Praha – Dostupnost a povinné předškolní vzdělávání se stává společenským tématem, které čeká na legislativní úpravu. Ministerstvo školství vytvořilo návrh zákona, který by ukládal rodičům povinnost posílat pětileté děti do školky. Předškoláci by tak byli lépe připraveni na základní školu. Problémy s kapacitou školek v budoucnu nehrozí, počet předškoláků bude v následujících letech klesat.
Od návrhu zákona si zákonodárci slibují, že pomůže předcházet situaci, kdy do prvních tříd nastupují děti bez adekvátních znalostí a dovedností. Často se jedná o děti z vyloučených oblastí.
Ukazuje se však, že systém institucí neumí přinutit rodiče sociálně znevýhodněných dětí k docházce do zařízení.
"Jestliže se s chronickými absencemi neumí vyrovnat školy základní, ty mateřské si s nimi budou vědět rady ještě méně,“ říká analytik Demografického informačního centra Daniel Hůle, který se podílel na dvouletém projektu Kudy vede cesta ven. V rámci výzkumu se odborníci snažili přijít s koncepty lepšího zapojení žáků se sociálním znevýhodněním.
Samotný pojem sociálního znevýhodnění je ve vzdělávací oblasti navázán na nejvyšší dosažené vzdělání rodičů. Ze statistik vyplývá, že děti rodičů se základním vzděláním více propadají, a to hned v první třídě. Vládní návrh předpokládá, že by povinná docházka do školky tento problém vyřešila. Děti z vyloučených oblastí totiž v 72 procentech případů mateřskou školu nenavštěvují.
Ředitelka Svobodné základní školy Karolína Ranglová poukazuje na to, že opatření neodstraní příčiny mezer v systému: "Rodiče dětí se znevýhodněním mají problémy v oblasti sociálních vazeb, což nespravíme tím, že naženeme děti do školek. Tím si ukážeme na rodiny s potížemi, kvůli kterým taková opatření zavádíme.“ Stát by navíc povinná školka pro pětileté děti vyšla ročně na téměř půl miliardy.
Předškolní vzdělávání je nákladné i pro samotné rodiny. "Pro početnou rodinu nemá smysl posílat jedno dítě do školky, kde je nutné platit školné a obědy, a o další dvě se stejně muset doma postarat,“ vysvětluje Štěpán Moravec ze společnosti Tady a Teď, která se do výzkumu rovněž zapojila.
Palčivá je také otázka spádových oblastí školek. V některých případech přehlašují rodiče dětem trvalé bydliště na "lepší" adresu. Dochází tak k segregaci žáků, která pokračuje i na základních školách.
Dobrou zkušenost mají mateřské i základní školy s takzvaným sociálním pedagogem. Ten se ve třídě věnuje dětem s individuálními potřebami. Velká část vzdělávacích zařízení však nemá na dostatečný počet takových pracovníků finance.
