Mnohé z nás provázelo celé dětství, v komunistickém Československu bylo Volvo 240 jakýmsi exotickým ekvivalentem "piana" od Mercedesu. A dovolit si jej mohl opravdu málokdo. "Tehdy stálo tolik, co rodinný dům ve velkém městě," přibližuje socialistické reálie Petr Marek, předseda českého Volvoklubu.
Kromě individuálních dovozů zprostředkovaných Tuzexem se pár volv objevilo i v oficiální nabídce. "Jednalo se o auta určená pro Írán, která se u nás jen měla přeložit na vlak. Jenže automobilka si na poslední chvíli dodávku rozmyslela, protože hrozilo, že za ni nedostane zaplaceno. Byla to úplná holátka, z příplatkové výbavy měla jen klimatizaci a paket pro špatné cesty. Navíc byla nalakovaná nepěknou světlehnědou barvou," vzpomíná Marek.
Na otázku, jestli si přezdívku "tank" Volvo 240 skutečně zaslouží, má Petr Marek jasno: "Je skutečně o něco těžší, než auta tou dobou bývala, postavené je skutečně bytelně. Když půjdete po spárách, tak zjistíte, že se s tím moc nemazali, ale na druhou stranu tam nenajdete ošizený detail. To auto je opravdu pevné a ještě v 90. let bylo bráno jako etalon bezpečnosti."
Pamětníci si možná vzpomenou, jak měli majitelé volv nastálo zapnutý bezpečnostní pás, který vedli po zadní straně předního sedadla. Bylo to v době, kdy používání pásů nebylo v obci povinné, ale volva měla dvě varovné kontrolky, které výstražně svítily, když pásy zapnuté nebyly.
Ačkoliv tedy umí překvapit veskrze současnou výbavou, ve skutečnosti původ Volva 240 sahá až do 60. let. Jde vlastně o rozsáhý facelift jeho předchůdce 140, který poprvé vyjel už v roce 1966. "Třeba manželka jej řídí nerada. Tohle auto vám nedá nic zadarmo, jezdí se s ním dost postaru. Ale třeba na okruhu v Brně v polovině 80. let několikrát porazilo BMW 635 na mistrovství Evropy silničních aut," připomíná Marek slavnou a možná i trochu kuriózní historii modelu.
Při pohledu na civilní verzi Volva 240 by totiž slovo "sportovní" málokoho vůbec napadlo. Auto na pohled působí jako velký neohrabaný sedan, a ve skutečnosti tak trochu i jezdí. "Když zatočíte, chviličku trvá, než reaguje," komentuje jízdu Marek. Zároveň upozorňuje, že vůz vyrobený v roce 1990 nemá ani ABS, i když za příplatek bylo už tehdy k mání.
Stříbrné volvo koupil předseda Volvoklubu před deseti lety od starší paní ze sousedního městečka. Od té doby řeší jen běžné věci jako výměnu oleje každých 15 tisíc kilometrů. "Auto má výhodu, že vše je na něm maximálné jednoduché. Atmosférický motor, dokonce i nepřímé vstřikování LH-Jetronic je spolehlivější než jeho náladový předchůdce K-Jetronic," vypočítává Marek. Snadná údržba a robustní konstrukce jsou podle něj hlavními výhodami Volva 240. Kdo si na autě ošetří dutiny a v zimě se vyhýbá soli, tomu by prý mělo vydržet na věky.
Volvo 240 není zrovna typické investiční auto, ale i jeho cena v poslední době stoupá. "Před deseti lety se dal slušný exemplář koupit do sta tisíc korun, teď je to dvojnásobek," říká Marek s tím, že dost těchto aut stále jezdí v Itálii nebo Nizozemsku. Naopak do Švédska by se pro vysněné auto nepouštěl. "Švédové jsou trochu zvláštní, s cizinci se baví neradi, navíc papírování kolem vývozu auta ze země není vůbec jednoduché."
To samé platí i pro náhradní díly. "Mám ve Švédsku několik známých, takže když si něco objednám, nechám si to doručit na místní adresu, ze které mi to pak přepošlou do Česka," připouští Marek. "Naštěstí je náhradních dílů všude dostatek, toho auta se vyrobilo přes tři miliony kusů," dodává.
Volvo 240 GL (ročník 1990)
Motor: řadový kapalinou chlazený čtyřválec uložený vpředu podélně, pohon zadních kol
Výkon: 85 kW / 115 k při 5400/min
Točivý moment: 180 Nm při 2500/min
Převodovka: 4stupňová automatická
Nejvyšší rychlost: 177 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 12,5 s
Spotřeba paliva: 9,6 l / 100 km
Hmotnost (pohotovostní/užitečná): 1280 kg / 500 kg
Cena v roce 1990: 32 900 DM
Současná cena: od 75 000 Kč (s korozí, ale kompletní) do 200 000 Kč (původní zachovalý stav)
Důvodem, proč je zrovna Volvo jeho srdeční záležitostí, jsou prý také lidé, kteří jej vlastní. "Naše komunita je úžasná, někteří z nás se vídáme i mimo srazy, které máme třikrát do roka," zve Marek na ten nadcházející, který se v polovině září koná na Vysočině. "Nikdo z nás nemá problém pomoct druhému v nouzi, stačí napsat do skupiny a řešení se obvykle rychle najde," přidává další výhodu "švédského společenství".
A proč by si měl začínající veteránista pořídit zrovna staré volvo? "Já jsem si třeba představoval, že když vyjdu před Hypernovu v Čestlicích, tak aby tam nestálo druhé takové auto, jaké mám já. Ale každý bude asi mít svůj vlastní důvod," uzavírá Petr Marek.
