Pozornost a optimismus, s nímž média hlavního proudu v posledních letech referují o autonomních vozidlech, vyvolávají iluzi, že celá věc je skoro na spadnutí. Jako by stačilo doladit pár posledních detailů a dopsat nějaký ten paragraf do silničního zákona. Lví podíl na šíření dobré nálady mají zainteresované technologické firmy i automobilky, které musí před akcionáři obhájit značné investice, a tak nadšeně prohlašují každý dílčí úspěch za velký krok pro lidstvo.
Reálné výsledky jsou povzbudivé o něco méně. Nesplněných slibů s uplývajícími léty přibývá, a zatímco jedni férově připouštějí, že se unáhlili a technologie dosud nedozrála, jiní jednoduše prohlašují za autonomní i takové auto, které musíte řídit sami. Realisté vyčkávají, jak se věci vyvinou, a berou v úvahu i negativní signály. Třeba když samotný šéf mobilní divize Googlu připustí, že bezpilotní auta nemusí ani v budoucnu překonat mlhu a husté sněžení.
Na jiný aspekt autonomního řízení se zaměřila nedávná studie amerického Pojišťovacího institutu pro silniční provoz (IIHS). Vyhodnotila 5000 reálných dopravních nehod, které zavinil člověk za volantem, a roztřídila je do kategorií podle toho, jakou chybu přesně udělal.
Asi 24 procent padá na vrub špatného vidění a vnímání situace, 10 procent na nepozornost či neschopnost jako spánek, zdravotní selhání nebo alkohol. Těmto nehodám by počítačově řízená auta měla předejít. Dalších 40 procent ale způsobilo špatné plánování a rozhodování, zatímco 20 procent mají na svědomí chybně provedené manévry a nezvládnutí řízení.
K čemuž IIHS dodává, že aby se autonomní vozy rozhodovaly a manévry plánovaly i prováděly bez rizika nehody, nesmějí se vůbec dostávat do riskantních situací. A to znamená, že budou muset v jízdním stylu vždy akcentovat bezpečnost a jezdit pomaleji.
Z komunity vývojářů a obhájců autonomie se ozval sborový nesouhlas. Studie prý neříká nic nového, vždyť právě o prioritu bezpečnosti od začátku jde a omezení chybujícího lidského faktoru je pouze cestou k ní.
K rychlosti se ale nikdo moc konkrétně vyjadřovat nechce a schopnosti dnešních prototypů vysvětlují proč. Příkladem za všechny je letošní video, které špička oboru - izraelská firma Mobileye - natočila v Jeruzalémě. Vůz sice jede dvacet minut městem bez zásahu řidiče, ale navzdory velmi mírnému provozu si všude nechává tak zdvořile dlouhé odstupy, jaké by mu v Praze okolní řidiči rozhodně nedopřáli.
Za neustálého najíždění dalších aut do těchto mezer by jízda trvala podstatně déle, což budí otázky, jak úspěšná budou autonomní vozidla v převaze aut řízených vystresovanými lidmi.
Mobileye mimochodem v prezentaci zdůrazňuje, že vůz řízený pomocí dvanácti kamer se obejde bez radaru a lidaru. Nepřímo tím potvrzuje zmíněnou obavu ze špatného počasí. Dvanáct kamer sice zajišťuje pohled z mnoha úhlů a poskytuje dost informací k tvorbě třírozměrného modelu reality, spolehlivě ale bude fungovat jen za slunného izraelského dopoledne.
