I s autem, který má "syrový" dieselový motor s nájezdem pouhých padesát kilometrů, se lze v běžném provozu na dlouhých trasách pohybovat s průměrnou spotřebou kolem pěti litrů na sto kilometrů. Pokud řidič spěchá, ale ještě nevyužívá potenciál vozu na samotné hranice, ustálí se "odběr" nafty z nádrže každých sto kilometrů pod šestilitrovou hodnotou.
Ukázal to víkendový test nové generace vozu Volkswagen Passat, se kterým jsme absolvovali lyžařskou výpravu do rakouského zimního střediska Zell am See.
K dispozici jsme dostali vůz s karosérií sedan. Pod jeho kapotou byl uložený osvědčený a hojně žádaný turbodiesel 2,0 TDi, který spolupracoval se šestistupňovou předvodovkou DSG. Výkon tohoto motoru je 150 koňských sil (110 kW), maximální rychlost dosahuje 218 kilometrů v hodině. Tabulková kombinovaná spotřeba je 4,5 litru nafty.
Dobrý společník do města i na víkend
Od pátečního odpoledne do nedělního večera jsme s vozem ujeli 1200 kilometrů a nasbírali jsme tak dostatek informací o chování vozu za různých jízdních situací a na různých typech komunikací. Naše páteční cesta vedla z Prahy, přes Strakonice, hraniční přechod Strážný do Pasova, Salcburku a odtud do Zell am See. Na této trase lze využít jen velmi málo dálnic.
Pokud jsme ale na ně vjeli, při povolené rychlosti 130 kilometrů v hodině ukazovala ručička klasického analogového otáčkoměru hodnotu 2200 otáček za minutu a na displeji palubního počítače svítila hodnota okamžité spotřeby rovných pět litrů. Zvuk motoru při takovém stylu jízdy do kabiny proniká jen velmi tlumeně, komunikaci v kabině nebrání ani valivý a aerodynamický hluk.
Celkem jsme se na trase, která vedla i přes města s křižovatkami řízenými semafory, a během níž jsme museli poměrně často předjíždět traktory a jiná pomalá vozidla, dostali před dojezdem na cílové místo na průměrnou spotřebu 5,7 litrů nafty. V nádrži, která byla na startu jízdy plná, zbývaly ještě přibližně tři pětiny paliva. Celkový dojezd tak o hodně přesahuje magickou hranici tisíce kilometrů.
Zpáteční cesta po lyžování na ledovci Kitzsteinhorn (v dolních partiích Alp totiž také na přelomu listopadu a prosince sníh nebyl) naopak vedla v drtivé většině po dálnicích. Jeli jsme z Zell am See do Salzburgu a odtud přes Mnichov a Plzeň do Prahy. Na mnoha místech je zde povolená neomezená rychlost, a pokud to provoz a viditelnost dovolovaly, skutečně jsme se poměrně často přibližovali k domovu rychlostí kolem 200 kilometrů v hodině.
Také sedan vyhoví aktivním rodinám
Při tomto stylu jízdy byla v cíli naměřená průměrná spotřeba rovných sedm litrů na sto kilometrů, což je také údaj, který budoucí uživatele nového passatu nezarmoutí. Při této rychlosti je auto stále velmi stabilní, řidič tak nemusí mít obavy, že by nedokázal adekvátně reagovat na případné nečekané situace.
Hladce řadící převodovka DSG v běžném režimu bez problémů funguje jak při jízdě ve městech, tak i mimo ně. Přestože byl vůz vybaven i páčkami na volantu pro manuální řazení převodových stupňů, využili jsme je jen několikrát. Například pro podřazování před náhlými prudkými zatáčkami.
Celou cestu jsme absolvovali ve dvou, přičemž zavazadlový prostor byl naložený lyžařskou výbavou. Sjezdové lyže lze prostrčit otvorem uprostřed zadního opěradla. Jeho velikost pro dva páry lyží bohatě postačuje, s velkou pravděpodobností by takto bylo možno přepravovat ještě další dva páry. Rovněž objem kufru (580 litrů) je dostatečně velký na to, aby se sem vešly lyžařské boty a veškeré potřeby dvou dětí, případně i dvou dospělých jedinců.
Testovaný vůz byl vybaven předními sedačkami, které mají doklad od lékařské asociace o tom, že poskytují páteři správnou oporu. Záda nás při cestách do cílové destinace a zpět skutečně nebolela, občas jsme ale měli pocit, že výplň sedáku je příliš měkká.
Passat je i v osmé generaci velice praktický vůz. Do přihrádek ve dveřích řidiče lze uložit lahve o objemu až 1,5 litru, potěší pogumované dno přihrádky určené pro uložení mobilního telefonu, v níž je současně i USB konektor. Kolem sedadel řidiče i spolujezdce i dostatek dalších odkládacích prostorů na drobnosti.
Ergonomie ovládacích prvků je na špičkové úrovni. Jedinou výjimkou je umístění dotykové obrazovky multimediálního systému poměrně hluboko pod úrovní horní hrany palubní desky. Na tomto čestném místě "trůní" analogové hodiny, což je s největší pravděpodobnostem důsledkem přání ještě více posílit prestiž tohoto vozu. Naopak nás potěšily relativně tenké sloupky čelního skla, díky nimž je výhled řidiče do křižovatek minimálně omezený.
