Zatímco státníci západního světa vyměnili kočáry za automobily už před první světovou válkou, ve Vatikánu to trvalo o dvacet let déle. Papežové totiž kvůli územním sporům se sjednocenou Itálií nikam nejezdili, a tak rychlejší dopravy nebylo třeba.
Spor byl urovnán Lateránskými dohodami z roku 1929, kdy v čele církve stál Pius XI, velký fanoušek moderní techniky. Mimo jiné založil vatikánský rozhlas. O automobily se živě zajímal a osobně se zúčastnil předání některých z nich. Výrobci vytušili mimořádně prestižní příležitost, a tak se garáže záhy plnily pozornostmi mnoha značek, zejména italských.
Mercedes už si v té době úspěšně budoval postavení v diplomatických službách a k oslovení papežského stolce využil obratného německého velvyslance von Bergena. V září 1930 tak Pius XI. převzal Mercedes-Benz 460 Nürburg, pod jehož majestátní kapotou ševelil nevídaně kultivovaný řadový osmiválec. Papež prý vozem tak okouzlen, že věnoval hodinu projížďce vatikánskými zahradami.
Kromě uzavřených karoserií ve flotile nechyběly ani přehlídkové vozy, tak zvané landaulety. Oddíl posádky zde má pevnou kabinu, zatímco delší zadní část má střechu skládací, aby mohl prominent za jízdy stát a zdravit shromážděné davy.
Rozmach letecké dopravy v 60. letech dodal papežským cestám globální rozměr. Okázalé Mercedesy bychom při nich hledali většinou marně. Záběry z prosince 1964 ukazují Pavla VI. žehnajícího shromáždění v Bombaji z otevřené plošiny obyčejného Jeepu. Na jiných místech stačila korba náklaďáku.
A stačila i v červnu 1979 při památné první cestě Jana Pavla II. do rodného Polska. "Ať tvůj duch sestoupí a obnoví tvář země. Této země," modlil se Wojtyla ve Varšavě. Vlna naděje a sebevědomí vedla o rok později k založení Solidarity.
O to větší ironií je, že nákladní vůz s papežským "trůnem" a křesly pro šestnáct biskupů k této příležitosti vyrobila domácí firma FSC, která se ještě pár let předtím jmenovala Závody Felixe Dzeržinského. Jak hluboko zůstává první Wojtylova návštěva vrytá do polské paměti, nejlépe ukazuje, že si kuriozní žlutobílý transportér můžete dodnes koupit jako modýlek.
V listopadu 1980 přiletěl Jan Pavel II. do Německa, kde znovu došlo na Mercedes. Na plošině vysokého terénního modelu třídy G totiž mohl být spatřen více lidmi. Tehdy poprvé zaznělo slovo papamobil. Sklo vpředu papeže ještě chránilo jen před nepřízní počasí.
Po atentátu z května 1981 musel Vatikán přijmout přísná bezpečností opatření, a tak flotila bílých terénních Mercedesů dostala neprůstřelná skla a putovala s papežem téměř po celém světě.
Jednou z mála výjimek byla Británie, jejíž premiérka Thatcherová se na jaře 1982 natolik obávala dalších akcí komunistických tajných služeb, že nechala pro papeže připravit čtyřiadvacetitunový obrněný speciál na nákladním podvozku značky Leyland. Dnes stojí v jejím továrním muzeu a v létě bývá ozdobou veteránských srazů.
Přísná opatření zůstala i po skončení studené války. Nejen na Kubě, ale i v Kanadě Wojtyla kynul davům z neprůstřelných nástaveb na podvozcích amerických pick-upů GMC.
Místní výrobce připravil papežské auto také na Filipínách. Vozidlo firmy Francisco Motors přivezlo v lednu 1995 Jana Pavla II. na rekordní bohoslužbu pod širým nebem, které se zúčastnily čtyři miliony lidí. Když papež o deset let později zemřel, nechybělo na smutečním shromáždění.
Současný papež František vystupuje prostě a civilně, což vnesl i do výběru aut. Poslední Mercedes převzal záhy po svém zvolení v roce 2013 a od té doby vztahy Vatikánu s prestižními výrobci viditelně ochladly. Není divu, od vozidel se nečekají žádné mimořádné úkoly a technický náskok luxusních značek je dnes mnohem menší, než byl v 70. letech.
Při zahraničních poutích papež spoléhá na jednoduše upravené pick-upy asijských či amerických značek. V oblibě má také škodovky. V Irsku jezdil Rapidem, na slovensku elektrickým Enyaqem, v Rumunsku úplně obyčejnou Dacii Logan. K audiencím na Svatopetrském náměstí stále používá Mercedes, ovšem jen strohý terénní model s plošinou, na níž s oblibou nechává svézt místní děti.
