Majitel holdingu Excalibur Group Jaroslav Strnad rozhovory takřka neposkytuje. Ten následující pro Aktuálně.cz je výjimkou. Podnikatel v něm otevřeně přiznává, že válečné konflikty ve světě přinášejí zbrojařským firmám prosperitu, jakou dávno nezažily. Zdůrazňuje však, že jeho firma Excalibur Army, která v minulých dnech začala s dodávkami těžkých zbraní Nigérii či Iráku, má pro svůj byznys posvěcení hned několika českých ministerstev. Česko se tím podle něj zapojilo do války proti islamistům.
Prakticky už od rozdělení Československa jsou slyšet stesky, že tradiční český zbrojní průmysl je v úpadku. Obrací se situace v poslední době?
K úpadku, který zmiňujete, přispěly v zásadě dva důvody. Do čela podniků se dostali lidé, kteří je neuměli nebo nechtěli rozvíjet. Obrannému průmyslu kromě toho chyběla politická podpora státu. Spíše se dalo mluvit o krocích proti němu.
K poklesu produkce českých zbrojovek přispěl i pád železné opony. Poptávka po zbraních se totiž s koncem studené války zmenšila a současně byl na trhu obrovský přebytek vyřazované vojenské techniky západních i východních armád. Takže ani nebyla poptávka po nových výrobcích. V posledních letech však přibývá konfliktů, s čímž souvisí i růst Excalibru, ale i dalších českých zbrojařských firem. My ovšem své výrobky vyvážíme jen do těch zemí, kde je to v souladu se zájmy České republiky. Jako například minulý týden první dodávka desítek bojových vozidel pěchoty BVP-1 a tanků T-72 do Iráků, který je smrtelně ohrožen silami takzvaného Islámského státu. Jde o několikaletý kontrakt v objemu stovek milionů korun. A schválila ho mimochodem česká ministerstva zahraničí, vnitra či obrany. Pro Excalibur Army to má samozřejmě komerční efekt, zároveň se však jedná o významnou pomoc českého státu Iráku. I to bychom si měli uvědomit. Nestyďme se už za to, že vyrábíme kvalitní zbraně.
Výsledky Excalibur Army
Tržby zbrojní společnosti Army za rok 2014 jsou přes miliardu korun a zisk převýší 10 procent této sumy. Obrat celé Excalibur Group je přes pět miliard Kč.
Celkově zaměstnává skupina společností Jaroslava Strnada i se započítáním kopřivnické Tatry přes 4 000 lidí v Česku a na Slovensku a její tržby každoročně rostou zhruba o 15 procent.
Všechny společnosti mají kladný hospodářský výsledek a platí daně v Česku a na Slovensku. Většina zisku se podle Strnada používá k dalším investicím.
Holding Excalibur Group tvoří například firmy:
Excalibur Army - Šternberk, DAKO-CZ - Třemošnice, NIKA Chrudim, KARBOX - Hořice, MSM Martin (SR), Tatra Trucks - Kopřivnice.
Bojovou techniku, kterou opravujete a vyvážíte, můžeme denně vidět v reportážích z Iráku, Sýrie či východní Ukrajiny - mnohdy zničenou. K tomu obrázky trosek a lidského neštěstí. To asi nejsou záběry, které by vylepšovaly image zbrojařů...
Český stát na Ukrajinu - a tudíž ani Excalibur Army - žádné zbraně nevyváží. Této zásady se striktně drží i naši spojenci. Export zbraní na Ukrajinu nepřispěje k řešení tamního konfliktu. Něco jiného je ovšem Irák, kam - a to znovu podtrhuji - vyvážíme zbraně se souhlasem českého státu, protože Islámský stát přerostl v jednu z největších světových bezpečnostních hrozeb. Je přece mnohem efektivnější vyvážet do Iráku zbraně, abychom mu pomohli v boji s islamisty, než tam posílat naše vojáky (Česko mělo vojenské kontingenty v Iráku několik let - pozn. red.). Svoji zemi si musí Iráčané ubránit sami, ale nemohou zůstat bez podpory a pomoci. Pokud by prohráli, muselo by mezinárodní společenství proti islamistům tak jako tak vojensky zasáhnout. Irák je bohatá země, a až jednou zvládne svoje vnitřní problémy, stane se významným a perspektivním trhem pro celý český průmysl, nejen pro zbrojaře.
Dalo se krizi českého strojírenství - včetně zbrojního průmyslu - předejít? A dá se mluvit o návratu na někdejší slušné pozice?
Jak jsem řekl, krize byla zákonitá. S koncem studené války zmizela najednou velká část zákazníků nebo jejich schopnost platit. A některé podniky nedokázaly zareagovat dost rychle, aby přežily. Zánik československého obranného průmyslu jako významného světového konkurenta mnohým vyhovoval. Ale neskončilo to vždycky zle. Některé továrny dříve zcela závislé na zbrojní výrobě dokázaly změnit výrobní program a prosperovat. Příkladem je jedna ze společností naší skupiny – třemošnické DAKO. V roce 1989 vyrábělo téměř výhradně komponenty na obrněná vozidla a tanky. A dnes jde o světově významného výrobce brzdových systémů kolejových vozidel. Česko je a bude vyspělá průmyslová země díky tradici už od dob Rakouska-Uherska. A já doufám, že se na tom nedá nic změnit, ať už se bude dít v politice cokoliv.
Co pro Excalibur Group znamená strategické partnerství s firmou General Dynamics, které jste uzavřeli minulý týden?
General Dynamics hledal již delší dobu partnera v Česku a na Slovensku. Nakonec si ale Američané a jejich evropští manažeři vybrali nás. Tohle velmi složité jednání trvalo od prvního kontaktu až do uzavření strategického partnerství téměř dva roky. Pravdou ale je, že i my jsme měli zájem na kooperaci s významným světovým hráčem. Velká část evropských podniků obranného průmyslu se už stala součástí větších, často nadnárodních skupin. A General Dynamics Land Systems Europe je toho příkladem. Po Evropě má několik specializovaných závodů. Naše partnerství s GD je ale jiné v tom, že je rovnocenné. Za technologie a know-how k výrobě obrněných vozidel Pandur jsme tvrdě zaplatili. Na druhé straně jsme si vědomi, že bez úspěchu na zahraničních trzích se nám tato velká investice nevrátí.
Co může partnerství s GD přinést Česku a jeho armádě? A je pro vás vůbec česká armáda s rozpočtem ve výši 1,1 HDP ještě vůbec obchodním partnerem?
Excalibur až donedávna české armádě nic neprodával. Kupoval si od ní naopak nepotřebný majetek. Zákazníky jsme si hledali venku. Avšak poté, co jsme koupili Vojenský opravárenský závod ve Šternberku (nyní Excalibur Army - pozn. red.) a co jsme navázali partnerství s General Dynamics, k nějakým dodávkám techniky a servisu pro českou armádu nevyhnutelně dojde. Ale řádově se může jednat jen o pár procent z našich tržeb. Nadále budeme většinu obratu generovat v zahraničí. Českou armádu potřebujeme zejména jako referenčního zákazníka. Pokud určitý výrobek nedodáváte pro domácí armádu, tak je to vždy v očích zahraničního zákazníka určité minus.
Objevily se informace o slibných vyhlídkách jiné firmy vašeho holdingu - kopřivnické Tatry Trucks - v Indii.
Tatrovka je trochu jiný případ. Není to zbrojovka, ale automobilka, která má mnoho odběratelů po celém světě, v civilním i bezpečnostním sektoru. Pokud by se nám podařil návrat do Indie - a já to nechci zakřiknout, protože na tom tvrdě pracujeme už dva roky od našeho vstupu do Tatry -, bude to znamenat velký nárůst výroby a také vytvoření minimálně mnoha desítek pracovních míst. Do Indie bychom se vrátili i s nemalou pomocí českého státu, byť je mu často vyčítána slabá podpora českého průmyslu v zahraničí. Právě v Indii nám ale kupříkladu ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, velvyslanec Stašek i někteří další čeští politici anebo ministerstva opravdu hodně pomohli a pomáhají.
Obejdete se v tomto partnerství bez Vojenského opravárenského závodu v Novém Jičíně, který pandury vyrobil, nebo s ním počítáte?
Holding Excalibur Group je schopen u pozemní techniky zajišťovat výrobu i servis samostatně. Ale nechceme si všechno dělat v rámci naší skupiny. Obrněný transportér Pandur budeme výrazně modifikovat a následně vyrábět i ty části, které se až dosud vyráběly v Rakousku. A k tomu hledáme partnery, kteří dokážou nabídnout dobrou kvalitu za dobrou cenu. Takovým možným partnerem je tedy pro nás určitě i Nový Jičín, který pandury pro českou armádu původně vyrobil.
Může partnerství s General Dynamics přinést Česku i jiné benefity než vývoj, výrobu a produkci zbraní?
Já bych chtěl především zdůraznit, že tím zachováváme a rozvíjíme tradiční schopnosti českých lidí. A to jak dělníků, tak inženýrů. Na servisu a výrobě vojenské techniky nemohou pracovat obyčejní automechanici, kteří dnes už jen vyměňují jednu součástku za druhou, když to trochu přeženu. U nás musí zkušený kvalifikovaný dělník samostatně pracovat na obrněném vozidle, které má tisíce dílů, rozebrat ho do šroubku a pak ho zase složit. Tahle schopnost se těžko kopíruje a nedá se jen tak přenést jinam. Pracně hledáme vhodné lidi na trhu práce nebo si je musíme sami vychovávat. Takoví lidé pak mohou počítat s tím, že jejich práce se bude měnit, že budou pracovat s moderními nástroji, budou školeni na nové typy techniky, nebo se dokonce přímo podílet na jejich vývoji. A to jsou snad i pro české strojírenství nemalé benefity, když pominu příchod ojedinělých a často bezkonkurenčních technologií. Přitom jde mnohdy o technologie dvojího užití s nemalým přínosem i pro civilní výrobu.
Jak se vám podařilo prosadit se mezi světovými "žraloky" zbrojního průmyslu?
Nejspíše právě proto, že jsem nikdy nebyl "žralok", ale týmový hráč, který si vždycky dokázal najít dobré spolupracovníky. Od některých lidí z branže českých zbrojařů se liším i tím, že nejsem původem obchodník, ale "výrobák", takže mojí prioritou vždy byly investice do rozvoje. Když se podíváte na historii Excaliburu, tak jsem kupoval podniky, které byly zpravidla ve velmi špatné kondici, a pak je postupně dával dohromady. To je koneckonců i případ kopřivnické Tatry. I Tatra je příkladem toho, jak první vlna porevolučních vlastníků či manažérů svou roli nezvládla. Excalibur si kromě toho vždy pořizuje výrobní kapacity až tehdy, když ví, jak s nimi naložit.
Může partnerství Excalibur Group s General Dynamics posunout Česko na vyklizené pozice v "mírovém" strojírenství?
Český průmysl tímto kontraktem získal přístup k modernímu kolovému podvozku pro vojenské, ale třeba i záchranářské nástavby a zejména příležitost uplatnit se na dalších evropských či světových trzích. Podvozek v této kategorii bychom dokázali zřejmě vyvinout i sami, respektive kopřivnická Tatra jeho základ má, avšak spolupráce s nadnárodním výrobcem je efektivnější a pro nás i přínosnější.
Kontrakt s General Dynamics na nás zároveň upozorní i jiné zahraniční skupiny, které rovněž hledají výrobního partnera v našem regionu v určitém oboru. Věřím proto, že spojenectví s General Dynamics Land Systems Europe nemusí být naše poslední partnerství s renomovanou zahraniční firmou.
Nemohu se nezeptat na muniční sklad ve Vrběticích, jehož část si i vaše firma pronajímala. Jak se vás dotklo to, že dva sklady jiné firmy, Imex Group, tam vylétly do povětří?
Největším nájemcem ve Vrběticích byl právě Excalibur, investovali jsme do rekonstrukce a zabezpečení tamních skladů více než deset milionů korun. Teď je tato investice zmařena a vznikají nám další náklady kvůli převozu munice do jiných skladovacích prostor. Navíc část naší munice uskladněná ve Vrběticích měla být už dávno u zákazníků, takže některé naše kontrakty kvůli uzavření areálu padly. My a další společnosti doplácíme tvrdě kvůli Vrběticím na chybu někoho jiného. Z expertního hlediska byly přitom Vrbětice nejlepší lokalitou pro skladování munice v Česku - tohle není příliš známo. A dokazuje to koneckonců fakt, že naše sklady i přes dva výbuchy jiných objektů zůstaly v pořádku a mimo areál muničního skladu nikdo nezahynul ani nebyl zraněn.
