Varovným znamením nad plzeňskou továrnou byl už předchozí odklad z konce minulého roku. Volkswagen tehdy oficiálně připustil, že do roku 2028 má zásobování bateriemi vyřešené. Přiznal tím, že vývoj trhu se rozchází s dosavadními předpoklady.
Nyní ředitel skupiny Volkswagen Oliver Blume potvrdil, že s další továrnou není důvod spěchat vzhledem k pomalejšímu náběhu trhu s elektromobily. Finanční ředitel Arno Antlitz to dokreslil suchým číslem: poptávka po elektromobilech proti loňskému roku klesla o padesát procent. Slovy na polovinu.
Podobná situace panuje i u dalších výrobců. Renault vyvádí elektromobilní aktivity do samostatné firmy Ampere a chce získat kapitál na burze. Zájem investorů však nedosahuje očekávání. Podobný krok zvažovaly i některé dodavatelské firmy, ale vzhledem k atmosféře na trhu od něj upustily.
Stejná situace panuje ve Spojených státech. Koncern General Motors nejenže odvolal slib prodat 400 tisíc elektromobilů do poloviny 2024, ale nehodlá zveřejňovat další podobné cíle.
Znovu také odložil uvedení dvojice bateriových pick-upů, které má už teď roční skluz. Odklad dostal i menší crossover Chevrolet Equinox EV, od kterého si výrobce slibuje průlom v elektromobilitě pro masy. Společný projekt na miniaturní elektromobil, který GM chystal s Hondou na rok 2027, byl úplně zastaven.
Také Ford bude zatím v USA stavět jen jednu továrnu na baterie místo dvou, omezuje výrobu prvního modelu Mach-E a zpomaluje vývoj dalších elektromobilů.
Klidní zůstávají výrobci z Japonska. Dlouho se jim vyčítalo, že elektromobilitu podcenili a nechali si ujet vlak. Na nedávném tokijském autosalonu ale většina z nich představila slibně vypadající koncepty a zveřejnila plány na výrobu pokročilých baterií.
Japonští manažeři otevřeně připouštějí, že od začátku nevěřili tomu, aby se poptávka výrazně přichýlila k elektromobilům před rokem 2025. Technologie ani potřebné investice nic takového neumožňovaly. Pokud toto řeknou profesionálové ze země Panasonicu, Hitachi a Sony, měli bychom zpozornět.
Trend podle nich dosáhne potřebné dynamiky až ve druhé polovině dekády. "Nebudeme uvádět na trh nepřipravené věci jenom proto, že na ně někdo vyhlásil termín," komentoval to bez obalu nejvyšší šéf Toyoty Kodži Sato. Jediná japonská automobilka, která se zavázala k nějakému datu ukončit prodej spalovacích motorů, je Honda. Ovšem až v roce 2040.
Japonský výklad vrhá lepší světlo i na vývoj trhu v Evropě a Americe. Směr je správný, očekávání přehnaná. Pomalejší růst poptávky se často přičítá inflaci a nejistotě, ale ve hře jsou i čistě tržní argumenty. Vyčerpal okruh zájemců, kteří byli pro elektromobil rozhodnutí předem, případně měli dost peněz si ho pořídit jako druhé auto do rodiny.
Každopádně vývoj trhu dává za pravdu spíš zdrženlivému přístupu Japonců než ambicím, za nimiž se rozběhla Evropa. Je tu ale důležitý rozdíl. Zatímco japonští politici zvažovali zákaz spalovacích motorů od roku 2035, nakonec od něj ustoupili.
V Evropě platí a od začátku je jasné, že to dopadne na zaměstnanost. Jak ve finální montáži, tak u dodavatelů, jejichž specializaci nelze jednoduše využít v elektromobilu. Podle průmyslového svazu VDA jde v Německu o 180 tisíc míst, v Itálii podle sdružení ANFIA 70 tisíc.
Právě v těchto týdnech italská vláda vyjednává s firmou Marelli kvůli rozhodnutí zavřít továrnu na součástky spalovacích motorů v Cavalcore. A propustit jedním škrtem jedenáct set lidí.
Průmyslové Česko bude bezesporu další ze zemí, na kterou tento trend dopadne velmi tvrdě. Přesto se nezdá, že by to kohokoli znepokojovalo ve chvíli, kdy se slibované projekty na součásti elektromobilů odsouvají na neurčito.
Česká vláda, která nikdy nikomu nevysvětlila, proč v Evropské radě hlasovala pro ukončení prodeje spalovacích motorů v roce 2035, jako by si ani po debaklu u Plzně vývoje trhu nevšimla.
Premiér Fiala s ministrem Síkelou ještě nedávno vedli siláckou rétoriku naznačující, že by se měl Volkswagen o gigafactory rozhodnout rychle, protože vláda má s areálem v Plzni další plány.
Žádná reflexe nepřichází ani teď, kdy z perspektivního projektu definitivně sešlo. Průmysl zpomaluje, investice se škrtají, pracovní místa v nových oborech nepřicházejí a jediný, kdo ze současné situace masivně těží, je Čína.
Rozjetý vlak roku 2035 má ale stále zelenou a v průmyslové zemi se nenajde jediný politik, který by se nad tím pozastavil. Natož aby nahlas vyslovil nepříjemnou otázku, na základě jakých analýz bylo vůbec o roce 2035 rozhodnuto.
