Ludvík Armbruster se narodil roku 1928 v Praze, kde prožil dětství a mládí. Rodina mluvila česky, ale po dědečkovi z otcovy strany pocházela z Rakouska. Proto měl mladý Ludvík rakouské občanství, které ho po válce zachránilo před dlouholetou internací.
V roce 1947 nastoupil do řádového noviciátu na Velehradě, po jeho ukončení začal studovat na jezuitském filozofickém učilišti v Děčíně, kde byl komunisty zadržen a převezen do internace do Bohosudova.
Kvůli rakouskému původu musel opustit republiku. V Římě dokončil filozofická studia na Gregoriánské univerzitě a stal se katolickým knězem. Od roku 1961 až do začátku devadesátých let působil v Japonsku. Přednášel filozofii na univerzitě Sofia v Tokiu, nejdříve jako docent a od roku 1969 jako řádný profesor. Ve svých pozdějších přednáškách přibližoval evropskému publiku svět asijské filozofie, náboženství, stejně jako možnosti dialogu kultur.
Po sametové revoluci se vrátil do Prahy. V letech 2003-2010 byl děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Od prezidenta Klause dostal v roce 2008 medaili za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství. Svůj dramatický životní příběh popsal v knize rozhovorů s publicistou Alešem Palánem, nazvané Tokijské květy, zachytil ho podrobně také archiv Paměti národa.
VIDEO: Vzpomínky Ludvíka Armbrustera na komunistický režim.
