Nová generace Hyundai i20, pětidveřové provedení malého hatchbacku korejské automobilky, právě přichází na český trh (nevyrábí se v Nošovicích, ale v Turecku).
Po Škodě Fabii jde o druhou významnou letošní novinku v segmentu malých automobilů. Právě tyto dva modely patří v Česku – společně s Fordem Fiestou – mezi tři nejprodávanější v této kategorii.
K redakčnímu testu jsme získali Hyundai i20 s nejvýkonnějším benzinovým motorem. Atmosféricky plněný agregát má zdvihový objem válců 1,4 litru a disponuje maximálním výkonem 73,6 kW (100 koňských sil).
Tento motor lze získat pouze v případě, že si objednáte nejvyšší možnou výbavu Comfort. Vůz pak přijde na 324 900 korun v případě verze s manuální šestistupňovou převodovkou.
U šestistupňové převodovky nás velmi mile překvapil chod řadicí páky. Pohybuje se ve vymezených drahách přesně a s přiměřeným odporem.
Parametry Hyundai i20 1,4 CVVT
Maximální rychlost: 184 km/hod
Zrychlení 0-100 km/hod: 11,6 s
Maximální výkon motoru: 73,7 kW
Maximální točivý moment: 133 Nm
Rozměry: výška 1474 mm, šířka 1734 mm, délka 4035 mm
Kombinovaná spotřeba: 5,3 l/100 km
Objem nádrže: 50 l
Objem zavazadlového prostoru: 326 l
Cena modelu: od 239 990 Kč
Sázka na komfort
Automobilka Hyundai při konstruování tohoto vozu jednoznačně vsadila na komfort. Svědčí o tom výbava, kterou kupující ve výše zmíněné nejdražší variantě získá - elektrické ovládání všech okének, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, tempomat, asistenční systém pro usnadnění rozjezdu v kopcích, osvětlená kosmetická zrcátka ve slunečních clonách nad oběma předními sedadly, kůží potažený multifunkční volant, rádio s CD přehrávačem či zadní parkovací senzory.
Vůz dokonce vedle grafického zobrazení vzdálenosti k překážce ukazuje na displeji mezi přístroji i úhel natočení volantu. Problémem ovšem je, že grafika couvacího asistenta se na displeji rozsvítí teprve v okamžiku, kdy už je auto u překážky velice blízko.
Testovaný exemplář byl navíc vybaven ještě střešním oknem, jehož přední část lze otevírat, a paketem nazvaným Style. V jeho ceně 35 000 korun je zahrnuta automatická klimatizace, samostmívací vnitřní zpětné zrcátko, sklopná vnější zpětná zrcátka a v zimním období velmi oceňované vyhřívání předních sedaček a dokonce i volantu.
Bohatá je také bezpečnostní výbava. Kromě šestice airbagů jsme ve voze nalezli dokonce i tlačítko pro spouštění asistenčního systému LDWS, který umí varovat při nechtěném opuštění jízdního pruhu vymezeného podélnými čarami. Pokud auto přejede čáru vymezující jízdní pruh, spustí se výstražné pípání. Auto však samo nezamíří zpět, jako to umí vozy vyšších tříd.
Sedačky dobře podepřou
V interiéru se nám líbily přední sedačky. Mají dosti dlouhé sedáky i opěradla, takže do nich dobře "zapadnou" i těla lidí vyšších postav. Nejsou ani příliš měkká, ani tvrdá. Záda tak nebudou trpět ani po ujetí delších vzdáleností.
Ovládání klimatizace, rádia i dalších prvků najdeme na místech, kde je řidič chce mít. Hyundai se ve voze této kategorie nepustil do žádného experimentu typu ovládání klimatizace prostřednictvím dotykového displeje a podobně.
Barevný displej navíc ve voze nemůže být ani za příplatek. Kdo chce navigaci, musí buď vsadit na klasickou přenosnou, nebo si v rámci jednoho z paketů dokoupit na střed palubní desky speciální držák chytrého mobilního telefonu. Mimochodem, část palubní desky tvoří měkčené plasty, což je v dnešním světě malých aut už zřídkakdy vídané.
Vzadu je místa tak akorát. Mladá dvojice však příliš nemůže počítat s tím, že by s sebou na delší výlet vzala další dva lidi s tělesnou výškou nad sto osmdesát centimetrů. Ti by totiž vzadu hlavami tvořili důlek ve střeše.
Hyundai v oficiálních materiálech udává velikost zavazadlového prostoru 326 litrů. My jsme naměřili délku 61,5 centimetru, šířku 102 centimetrů a výšku rovných 50 centimetrů.
Chybí větší požitek z jízdy
Hyundai zapracovalo na odhlučnění interiéru. Hluk motoru pracujícího v běžných otáčkách skutečně do kabiny pro cestující proniká velice tlumeně, někteří konkurenti jsou na tom však přece jen o chloupek lépe. Více jsme vnímali valivý hluk od pneumatik. Možná to ale bylo způsobeno jejich skutečně velmi hrubým vzorkem určeným pro jízdu v pravých zimních podmínkách.
Při snaze o rychlejší průjezd některé ze zatáček jsme cítili poměrně silnou nedotáčivost. Auto také projevovalo zřetelnou nechuť k rychlejším změnám směru. V takovém případě mělo tendenci se poměrně značně naklonit a překlopení do následující zatáčky směřující opačným směrem trvalo déle, než by si řidič přál.
V tomto ohledu, který by se dal označit jako požitek či radost z jízdy, i nová generace Hyundai i20 stále mírně zaostává za konkurencí, například zmíněnou fabií či fiestou a rovněž Seatem Ibiza a Volkswagenem Polo.
Srovnání parametrů vozu Hyundai i20 se Škodou Fabia a Fordem Fiesta najdete zde.
Spotřeba nenadchne
Spotřebu jsme před započetím testu očekávali o něco nižší, než bylo výsledných sedm litrů na 100 kilometrů poté, co jsme ujeli celkem 550 kilometrů. Jezdili jsme po dálnicích i silnicích nižších tříd, zhruba sto padesát kilometrů i po městě.
Hyundai i20 bude určitě bodovat svým designem. Například řešení zádě pokládáme za velice povedené. Vůz lze ocenit i za důraz na komfort pro cestující.
