trvat kratší dobu než pět let.

Pokud se tyto obavy naplní, bude ekonomika přecházet od recese k minimálnímu růstu a zpátky. Lidé nebudou utrácet a ceny neporostou. Státy se po vzoru Japonska zadluží do několikanásobku ročního ekonomického produktu.

Za nejlepší investici budou opět považovány státní dluhopisy. Výhodnější bude investovat do životního pojištění než do zlata, nebo akcií.

3. Zrychlení inflace

Tak vypadá nejméně špatný scénář. Můžeme ho čekat, pokud ve světě zaberou záchranné balíčky pro banky a na podporu nového růstu.

Finanční pomoc vlád a centrálních bank může ekonomický pád zastavit už na podzim. Ještě v roce 2010 poroste německá nezaměstnanost, přece jen se ale začne probouzet export. Konjunktura se pomalu dostaví o rok později.

Potíž je v tom, že centrální banky se při tak pomalém zotavení neodváží opět zvýšit úrokové sazby. Nekontrolovaný nárůst cen rozjedou suroviny, a pokud centrální banky nebudou nadále nic dělat, nastane dvouciferná inflace. V nejlepším případě se inflace zastaví pod pěti procenty.

Už se vyplatí investovat do akcií a surovin.

4. Hyperinflace

Tento termín označuje zdražování o padesát procent během měsíce. Není to pravděpodobný scénář, nejde však vyloučit.

Způsobit ji mohou předlužené státy, které vydávají stále větší množství dluhopisů.

Investoři o ně pomalu ztrácejí zájem, a tak musí státy nabízet vyšší výnosy, aby vůbec něco prodaly. Tím však zadlužení dál vyroste.

Dalším krokem jsou aktivity centrálních bank, které začnou samy nakupovat státní dluhopisy, tedy tisknout peníze. Nakonec budou mít cenu papíru.

Už dnes postupují státy zmíněným způsobem, například Spojené státy vydaly dluhopisy za 2,5 bilionů dolarů a část z nich koupila centrální banka. Pokud o ně ztratí zájem soukromí investoři, zkrachuje dolar a světový finanční systém přestane fungovat.

Hyperinflaci ovšem mohou rozjet také některé státy eurozóny, třeba Řecko, Irsko a Španělsko.

Během hyperinflace nejvíc vydělají ti, co se nejvíc zadluží. Vyplatí se vlastnit suroviny a nemovitosti.

Pravděpodobnosti

"Všechny možnosti jsou reálné. Tím se ukazuje, v jak nejisté době žijeme," hodnotí práci expertů magazínu Capital analytik Michl.

Třicetiprocentní pravděpodobnost dává "japonskému" scénáři dlouhodobé stagnace a také relativně příznivé "inflační" alternativě.

Katastrofickým prognózám, tedy návratu Velké deprese nebo hyperinflaci´, připisuje pravděpodobnost dvaceti procent. "Čechů se to týká stejně jako Němců," míní Michl.

Rozhodujícím kritériem bude odolnost spotřebitelů. "Pokud export neporoste rok a půl, tak se to dá vydržet bez velkých ztrát a může pak dojít k rychlému oživení. Ale pokud výrazně klesne spotřeba, zotavuje se ekonomika nejméně dva roky," upozorňuje analytik Raiffeisen Banky.

Čím déle krize potrvá, tím se zvětší pravděpodobnost katastrofických scénářů.

autor: Petr Holub | 26. 5. 2009

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama