Po rozlehlé asfaltové ploše hladce pluje maketa motorkáře, která kříží cestu hned několika rozjetým bavorákům. Asistenční systémy všechna auta ukázkově zabrzdí, bezohledný motorkář z měkké pěny tentokrát přestál test bez úhony. "Samozřejmě tomu tak není vždy," vysvětluje vedoucí vývoje automobilky Florian Preuss, "při neúspěšném pokusu se figurína oddělí od podvozku, který auto může přejet, aniž by se tím způsobila jakákoliv škoda".
Mrňavá kolečka speciální základny však vyžadují, aby zkušební asfaltová plocha byla absolutně rovná. "Zrovna tady to byl docela problém," říká projektový manažer vývojového centra Andreas Heb. Celý areál mnichovské automobilky totiž vzniká na území, kam se v minulosti vozila skrývka z nedalekých hnědouhelných dolů. A terén pod asfaltovými plochami tak bylo třeba o to pečlivěji udusat.
Území severně od Sokolova s rozlohou 600 hektarů je největším testovacím centrem mnichovské automobilky na světě. "Považuji za zázrak, že se to podařilo zrealizovat," říká manažer. V Německu prý tak rozlehlá území už nejsou k dispozici, a už vůbec ne od jednoho vlastníka. V současnosti jsou stále majetkem společnosti Sokolovská uhelná, automobilka má ale smlouvu na jejich odkup v příštím roce.
V provozu jsou zatím dva moduly, jak se říká testovacím plochám: asfaltový čtverec 300 x 300 metrů a dálnice dlouhá 6,1 kilometru. Projekt v hodnotě 7,5 miliardy korun však počítá s tím, že podobných modulů bude už v příštím roce šest. Teprve pak bude provoz areálu spuštěn naplno.
"Zatím bych to nazval testování testování," říká Andreas Heb, zatímco provádí skupinku novinářů zázemím hlavní budovy. Testeři tu mají k dispozici třeba odpočinkovou místnost s kuchyní, ale také stěnu, odkud jsou jim automatizovaným způsobem vydávány klíče od testovaných vozů. "Zkušební jezdec spolu s klíčem přebírá i pokyny, co a jak má ten den testovat," vysvětluje průvodce.
Srdcem celé budovy je velín napěchovaný obrazovkami a počítači, odkud zaměstnanci dohlížejí na hladký průběh testů. Pokud se některý z jezdců odchýlí od předem stanovené procedury, dostane nejprve do vozu výstražný signál. Při opakovaném porušení disciplíny je pak předvolán do velicího střediska "na kobereček".
Na nezaujatého pozorovatele může testování prototypů působit jako selanka, pohotovost vlastního hasičského vozu a plně vybavené záchranky však naznačují, že ne vždy může vše probíhat podle plánu. I proto je celý areál obehnán vysokým plotem a přísně střežen, aby zkoušky, probíhající nezřídka při vysokých rychlostech, nikoho neohrozily. A samozřejmě aby testovaná auta nemohla být nasnímána za účelem průmyslové špionáže. Kvůli tomu automobilka jedná s úřady i o případné bezletové zóně. Ale přiznává, že je to obtížné, hlavně kvůli nedalekému karlovarskému letišti.
Všechny testy se na sokolovském polygonu točí výhradně kolem digitalizace, asistenčních systémů a elektromobility. Že i BMW počítá s přechodem na elektřinu, dokládá parkoviště osázené nabíječkami. Čerpací stanici bychom hledali v areálu marně.
"To už bude brzy patřit minulosti," odpovídá Andreas Heb na otázku, jak vnímá všudypřítomný zápach ze čtyř uhelných a jedné paroplynové elektrárny, které jsou odtud, coby kamenem dohodil. "Budoucnost je tohle," ukazuje na rozlehlý areál, na kterém automobilka buduje vodní jímky a nezastavěné plochy plánuje osázet stromy. Ekologičtější budoucnost dokreslují i rotory větrných elektráren na nedalekém kopci.
Němečtí zaměstnanci automobilky jsou podle Andrease Heba z práce u Sokolova nadšeni. Už proto, že z Mnichova je to sem jen 2,5 hodiny jízdy. Většina z nich však denně dojíždět nebude, přechodný domov najdou v příhraničních oblastech.
V reportáži bavorské televize si starosta Waldsassenu, kam to autem ze Sokolova trvá jen 35 minut, pochvaloval dosud nevídaný stavební ruch. Ve městě se sedmi tisíci obyvateli je podle něj v současnosti ve výstavbě "neuvěřitelných sto bytových jednotek".
Jakkoli vypadá nový polygon BMW v Česku velkolepě, pokud jde o rozlohu, prvenství už patrně nikdo neuzme Volkswagenu. Jeho testovací areál severně od Wolfsburgu zabírá celých 1100 hektarů. Fanoušci motorismu jej znají hlavně díky ustavení řady rychlostních rekordů - například v roce 2010 tu Bugatti Veyron dosáhl rychlosti 431 km/h a stal se nejrychlejším vozem se silniční homologací na světě.
