Vrcholem srazu Velorexů, který proběhl o víkendu ve východočeské Solnici, mohla být účast jednoho ze dvou otců legendárního "hadráku" Mojmíra Stránského. Ten se však už dostavit nemohl. Minulé úterý zemřel a v pátek měl pohřeb.
"Je to hrozné, ještě nedávno jsme se viděli a stále spřádal plány na zahájení výroby tříkolek s plastovou karosérií," svěřil se jeden z účastníků srazu Miroslav Slezák, bývalý zaměstnanec továrny.
I tak byla víkendová akce pro současné i bývalé majitele Velorexů velkou událostí a životním zážitkem. Mohli se totiž podívat do areálu továrny, kde se od padesátých let minulého století tříkolky z trubek, koženky a dalších součástek vyráběly.
Velorex jako pickup
Přijelo jich sem zhruba třicet, z toho některé opravdu unikátní kousky. Například tu byl Velorex přestavěný na nákladní pickup.
V továrně se už žádné automobily, ba ani motocykly nedělají. Nicméně, k automobilovému průmyslu družstvo ASV Solnice určitě patří. "Živí nás výroba různých drátěných součástí pro automobilky," vysvětlil předseda družstva Roman Kolář. Například drátěné výztuže sedaček. "Třeba i vzpěry pro zajištění kapot různých modelů Škody jsou naším dílem," vysvětlil.
Dnes už tu žádné náhradní díly pro Velorexy nevyrábějí, a dokonce je ani nemají na skladu. "Ještě zhruba před pěti lety jsme ale šili koženkové potahy Velorexy a sedačky. Zájem byl však stále menší, takže jsme to předali soukromníkům," dodává.
Přece jen něco ale na Velorexy vyrábějí - zpětná zrcátka. Dokážou tady vyrobit repliky zpětných zrcátek prakticky na jakýkoli typ motocyklu. Výrobní prostory, jejichž dispozice se od časů výroby Velorexů prakticky nezměnily, si účastníci akce mohli prohlédnout. Stroje jsou tu ale již úplně jiné. Velká část z nich si sama dokáže ze svitků drátů odvinout potřebný kus a pak ho naohýbat bez zásahu lidské ruky do požadovaného tvaru.
Tříkolkou to nemělo skončit
Jedním z těch, s nimiž si lidé nejčastěji třásli rukou a chtěli prohodit alespoň pár slov, byl čtyřiaosmdesátiletý Miroslav Slezák.
"Měl jsem píchačku číslo 18 a přišel jsem sem v době, kdy se současně montovaly tříkolky a ještě se betonovaly v halách podlahy po přenesení výroby z Parníku u České Třebové," vzpomíná muž, který původně pracoval na soustruhu a nakonec se vypracoval až na šéfa montáže a výstupní kontroly.
"Každý vyrobený Velorex jsme museli také projet a k naší práci patřila i účast na závodech. "Pamatuji si, jak jednou automobily v soutěži zůstaly bezradně stát před bahnitou částí tratě a my jsme s kolegou Velorex přes ten úsek prostě přenesli." Má také řadu medailí a diplomů ze soutěží, kde s Velorexem dokázali porážet mnohem silnější a rychlejší automobily.
Pan Slezák má také bohatý archiv fotografií ze svého jedenáctiletého působení v Solnici. Jednou z nejcennějších je i fotografie prototypu čtyřkolky s plastovou karosérií, vozítka ve stylu BMW Isetta. "Tvary karosérie byly dílem designéra Sodomky a již byly připravené i motory pro první ověřovací sérii. Jenže nakonec si Mladá Boleslav, pro kterou by vozítko mohlo být konkurencí, prosadilo zákaz výroby. Musely se zničit i ty motory," vzpomíná Miroslav Slezák.
