Přestože jsou SUV často považována za dobrodružná auta pro drsňáky trávící dovolenou v džungli, ve skutečnosti jde hlavně o pohodlné rodinné sluhy. Rozhodně to platí o Hyundai ix35, které nejčastěji vyhledávají lidé před důchodem, případně rodiny s menšími dětmi. Za vše mluví, že pohonem 4×4 je z ojetin v českých autobazarech vybaveno méně než čtvrtina.
Praktická povaha ix35 je rozpolcená. Díky vysoké střeše se do něj pohodlně nastupuje a řidič má slušný výhled, což u mnoha pozdějších SUV neplatí. Také sedadla podrží i na delších cestách a dost místa najdou cestující i vzadu. Zamrzí ale podprůměrný kufr. Plnohodnotná rezerva vespod je sice plus, ale nad podlážkou zůstává pro zavazadla jen asi 330 litrů. To je na rodinnou dovolenou málo a do střešního boxu abyste lezli po štaflích.
Naladění auta upřednostňuje prostého uživatele před fajnšmekry. Spojka a rozjezdy jsou příjemně lehké a klimatizace výkonná, zato řazení korejsky umělohmotné a pérování poněkud drkotavé. Nejlépe pořídíte s autem na menších kolech a vysokých pneumatikách, jejichž bočnice pohltí víc rázů. Dozadu není kvůli vysokým bokům vidět vůbec, naštěstí má většina aut parkovací senzory.
Výhodou pro kupce ojetiny je, že typicky rodinné využití přináší průměrně nízký kilometrový nájezd. Šestiletým autům, jejichž ceny klesají pod 250 000 Kč, tak stále zbývá 100 000 km poctivé služby. Podvozek má odolná ramena i tlumiče, v jednoduché elektrice nestraší. Až na drobné výjimky působí solidně i ochrana před korozí.
S benzinovým motorem v takhle velkém autě moc štěstí neuděláte. Zejména když nejčastější 1.6 GDI kvůli přímému vstřikování trpí na zanášení karbonem. I auta krmená vysokooktanovým benzinem mívají po 100 000 km vážné potíže. Totéž platí o vzácném 2.0 GDI. Starší dvoulitr s označením CVVT je těchto bolestí ušetřen, musíte se ale připravit na minimálně devítilitrovou spotřebu.
O to šťastnější ruku měli korejští inženýři s naftou. Mimořádně schopné dvoulitrové CRDi spojuje suverénní dynamiku, rozumnou spotřebu, tichý chod a příkladnou spolehlivost. Na koních nezáleží; už 100 kW jede lépe, než byste čekali, a převaha vrcholných 135 kW se projeví hlavně na dálnici. Jezdit umí za 6,5 litru, pokud ovšem nezvolíte staromódní planetový automat. Vzácně spolehlivý, ale spotřebu zvyšující i o dva litry.
Sedmnáctistovka spojená výlučně s předním pohonem a ručním řazením je citelně hrubozrnnější. Přesto jde o tajný tip českého šťourala. Stejně jako ve dvoulitru v ní koluje obří sedmilitrová náplň oleje, takže ve zdraví přežije i pár výměn po 30 000 km - které ale i tak doporučujeme zkrátit. Jenže 1.7 CRDi má pevný setrvačník, což při výměně spojky ušetří šedesát tisíc za odpružený originál nebo aspoň pětadvacet za neznačkovou náhradu. Škoda jen menších brzd, které odcházejí častěji.
Čímž se dostáváme k hlavní nectnosti asijských aut - omezené nabídce a strašidelným cenám součástek. Halogenový světlomet za třicet tisíc, tlumič výfuku za patnáct, filtr pevných částic za devadesát, to aby se člověk bál jezdit. Polehčující okolností ix35 je, že se spolehlivostí vyrovná nejlepším Toyotám. Na ně také nejsou levné díly, ale prostě je nepotřebujete.
Letmo nám to potvrdilo i svezení ve stříbrném exempláři z Autocentra AAA Auto. Sedmileté auto s 90 000 km na tachometru zřejmě strávilo většinu života krátkými cestami po městě, o čemž kromě různých přelakovaných odřenin svědčila notně unavená spojka. Jiné známky opotřebení však auto nejevilo a filtr pevných částic jsme ani kratšími cestami nevyprovokovali k trucování.
Na závěr bychom si obvykle neodpustili poznámku o zbytečném utrácení za SUV, jejichž ceny žene móda neadekvátně vysoko. Dnes můžeme udělat výjimku. S aktuálním nástupem druhé generace Tucsonu totiž ix35 morálně natolik zestárlo, že se jeho ceny sesunuly na úroveň blízkou hatchbackům a kombi i30. To se nevidí často a zájemci o vysokou střechu mají naše požehnání.
