Váš otevřený dopis s výzvou za spravedlivější známkování mě překvapil, protože pokud se nemýlím, máte s ministrem školství Robertem Plagou docela dobrý vztah. Proč takové psaní?
Nechci, aby byl otevřený dopis vnímaný jako ostrá kritika ministerstva školství nebo samotného ministra. Je to spíš výzva ve stylu "nezapomeňte, je to důležité nejen v současné situaci, ale také pro budoucnost". Nechtěl jsem dopis psát nijak útočně, protože jsem si říkal, že se s ministrem o tom budu stejně bavit. Navíc nejde jen o můj dopis, podpis připojili také někteří členové školského výboru v Senátu i v Poslanecké sněmovně.
Spravedlivějším hodnocením přitom myslíte více slovního hodnocení žáků a ne pouze známkování.
Je to tak. Jsem přesvědčený, že učitelé by měli daleko častěji používat slovní hodnocení, zejména na 1. stupni základních škol.
Něco vás ale přece jen muselo přinejmenším trochu naštvat, když jste se pustil do takové výzvy přímo ministrovi.
Docela mě zklamaly nedávné metodické pokyny ministerstva školství, protože se v nich o potřebě slovního hodnocení mluví málo, řekl bych, že toto téma z toho téměř vymizelo. Přitom pan ministr v minulosti říkal, že by učitelé měli klást na takové hodnocení větší důraz. Podporoval to, ale najednou se v materiálu jeho ministerstva formativní hodnocení téměř neobjevilo. Byl jsem z toho skutečně trochu rozladěný, a to zejména v dnešní době.
Proč právě nyní?
Všichni víme, že se naše země dlouhodobě potýká s nerovnostmi v přístupu žáků ke vzdělání. Na startovní čáře nemají všechny děti stejnou pozici. Důsledkem toho jsou velké rozdíly mezi žáky, které se v posledních týdnech ještě zvětšily kvůli rozdílnému přístupu škol i rodičů k výuce. Pokud za takové situace budou učitelé na konci letošního školního roku sázet žákům převážně známky, nebude to pro děti nijak motivační.
Ozval se vám ministr Plaga?
S panem ministrem jsem o tomto mluvil jen velmi krátce. Ale všiml jsem si jeho pondělního rozhovoru pro média, kde opět mluvil o důležitosti slovního hodnocení. Takže je možné, že zmiňovaná výzva mohla sehrát svou roli.
Co názory dalších lidí? Na Facebooku, kde vás sleduje mnoho lidí, se objevila celá řada názorů. Jaké podle vás převažují?
Reakce jsou různé. Je řada lidí, kteří říkají, že jsou pro známky. Nemálo rodičů mi napsalo, že chtějí jenom známky a nepotřebují k tomu žádné slovní hodnocení.
Skutečně?
Bohužel, mnozí rodiče jsou v některých věcech velmi konzervativní. Ale jsou i lidé, kteří naopak slovní hodnocení vítají, píší třeba o tom, že jejich děti mají pana učitele s takovým hodnocením a líbí se jim to. V mé expertní skupině pro vzdělávání, stejně jako například na Facebooku, se ale objevovalo také upozornění na to, že slovní hodnocení není nijak snadné. Pro učitele je prostě jednodušší dávat známky. Já proto také nechci, aby šlo o nějaké nařízení, ale spíš aby učitelé začali se slovním hodnocením častěji pracovat.
Mělo by se týkat prvního stupně?
Mělo by existovat především tady, ale myslím, že je možné také na druhém stupni. Nezakazoval bych ho na žádném stupni škol.
A co říkáte kombinaci známky a slovního hodnocení?
To je asi ideální. Řada učitelů takovou kombinaci volí. Potěšilo mě, že nikdo z učitelů mi nenapsal, že by slovní hodnocení považoval za pitomost.
Jsem rád, že mé dcery dostávají od učitelů slovní hodnocení. Když ho ale čtu, říkám si, že ho není vůbec jednoduché napsat. Je to téměř umělecký obor a literární směr.
Takový názor slýchám od svých expertů často. Není to skutečně nic jednoduchého. Proto jsem žádal ministerstvo školství o to, aby takovou možnost zdůraznilo, ale nijak ji nenařizovalo. Pokud bude ministerstvo postupovat takto, pak věřím, že není ředitel školy, který by takový výrazný apel ignoroval. Ale pokud ministerstvo pouze školám sdělí, ať si to dělají, jak chtějí, je samozřejmé, že většina lidí bude dělat to, co je pro ně jednodušší.
Současná maturita nemá valný smysl
Vy byste rád změnil v českém školství také maturity.
To je pravda. Je to jedna z věcí, které jsem si vzal ho hlavy. Rád bych maturity změnil.
Co vám na nich vadí?
S trochou nadsázky řečeno, my máme rakousko-uherský model maturity, což je jakási zkouška po čtyřech, šesti nebo osmi letech studia, která má podobnou strukturu jako před 50 nebo 80 lety.
A je to špatně?
Co je vlastně maturita? Stresová, jednorázová zkouška. Ano, takové zkoušky jsou například na vysokých školách, ale tam je máte po každém semestru. Student se našrotí nějaký předmět, který ho třeba ani moc nebavil, udělá zkoušku a snaží se učivo zapomenout. Ale u maturit stát chce, aby žáci ukázali své schopnosti získané během několik let při jednorázové zkoušce. Nechápu, jaký to má smysl.
Jak velká je šance, že budou maturity vypadat jinak?
Už dnes jsou někteří ředitelé, kteří maturity rozkládají do více ročníků a do projektových prací. Takže je vidět, že když se chce, tak to jde dělat jinak už nyní. Ale trochu to drhne. Doufám, že současná debata, spojená s pandemií koronaviru - ve které se mluví o tom, jestli by maturity měly být, nebo jestli by stačil jakýsi průměr známek během roku - povede k širší debatě o smyslu maturit.
Co na maturity říkají členové vašeho expertního týmu?
I v tomto týmu se shodneme na tom, že současný model maturity je zastaralý a je třeba ho výrazně změnit. Hlavně by neměl být osudový úspěch či neúspěch studenta závislý na jeho jednom jediném dni, momentálním výkonu a v neposlední řadě na jeho trémě.
Jaké máte zatím reakce učitelů?
Řekl bych, že je mezi nimi poměrně velká shoda na tom, aby nastala změna.
A co rodiče?
Bohužel, i tady se projevuje konzervatismus mnoha rodičů. Často slyším: Neměňte to, my jsme maturitu dělali tak, jak se dělá dosud, a tak ji takovou mají mít i naše děti. Já zírám, jak můžou být rodiče natolik konzervativní. Nechtějí na maturity sahat, ptají se, proč to chceme jejich dětem ulehčovat, proč by neměly mít takový stres a podobně.
Opravdu jsou konzervativní?
Mnozí opravdu jsou.
A kde se to podle vás bere?
Vždycky jsme byli spíše konzervativnější společnost. Možná to vyplývá také z toho, že za desítky let, kdy tady vládli komunisté, se o ničem moc nediskutovalo. Takže spousta lidí vůbec nepřemýšlela nad tím, že by maturita mohla vypadat jinak. Ani já jsem tehdy nad tím nepřemýšlel. Když přišel čas maturit, srazil jsem "kufry", ze všech předmětů jsem měl nakonec za jedna, protože mi šla škola dobře, ale nepřemýšlel jsem nad tím, jestli taková forma maturity není pitomost. Vás napadlo někdy přemýšlet o smyslu maturity?
Přiznám se, že ne.
Mě také ne. Začal jsem nad tím přemýšlet, až jsem vstoupil do politiky. Ono se ale nedebatovalo za komunistů o ničem. Kdybyste v té době řekl, že systém maturit je špatný, tak se na vás všichni budou dívat jako na podivína. Dnes se už přece jen toto téma otevírá. Snad přesvědčíme i rodiče, že současná maturita nemá valný smysl a nic moc neukáže.
Pedagogická škola vás nenaučí dobře učit
Co říkáte na to, že ministr Robert Plaga ponechal školám poměrně velkou volnost v tom, jak se mají v těchto týdnech žákům věnovat?
Myslím, že tento systém dobrovolnosti je lepší. Už proto, že jedním z chronických problémů našeho školství jsou velké rozdíly v kvalitách škol, stejně jako sociální nerovnosti mezi žáky. V současné situaci je také dobře vidět, kde jsou ředitelé, kteří si umí se situací poradit, aniž by si na něco moc stěžovali, zatímco z některých škol, které nemají tak aktivní vedení, slyšíme permanentní výkřiky: My nevíme, co a jak máme dělat.
Já už slyším ty pohoršené věty na tento váš pohled.
Já to tak ale cítím a vidím, jsem v kontaktu s mnoha lidmi ve školství.
Myslím, že nyní převažuje mezi lidmi značně kritický pohled na počínání ministra školství a jeho úřadu.
Máte asi pravdu, ale jako člověk, který nemá žádné politické závazky k jakékoliv straně, nevidím situaci tak černobíle. Navíc opravdu slýchám řadu ředitelů, kteří se umí se situací vyrovnat a vítají volnější mantinely, které od ministerstva dostali.
Ale určitě víte také o kritických reakcích.
To ano, chodí mně celá řada názorů. Začalo to kritickými připomínkami k tomu, že bude jenom jeden termín přijímací zkoušky, a pokračovalo to maturitou a dalšími věcmi, takže mám určité pochopení pro tyto připomínky. I já jsem měl výhrady k tomu, jak občas ministerstvo komunikovalo s veřejností. Proto si také při hodnocení ministerstva pomáhám přirovnáním ke krasobruslení a říkám, že technicky to ministerstvo docela zvládlo, ale umělecký dojem byl horší.
Pokud jde o sociální nerovnosti ve školství, kdy se začne stále větší nerovnost dětí v přístupu ke vzdělání měnit?
Snaha řešit tento problém tady určitě je, jen upozorňuji, že Strategie 2030 to považuje za jednu z klíčových věcí. Je to ale také problém rodičů, kteří se nestarají o své děti, jejich vzdělání není mnohdy v rodinách žádnou prioritou. Teď, v době koronaviru, se tento problém ještě více ukázal. A po návratu dětí do škol letos v září bude ještě mnohem patrnější.
Velmi dlouho se už mluví také o tom, že žáci by se neměli učit tak obrovské množství učební látky. Ale opět, nebylo už slov na toto téma až příliš, kdy konečně začne učiva ubývat?
Také jsem si myslel, že v oblasti vzdělávání, kdy nejde zdaleka o klasické politikaření, se budou měnit věci rychleji. Bohužel, straničtí odborníci na vzdělávání se sice jsou schopni poměrně dobře dohodnout, ale když poté zapadnou do vlastního politického prostředí, všechno je rázem komplikovanější. Navíc změny se těžko dělají v systému, kde chybí spousta peněz. České školství je hluboce podfinancované. Do průměru, který dávají na školství země OECD, nám ročně chybí kolem 40 miliard korun, ale u nás se vydává za úspěch, když vláda přidá do školství milostivě pár miliard. K tomu si vezměte, že dvě třetiny učitelů nevidí ve své práci smysl, a téměř polovina z nich je starších 50 let.
Takže na změny budeme asi muset čekat ještě dlouho.
Věřím, že pan ministr Plaga má vůli měnit věci ve vzdělávání, ale není to jen na ministrovi. Vezměte si například konzervatismus pedagogických fakult. Systém přípravy učitelů se sice mění, ale zdaleka ne tak rychle, jak by měl. Budoucí učitelé například nemají skoro žádnou praxi.
Když jsem viděl, jak v některých jiných zemích chodí budoucí učitelé na praxi třeba jeden den v týdnu, to se opravdu nedá s naší situací srovnávat. U nás do studentů hustíme informace, ale málo je učíme, jak učit. Výsledkem jsou sáhodlouhé debaty o tom, jestli vůbec může kvalitně učit někdo, kdo nemá pedagogickou fakultu, jako kdyby byla záruka, že pajdák vás naučí dobře učit. Znám spoustu učitelů, kteří nemají tuto fakultu a jsou skvělí. Buď tyto schopnosti máte, nebo ne. Takže i toto se musí měnit, ale jde to ztuha.
Vám končí volební období v roce 2024. Věříte, že do té doby se alespoň něco málo v českém vzdělávacím systému změní?
Věřím, že ano. Vždyť už Jan Amos Komenský jinými slovy říkal: Učme méně, abychom děti naučili více. Konkrétně napsal: Posláním od začátku do konce budiž hledati a nalézati způsob, který by umožnil, aby učitelé méně učili, žáci se však více naučili, aby ve školách nebyl křik, pocit ošklivosti a vědomí marné práce. Komenský byl nadčasový génius.
Jenže to vypadá, že ho nejsme schopni poslouchat ani po několika stoletích.
Mě jeho osobnost fascinuje. A věřím, že za ministra Plagy se věci mění a budou měnit. To, že by učitelé měli učit méně, aby naučili více, od něj slyším docela často. A ministerstvo také počítá s tím, že se rámcové vzdělávací programy musí zredukovat. Není možné do dětí neustále hustit takové kvantum informací. Navíc často bez kontextu a bez praktických znalostí.
Takže do toho roku 2024 se něčeho dočkáme?
Jsem realista a vím, že vzdělávání je jako velký tanker. Když pohnete na začátku kormidlem, tak výsledek vidíte až za mnoho let.
Jenže to jsou další a další generace, do kterých se, jak sám říkáte, "hustí" nekonečné množství informací.
I proto jsem ale po svém zvolení senátorem ustavil politickou platformu pro vzdělávání. Velmi mi záleží na tom, aby se vzdělávací systém zkvalitnil a pak se neměnil s každou vládou a s každým ministrem. Pevně věřím, že se to i s pomocí této platformy může podařit. Ať už jde o zeštíhlení rámcových vzdělávacích programů, vyrovnání sociálních nerovností a další věci. Ale samozřejmě, hlavní tíha těchto změn bude na ministerstvu školství.
