Řidiči, kteří se potřebují dostat z jižní části města do severní a naopak, případně ti, kteří hodlají projet ze severu na západ (opačně to platí stejně tak), dostali díky sobotnímu otevření tunelového komplexu Blanka v Praze dva dárky.
Dárce sice přišly na nekřesťanské peníze, faktem ale je, že každý, kdo si projede autem celý pět a půl kilometrů dlouhý úsek nebo využije jen některou jeho část, získá časovou úsporu a ušetří na pohonných hmotách.
Ukázal to již krátký test redakce online deníku Aktuálně.cz, který měl dvě části. Nejdříve jsme v pátek v časném odpoledni otestovali zavedenou povrchovou trasu vedoucí od Patočkovy ulice přes třídu Milady Horákové a Veletržní do úzkého hrdla v Bubenské a odtud pak na Argentinskou a most Barikádníků.
I když jsme zde v životě zažili již horší dopravní situaci, přesto jsme se ocitli v koloně již po prvních čtyřech minutách jízdy za křižovatkou se Svatovítskou před stanicí metra Hradčanská. Když jsme konečně projeli před křižovatkou s Badeniho, uvízĺi jsme v další zácpě u stadionu Sparty.
Průjezd do Veletržní trval deset minut. Na křižovatku Veletržní - Bubenská jsme pak dorazili přesně po dvaceti minutách od nájezdu na trasu u Strahovského tunelu. Kupodivu vjezd na Argentinskou a most Barikádníků byl v daný čas bez problémů, a tak jsme se po 22 minutách a 30 sekundách dostali do ulice v Holešovičkách, která je přivaděčem k teplicko-ústecké dálnici D8.
Celková délka této trasy je 6,7 kilometru a spotřeba v případě testovaného vozu Subaru Forester s dieselovým motorem, pohonem všech kol a automatickou převodovkou dosáhla 9,4 litru.
Zpáteční trasa, kterou jsme jeli po stejné trase, pouze s vynecháním kritického železničního mostu v Bubenečské (místo toho jsme projeli do ulice Partyzánská, kolem holešovického výstaviště a odtud Strojnickou zpět do Veletržní), trvala o tři minuty kratší čas, naopak spotřeba byla vyšší - 9,8 litru nafty.
V neděli ráno jsme se pak vydali na průzkum všech tří velkých tunelů, které se v současné době nacházejí ve vnitřním území hlavního města - tedy Mrázovky, Strahovského, a konečně Blanky.
Na první pohled je zřetelné, že dva nejdříve zmiňované komplexy již byly vybudovány dříve. Mrázovce je něco málo přes deset let, Strahovský slouží již téměř dvě desetiletí.
Největší rozdíl, který řidič projíždějící tunely v řadě za sebou pocítí, je rozdílný světelný komfort. V Mrázovce se ještě o nedostatku světla mluvit nedá, přesto je zde poměrně temno. Strahovský tunel ovšem působí skutečně depresivně. Největší část plochy stěn má černou barvu, povrch je poměrně nerovný, únikové východy označeny jen poměrně malými svítícími značkami.
V tunelu Blanka jsou dva hlavní markantní rozdíly. Tím prvním je příjemné světlo, které zajišťuje řidiči podstatně delší rozhled, a tudíž i více času na reakci na případnou nenadálou událost. Dáno je to jednak světlejšími stěnami a stropem, a také samozřejmě větším množstvím svítidel.
Ta jsou umístěna pod stropem na obou krajích jízdních pruhů. Zdrojů je tu tedy v porovnání se Strahovský tunelem a Mrázovkou minimálně dvojnásobek. Druhým hlavním smyslovým vjemem je relativní ticho. Kvalitní hladký asfalt tolik nerezonuje při odvalování pneumatik, své samozřejmě udělá i zatím stanovená nižší rychlost padesát kilometrů v hodině.
Při druhém a třetím průjezdu jsme si pak všimli i dalších detailů. Připojovací pruhy jsou příjemně dlouhé, řidič napojující se do tunelu například na Letné nebude stresován tím, zda se mu do proudu projíždějících aut v hlavním směru povede bez újmy zapojit.
Dalším prvkem, který sice, doufejme, nikdy nebudeme potřebovat, ale jeho přítomnost musí zkušený řidič ocenit, jsou místa na odstavení. Jejich šířka je dostatečná na to, aby i řidič mohl bezpečně vystoupit dveřmi na své straně vozidla, a hned u nich jsou takzvané "SOS pointy" s hasicím přístrojem a telefonem pro nouzové volání.
Naprosto nezpochybnitelná je také časová úspora. I při nynější "padesátce" nebude trvat průjezd celým komplexem déle než přibližně šest minut. Pokud srovnáme časy z povrchové části testu, je jasné, že jde o méně než třetinu. A spotřeba? Ta je také obrovsky rozdílná. Při cestě od Patočkovy k vyústění u Trojského mostu jsme na palubním počítači stejného vozu jako v pátek odečetli skvělou průměrnou spotřebu 3,0 litru. Při zpáteční cestě, která je samozřejmě trochu do kopce, pak vůz ukázal 5,5 litru. Navíc je cesta tunelem o více než kilometr kratší.
