Společnou slabinou jsou benzinová srdce

Z pohonných jednotek se u citroënu vyhněte čtyřválcové šestnáctistovce THP vzniklé ze spolupráce s automobilkou BMW. S tou bývá C4 Picasso cenově nejdostupnější, má to ovšem své důvody. Samotný agregát jede fantasticky, poskytuje nadprůměrnou dynamiku a umí být úsporný. Jenže jeho zdravotní stav byl od počátku výroby žalostný a nikdy se nedokázal úplně vyléčit. I přes přeléčenou dětskou nemoc v podobě rozvodů a aplikaci zkrácených intervalů výměny motorového oleje a zapalovacích svíček se nejedná o dobrou volbu. Degradaci oleje, zakarbování motoru a natahování rozvodového řetězu jednoduše nezabráníte. Výhrou není ani šestnáctistovka VTi. Ta je zbytečně složitá a svým točivým projevem se k charakteru picassa jednoduše nehodí.

Podobná situace s benzinovými motory panuje i u scénicu. Přeplňovaná dvanáctistovka TCe slibuje mnohé, v praxi se ovšem dokáže zadřít. Živý a kultivovaný čtyřválec se dlouho ohřívá a ve válcích se sráží benzin, který ze stěn smývá olejový film. Vznikají tak vůle, roste spotřeba oleje a k zadření je jen kousek. Vstupenkou mezi zážehové motory tak zůstává klasická šestnáctistovka, která je spolehlivá. Po stránce výkonu se nehodí na dálnice a po stránce spotřeby do města (tam jezdí klidně za deset).