Zkušení praktici i naivní nováčci. Tak by se dala ve stručnosti popsat směsice nesourodých lidí, kteří se v sobotu sešli v Mladé Boleslavi na startu tradičního závodu o nejúspornější jízdu s vozem Škoda. Slovo "tradiční" je zcela na místě, první ročník startoval už v roce 1980. Trasa tehdy vedla z Mladé Boleslavi do Slušovic a podle dochovaných záznamů jej vyhrála dvojice Liška-Roušalová se spotřebou 4,46 litru/100 kilometrů. Stejná posádka zvítězila také o dva roky později, když se konal druhý ročník.
"Závod je nejen historií úsporné jízdy, ale také záznamem historie jednotlivých rodin," říká hlavní organizátor soutěže Martin Kadlec. Protože se na něm velmi často objevují stále titíž lidé, lze ze startovní listiny vyčíst, kdy se dvojice seznámila, kdy vstoupila do svazku manželského, případně kdy z něj zase odešla.
Lze si docela dobře představit dobovou reportáž Československé televize, která by s velkou pravděpodobností končila tehdy oblíbenou frází "hlavní je pohoda a úsměv na tváři všech účastníků". Něco podobného ostatně popřál Martin Kadlec soutěžícím také letos, i když s větším citem pro volbu slov.
Jeho řeč si však k srdci vzali jen někteří. Zatímco část posádek pojímá závod jako zábavně strávenou sobotu, jiní se vzrušeně dohadují nad itinerářem a s kalkulačkou v ruce počítají průměrné časy, které je třeba dosáhnout v jednotlivých úsecích trati. Největší soutěživci se od přejímky auta na start dokonce nechávají dotlačit, aby zbytečně neztratili ani gram paliva nebo watt energie.
Pořád to však není nic proti 80. létům, kdy se pro výhru v soutěži dělaly doslova psí kusy. "Účastníci z aut běžně sundávali stěrače a páskou zalepovali spáry v karoserii, aby zlepšili aerodynamiku vozu. Normální bylo i přehušťování gum, to aby se snížil valivý odpor," vzpomíná předseda Autoklubu Škoda Josef Pálka, který stál u soutěže od jejího počátku.
To vše dnes patří minulosti, správný tlak pneumatik se před startem kontroluje, zakázané jsou i jakékoliv úpravy, které nejsou schváleny v technickém průkazu. Nepřekonatelnými rekordmany tak už patrně navěky zůstane posádka Knobloch-Doubek, která v roce 1985 dosáhla se Škodou 120 L průměrné spotřeby 2,27 l/100 km.
Pro přesnější měření jsou v současnosti do soutěže vpuštěna jen taková auta, u kterých lze údaje o spotřebě vyčíst z palubní diagnostiky. "Jistotou je rok výroby 2002," říká Kadlec, i když u některých modelů lze diagnostickou zásuvku najít i dříve. Nejstaršími kousky na startu Economy Runu jsou Fabie a Octavie první generace, zatímco Felicie, Favority nebo stodvacítky se už do závodu nedostanou.
Spotřeba po jízdě se tedy dnes měří moderními metodami, osvědčené tipy zaručující vítezství však zůstávají stále stejné. Když ještě Martin Kadlec závod nevedl, ale byl jeho přímým účastníkem, bral si do auta jen tričko, aby jej bunda važící pár dekagramů nepřipravila o vítězství. Ani ventilátor vzduchu si adepti na medailové umístění nezapínají, zamlžené okno je tak třeba každou chvíli otírat ručně.
A samozřejmě tabu je i okno otevřené, to zase zhoršuje aerodynamiku. Že má být jízda pokud možno co nejplynulejší, je pak naprostou samozřejmostí. "Kdo brzdí, prohrává," potvrzuje starou známou pravdu Kadlec a účastníkům v kategorii elektromobilů pak ještě předá jedno nezvyklé doporučení: Při stání auta raději neotvírat okénko, ale celé dveře. Hlavně zavírání okna je prý hodně elektricky náročné, zejména ve fázi, kdy se jeho horní část potká s rámem dveří.
Těžko říci, co nakonec stálo vítězství posádku Aktuálně.cz. Ta v kategorii Elektrické vozy skončila s Enyaqem na druhém místě se spotřebou 12,3 kWh/100 km, jen o čtyři setiny kWh za vítězem.
Mohla za to jízda v komfortním režimu, zatímco většina účastníků nezapomněla přepnout na ECO? Nebo zapnutý ventilátor, aby se nemlžilo okno? Či snad trestuhodně nedůsledná příprava před závodem? Snad na všechny složité otázky elektromobilního světa najdeme odpověď v některém z příštích ročníků.
